Je fascinující pozorovat životní i hudební příběh rodáka z Georgie na časové ose. Do svých třiceti let prožil Ernest Greene svůj malý americký sen, jenž by mohl nést podtitul Kterak se knihovník na Sub Pop dostal. Titul v oboru Knihovnictví a informační věda mu v praxi mnoho užitku nepřinesl. Zpěvák tak byl v době nezaměstnanosti víceméně nucen složit hlavu znovu u svých rodičů. Na nějaký čas se jeho primárním útočištěm stala ložnice. Poněkud nudná místnost, kde se odehrává pouze jedna věc. Zábavnější, jestli dvě. Zásadní, pokud jde o Greena.

Právě čtyři stěny zpěvákova pokoje byly klíčovými svědky jeho prvních experimentů s nástroji, které dodnes nabobtnaly do čtyř ucelených zvukových kolekcí. Tak jako vyrůstal z pozice objevu hudebních bloggerů v černého koně Pitchforku, jenž se ustájil u vydavatelství Sub Pop Records, dospívaly (a těžkly) i jeho hudební počiny. Ty lze rozčlenit na tři díly: kazetovou nahrávku "High Times" a épéčko "Life of Leisure", debut "Within And Without" a nejmladší přírůstek "Paracosm". Nevylučuje se přitom, že po novince přijde opět "Life of Leisure" nového desetiletí.

Pokud se totiž dostanete od kořenů Washed Out k čerstvě uzrálému plodu, nostalgie vás dloubne, že tuhle chuť už jste někdy pocítili. Bylo to někdy v roce 2009, kdy přímo do úst chillwaveu vložil Američan první krátkohrající nahrávku. Tehdy vše ale ještě křupalo, praskalo a zadrhávalo se o retro vytuněnou macandu Lo-fi. Ta se s druhým épéčkem odvalila, jenže byla s ní vlastně docela sranda, i když platila za naivku. A přišla Šeherezáda. Naoko záhadná žena, na přebalu nahá nymfa, v nitru křehká duše, co se prohnala vyzrálým debutem "Within And Without" a zanechala za sebou smutek. Moc dlouho ale v životním příběhu Greena nesetrvala - byla nemilosrdně vykopnuta. Vrátila se totiž vysmátá bejvalka. V méně okatých vintage hadrech a o pár kilo lehčí. A hezčí.

Washed Out jako by se s nadsázkou teleportoval o čtvrt století zpět, do doby, kdy byl ještě dítě a starosti se vznášely ve stratosféře dospělých. Jen hračky vyměnil za plnohodnotné hrací originály, jejichž znění už nedefinuje pouze formička okousaného jablka. Perryjský introvert se pochlapil a pro nové album "Paracosm" sesbíral více než padesát hudebních nástrojů. Začalo možné i nemožné křížení, vrstvení, tříštění zvuků, nyní křišťálově čistých, jejichž spojením Ernestovou boží intuicí vznikla - ach ano - zahrada rajská...

Stanuli jste na prostinké louce, je ticho. Slyšíte jen zpěv ptáků a tichou hudbu zpovzdálí. Vydáváte se za ní, až dojdete k bráně, jež se před vámi sama otevře. Překročíte práh, když andělé najednou divoce rozpohybují nadpozemské harfy. Poprvé tváří v tvář spatřujete prvními vlaštovkami tolik proklamovanou krásu. Není to přelud? Díky bohu, že ne...

Pokud se ptáte, zda to myslím vážně, pak se zeptejte Greena. Anebo ještě lépe, zkuste se ocitnout v tom podivuhodném světě "Paracosm" sami. Intro kolébavé skladby "Entrance" vás na levitaci těla (nikoliv mysli) dobře připraví. Po čtyřiceti minutách plavby v moři exotických zvuků se budete povětšinou tetelit blahem, přestože autor sem tam propadne letní melancholii. Ve finále to ale bude úsměv na tváři a ostrý tlukot srdce, co zbydou. Washed Out, stejně jako u debutu "Within And Without", natočil silnou nahrávku, kterou si nelze pustit jen tak při vaření nebo jízdě v autě jako kulisu. Tahle deska si žádá vlastní pozornost. Díky chronologické posloupnosti ohraničeného příběhu, plynule navazujícím, skvělým skladbám, ze kterých si nesnadno vylovíte favorita.

A to i přesto, že se tak mohou jevit propagační songy alba "It All Feels Right" nebo "Don't Give Up". Hned pilotní singl uvádí příjemně do rozpaků divokou zvukokresbou a představuje jednu z klavírních archiválií, jež umělec při skládání využil. Druhá vyslaná i jmenovaná píseň splňuje ty nejpřísnější měřítka chillwaveového žánru a patrně je to nejsilnější singl, jaký Greene kdy natočil. Když ale po něm nastoupí vláčná, tím nejjemnějším post-dubstepovým beatem pomazaná "Weightless", a knihovník vám do ucha zašeptá "close your eyes", olymp blaženosti je pokořen. A právě v téhle skladbě, od jejího názvu po obsahovou lehkost, krystalizuje hlavní filozofie alba.

Tedy nekonfliktnost. "Od začátku jsem věděl, že tahle nahrávka bude optimistická a výhradně 'denní'. Ta předchozí, myslím, budila asociace s nocí v určitém slova smyslu," prozradil pro domovský label výchozí myšlenku desky. A je nesmírně důležité si ji neustále připomínat, ať už se díváte na nenáročný květinový přebal nebo stoprocentní živočišné video k singlu "Don't Give Up". A v neposlední řadě také texty. Singlové kolekci "Paracosm" už zahraniční recenzenti stihli vyčíst nedostatek invence při sestavování veršů, které ovšem stojí na myšlence eskapizmu, úniku před skutečností. Co víc - zvuková struktura je natolik dekorativní, že by ani komplikované příběhy nesnesla.

Jen škoda, že se v rozsévání pozitivna občas zapomene Washed Out kontrolovat a hladinu bezpečného veselí zčeří trochu kýčovitým skandováním jásajícího davu a připuštěním patosu, jako v písni "Falling Back". Ale to jsou drobnosti. Léto pomalu dává sbohem. A "Paracosm" na něj bude hezkou vzpomínkou.