Mnoho interpretů se naživo stává notorickými vypravěči. Ben Haggerty, tedy Macklemore, je jeden z nich. Na desce "The Heist" jeho osobní výpovědi působí úžasně, až z toho mrazí, přišli ale diváci na koncert, nebo stand-up comedy? Třináct tisíc diváků si do berlínského o2 Worldu určitě přišlo poslechnout jeho hity a nečekalo, že rapper 40 % času stráví průpovídkami. Pokud na to tedy nebyli připraveni po zhlédnutí záznamů předchozích show. Ale popořadě.

Professor Macklemore nahrál první EP už v roce 2000, na o pět let mladší debut "The Language Of My World" už profesorský titul přestal používat. Většina hiphopových posluchačů ho ale zná až z čtyři roky starého "The VS. EP" s Ryanem Lewisem, když se především track "Otherside" se samplem Red Hot Chili Peppers postupně dostal do široké cirkulace na hiphopových webech. V říjnu 2012 vydali zmiňované společné LP "The Heist" a pro svět byli stále neznámí. Dokud se však "Thrift Shop" z nuly nestal #1 hitem po celém světě a nenásledoval ho obdobně "Can't Hold Us".

M&RL, jak to také na desce vysvětlují, odmítli kontrakt s vydavatelstvími garantující mizivá procenta z tržeb a díky tomu jen na základě úspěchu za poslední rok de facto nemusí do konce života hýbnout prstem. Ale kdo by nechtěl natáčet další skvělé klipy nebo vyrazit na světové turné! A i když třeba teď v Berlíně byla návštěvnost o něco menší než na loňském Hip Hop Kempu, většinou znamenal meziroční posun v počtu návštěvníků koncertu obdobu přesunutí z Roxy do O2. Loni v Berlíně hráli pro tisícovku lidí, tentokrát byla dokonce původně zamýšlená sedmitisícová Berlin Arena vyměna právě za dvakrát tak velký o2 World.

Ten překvapil pěkně laciným setem reproduktorů. A to jsme si mysleli, že v Česku se na aparatuře šetří. Ale i když reproduktory namířením zcela ignorovaly přední řady, zvukař neměl přemíru Becků v sobě a ozvučení tak nakonec bylo v pořádku, hlavně vokály. Před těmi od Macklemorea jsme ale museli poslechnout ty od Chance The Rappera. DJovo vyřvávání jsme zprvu zaměnili za Chip Tha Rippera, na pódiu se ale objevil pouze jeho chudý příbuzný. Chance působil jako nekvalitní obdoba Franka Oceana nebo Chrise Browna a naštěstí se po dvaceti minutách odklidil, na druhou stranu velmi slušně rozeřval halu. Němci byli při chuti a po celý večer dávali mohutnou podporu.

Rozhodně je nepotěšilo hodinové čekání na hvězdu, ale když začalo instrumentální intro "Bombom", obyvatelé hlavního města Evropy byli u vytržení. Macklemore doslova vystřelil z podzemí pódia a stejně jako desku "Heist" otevřel show výbornou "Ten Thousand Hours". Po dvou skladbách z "VS." přišel první delší prostoj, když Ben vyprávěl neuvěřitelný příběh o jeho eskapádě v Berlíně. Smyšlená povídka aspoň vtipně vyústila v "Thrift Shop". Zázračný hit tak zazněl překvapivě brzo. Dočkal se mocného ohlasu a navíc na západ od nás národy i obstojně zvládají angličtinu, takže společný zpěv opravdu stál za to.

Následující "Otherside" nejspíše z licenčních důvodů zazněla pouze v acapella verzi, otvírala ale velmi silnou část koncertu se srdceryvnými "Starting Over" a "Same Love". Věřím, že většina návštěvníků při těchto baladách měla husí kůži. Jinak si snad nikdy nepřeložili jejich silný text.

Macklemore se s tím nepáral a, nepočítaje další zbytečně dlouhé proslovy, z klidu přešel na maximální párty. "Can't Hold Us" naživo se zařadilo k těm úplně nejlepším koncertním zážitkům vůbec. Publikum, Ben a Ryan i jejich kapela a tanečníci si chytlavý monster hit nejvíce užili a bylo jasné, že už ten večer lepší moment nepřijde, ať už budou lítat konfety, balónky, viset tenisky ("Wing$") či se bude chrlit oheň. "White Walls" nebo parodické "And We Danced" sice bavilo, ani repríza "Can't Hold Us" na ultimátní závěr však nebyla tak silná. I refrénový Ray Dalton nadruhé nezněl, jako že by ho "nic nezastavilo".

80 minut uběhlo velmi rychle a s politováním nám došlo, že bez instrumentálního intra, acapelly a jedné reprízy zahráli jen jedenáct písní. Na to, že je jen na "The Heist" osmnáct skladeb, včetně například výrazně chybějícího "Make The Money", to je hodně málo. Takže příště více hudby a méně keců.