Hlas Katie Melua je takřka dokonalý. Perfektně čistý, s ohromným rozsahem, krásným zabarvením, bez nepříjemných ocásků. V kombinaci se skvělou hudbou, kterou ona už od roku 2003 produkuje, je s podivem, že tahle exotická kráska stále nepatří mezi interpretky, které by znalo i širší obecenstvo. Se svým jemným, emočně však bohatým jazz-popem tvoří skutečné hudební klenoty. A ani novinka "Ketevan" není výjimkou.

Minulá deska "Secret Symphony" byla výjimečná svým orchestrálním zpracováním, ovšem co do význačnosti skladeb se zdála o něco unylejší než její předchůdci. V rámci turné k tehdy nové nahrávce zpěvačka navštívila poprvé naši zemičku v Kongresovém sále v Praze, a tak si tuzemští fanoušci mohli vychutnat její božské melodie. Že to byl zážitek jedinečný, jsme vám podrobně popsali v reportu.

Očividně však zpěvačka zažívá plodné období, a tak rok poté máme v rukou další řadovku nazvanou "Ketevan". Žánrově je orientovaná obdobně jako dosavadní alba, přesto ale zní trochu jinak. Oproti "Secret Symphony" ubylo orchestrálnosti a epičnosti, oproti "The House" zase zmizely elektropopové vlivy. Starší počiny zase působily rockověji. O novince se tak dá říct, že to je velmi intimní, lehká a jemná popová hudba s vlivy jazzu. Na první poslech může nový počin působit méně záživně a unyle. Chyba lávky. "Ketevan" je albem, které potřebuje notnou dávku trpělivosti a posluchačské pozornosti. Jen tak lze ocenit brilantně postavené skladby jako úvodní "Never Felt Less Like Dacing" nebo překrásnou "Love Is A Silent Thief". Více na ruku jde posluchači hravá "Mad, Mad Men", ale i jazzovka "Idiot School", která jako by z oka vypadla repertoáru muzikálů "Chicago" či "Moulin Rouge".

Pokud jste si v minulosti zamilovali emočně gradující balady jako "I Cried For You" či "Closest Thing To Crazy", pak si jistě zamilujete podobně silnou "Where Does The Ocean Go?" a především jednu z top skladeb z repertoáru zpěvačky "Sailing Ships From Heaven", kde si můžete naplno vychutnat dokonalý vokál, kterým se tahle interpretka může pochlubit.

Takový skvost, jakou byla nahrávka "The House", je těžké překonat, ba se mu i vyrovnat. Se "Secret Symphony" se to Katie nepovedlo, byť se špatnou deskou určitě neprezentovala, ale novinka "Ketevan" to dokázala. Ač si jsou obě desky jen pramálo podobné, pořád je z nich cítit ta podprahová energie, která vystupuje z písní, jen pokud vy jí dáte prostor, a kterou si při troše námahy navždy zamilujete. Pokud se vám toto album dostane do ruky, pustit ho už patrně nebudete chtít. A to nejen kvůli překrásně zpracovanému přebalu.