Showcase festival je oblíbeným formátem hudebně vyspělých zemí. Na jedno místo se sjedou pečlivě vybrané kapely z celého světa - většinou mladé a neokoukané tváře, které se před zraky přítomných promotérů z mnoha významných festivalů poperou o své místo v line-upu na příští rok. Praha hostila takovou akci vůbec poprvé a jasné bylo jedno - pokud se debut nepovede, druhá šance už zřejmě nebude. Pozvaní lidé z prestižních sfér hudební branže by si to mezi sebou řekli. Proto organizátoři kolem Ameby nenechali nic náhodě a festival byl tak komfortní i ve svých detailech.

Pokud jste měli dražší delegátský pas, mohli jste navštívit již zmíněné konference v sálu pivovaru Staropramen, po nichž následovala pauza na oběd, showcase čtyř kapel v klubu Phenomen (jen o dvě poschodí níže), pak již navazoval večerní program ve vyhřívaném stanu na nádvoří. Tam zahrály kapely znovu - i pro diváky, kteří si koupili lístek na večerní koncerty. "Za velmi zdařilou považuji dramaturgii akce, kdy na sebe plynule navazovaly panely a potom vystoupení kapel, aniž by spolu jednotlivé položky programu soupeřily. To dalo účastníkům akce také příležitost strávit více času bez stresu setkáváním a debatováním s kolegy. Jako promotér také oceňuji ojedinělé pojetí prezentace kapel. Během krátkého showcasu v prostorách klubu jsme získali základní představu o interpretech a během navazujícího koncertu jsme si pak mohli vybrat ty, u kterých jsme shlédli celý set," shrnul koncept spoluvlastník Planetary Group (Bloc Party, Kings Of Leon ad.) Adam Lewis. Finále obou dnů pak obstaral headliner. V pátek to byla britská písničkářka Lucy Rose s kapelou, v sobotu americká rapová skupina Dilated Peoples.

Přehlídka interpretů, kteří podle všeho stojí před branami do velkého hudebního byznysu, nám opět připomněla, že přirovnání "Co Čech, to muzikant," by se mělo s okamžitou platností vymazat z dětských čítanek. Studeno-těžko jsme z hlavy lovili tuzemská jména, která by možná měla šanci v porovnání s ostatními zaujmout zahraniční festivalové organizátory. Napadla nás tři - nyní už neexistující Charlie Straight, případně Boris Carloff či Android Asteroid. A možná je i škoda, že organizátoři nedali žádnému tuzemskému jménu šanci - jak jinak pomoci české hudbě, než ji hodit do moře bookerů-žraloků a nechat ji plavat?

Ze showcase vyčnívala prezentace Jihoafričana Davea Loopse. Mix písničkářství, rapu, jazzu a tanečních rytmů možná zní zběsile, ale naživo byl strhující. Přestože svou hudbu vrstvil především s pomocí takzvaného loop pedálu, nezabředl do zrádných vod smyček, které mají tendenci sklouzávat ke stereotypu, pokud se s nimi nezachází citlivě. Takový Ondřej Ruml, který si s loopy taky pokouší hrát, by ale při jeho performance závistí dost možná ztratil posledních třicet kilo, až by úplně zmizel. Nicméně i díky tomu, že Dave Loops vystoupil se saxofonistou a MCm, nabídl půl hodinky čisté zábavy a povedlo se mu vyhecovat publikum k aktivitě. Doporučuji vyhledat na YouTube a doufat, že ho někdo přiveze.

Zapsali se i Kanaďané Little Suns se svým vrstevnatým mixem pop-rocku a tradičních nástrojů, čímž lehce mohli připomenout Sigur Rós, ale i aktuální Arcade Fire. V sobotu se svým blokem blýskli například Local Foreigners, kteří zaujali už závorkou označující původ kapely - (NZ/SAE/UK). Tvrdý set s řezavými kytarovými riffy, ale i náznaky taneční hudby připomněl garážové období mnoha nejmenovaných headlinerů letních festivalů. Nicméně všichni vystupující byli výborně vybraní, zábavní a vnášeli do současných trendů prvky originality - ostatně zde si je můžete všechny progooglovat.

Pro hudební insidery pak byly samozřejmostí již zmíněné konference, které byly inspirací pro lokální promotéry a zároveň objasnily leccos z fungování v zahraničí. Vždyť o Rock for People se tady mluvilo jako o malém festivalu. "Bylo fajn setkat se s kolegy z hudební branže, porovnat zkušenosti, vyměnit nápady. Přínosné bylo zejména obecné zjištění, kolik společných témat všichni máme a v jejichž řešení si můžeme navzájem pomoct a podpořit se. Za podnětný považuji například skandinávský koncept podpory hudby zdola třeba budováním veřejných zkušeben," prozradil na Nouvelle Prague organizátor Pohody a rovněž jeden z panelistů Michal Kaščák.

K těm zajímavým bodům bezesporu patřilo usnesení mnoha tuzemských festivalů na sjednocení se v boji proti byrokratické mašinerii, která jim háže klacky pod nohy, místo toho, aby jim pomáhala. Upřímně zděšený z toho byl Jonas Vebner z Norska, který nechápal, jak je možné, že u nás neproudí podpora z vládních kulturních sfér. Těžko se mu vysvětlovalo, že v republice, která nemá ani tu vládu, proudí sotva základní funkce, natož kultura. Historku s bývalým ministrem kultury Vítězslavem Jandákem, který tvrdil, že bigbít není hudba, ale jazz jo, už nepobíral vůbec... Takhle napsané to zní vtipně, ale skutečnost je samozřejmě velmi hořká, pokud si uvědomíme, jak konkrétně na nás arogance pánů shora dopadá. Zrovna severské země, které mají vycizelovanou práci jak s mládeží, tak s lokální finanční podporou, jsou pro nás nedostižně daleko. O to smutnější to je - v hokeji nebo fotbale je porážet dokážeme, ale v kultuře jsme outsidery? Není někde chyba? Jandáku? Jehličko? Bessere? Hanáková? Balvíne?

Došlo i na trend ekologie. Věděli jste například, že v Británii jsou stany tak levné, že se lidem vyplatí je na Glastonbury nechat a odjet? Nebo si jako na Meltu dokonce koupit dva a jeden používat jako záchod? Rozpačitá tak byla jen poslední roztříštěná debata, kterou moderoval Chris Cook z BBC a kde byla hostem i Apačka (šéfredaktorka časopisu Full Moon). Chudák Cook asi úplně nevěděl, o jakém časopisu se mluví a že to není česká verze NME, ale spíš fanzine zahlcený nekonečně dlouhými nerdovskými texty, jinak by se neptal na otázky typu - jaký máte rozdíl v nákladu před třemi lety a teď? Na to měla Apačka popravdě odpovědět, že náklad se počítá spíš ve stovkách.

Celkově je ale Nouvelle Prague příslibem. Pokud totiž bude pokračovat i v dalších letech, lze věřit tomu, že může něco změnit. Zkušenosti z úst účastníků panelu jsou minimálně inspirující.