Bylo jí pouhých patnáct let, když v roce 2011 nastoupila na britskou popovou scénu. Na svém debutu "Birdy" se stejnojmenná dívka velmi obstojně vypořádala s předělávkami starších hitů. Její dětskost, čistota a naivita ve spojení s muzikálností a nepřehlédnutelným talentem nechaly vyniknout nové verze skladeb "Skinny Love", "Shelter" nebo "1901". I přes kladné reakce hudební veřejnosti však bylo jasné, že to nejlepší ze sebe rodačka z anglického Lymingtonu ještě zdaleka nevydala. Za dva roky však ušla neuvěřitelný kus cesty a vrací se mnohem přímočařejší, vyzrálejší a sebevědomější.

Přechod od křehkých, táhnoucích se klavírních melodií k silným popovým hymnám ukázal v plné nahotě už pilotní singl "Wings". Ten svůj cíl prakticky minout nemohl - vždyť jeho produkci obstaral Ryan Tedder, frontman amerických OneRepublic, který už se jako autor v minulosti postaral o nejeden velký hit. Rukopis úspěšného zpěváka, skladatele a producenta ucítíte již po prvním poslechu, přesto však ve skladbě zůstalo zachováno i osobní kouzlo interpretky, jež si všechny písničky na svou plnohodnotnou prvotinu napsala sama.

Mílový krok dopředu však nenaznačuje pouze singlová vlaštovka, ale celý jedenáctipísňový komplet. I když se Tedder na zvuku dalších kousků z "Fire Within" nepodílel, Birdy na novince hraje první ligu současného ženského popového mainstreamu. S neuvěřitelnou lehkostí mění polohy i nálady - nejprve vás rozehřeje tíhou přímočarých, potenciálních budoucích hitů, aby vás vzápětí zmrazila seversky ledovou odtažitostí a následně dojala v niterných baladách, během kterých do vás emoce proudí natolik silně, že máte pocit, jako by je do vás někdo vpichoval injekční stříkačkou.

Pokud by posluchač hledal jméno, ke kterému hudbu z "Fire Within" přirovnat, nenapadne ho nikdo menší než fenomenální Adele. Od své starší a slavnější krajanky si Birdy vzala určitý soulový nádech, který je cítit například v energické skladbě "Light Me Up". Ta v kombinaci zpěvaččina jemného hlasu a úderně vystavěné melodické linky s ostře dávkovanými pasážemi trochu zní, jako kdyby Celeste Buckingham zpívala "Rolling In The Deep". Bondovskou hymnu "Skyfall" zase připomene gradující "Strange Birds", jež disponuje velmi podobným vystavěním, temnou atmosférou i jemnými falzety jako hit k poslednímu filmu o agentovi 007. Veškeré odkazy na další zpěvačky je však v případě Birdy třeba brát s rezervou - málokterá konkurentka totiž působí tak čistě a něžně jako právě Jasmine Van Den Bogaerde.

Při hledání možných hitů určitě zaujme výrazná, smyčci podbarvená balada "Heart Of Gold" s dramatickým stupňováním i naléhavým projevem zpěvačky, stejně tak "All You Never Say", která je podávána velmi chladně, až mrazivě - silný dojem zanechá hlavně emotivně zastřený, místy chvějící se hlas sympatické brunety. Obě písničky navíc nechají svou melodičností lehce vzpomenout na repertoár Leony Lewis. Přestože album působí i přes nízký věk talentované Britky velmi vyspěle, v určitých momentech se její mládí projeví - jako třeba ve svěží písničce "Maybe", která je tak jednoduchá a dětsky naivní, že zákonitě musí snad každému vykouzlit úsměv na rtech. A proč ne - vždyť tomuto ptáčeti je stále pouhých sedmnáct let.

Birdy, také díky šikovným producentským pomocníkům, v průběhu dvou let vyrostla tak moc, že vyspělost nahrávky může někomu až vyrazit dech. Tracklist o rozsahu jedenácti skladeb prakticky nenabízí špatnou písničku a díky zpěvaččině uvěřitelnosti a přirozenosti se podařilo natočit desku, která se dá bez nadsázky označit za jedno z nejpříjemnějších překvapení, které letos popová scéna nachystala. Lze předpokládat, že pokud se bude stále ještě neplnoletá dívka nadále rozvíjet, může se vypracovat mezi nejzářivější hvězdy současné britské pop music. Ušlápnuté káčátko, které ještě před dvěma lety vypadalo, že neumí do pěti počítat, dospělo v sebevědomou labuť. V překrásnou labuť, s níž je radost plout na hladině jejího jezera silných melodií, emotivních příběhů a nezkažených citů.