shop.musicserver.cz
Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2013 (40-31)

Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2013 (40-31)

Vydáno: 24.01.2014 11:00 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Přinesl rok 2013 přemíru kvalitních desek, nebo naopak třel po hudební stránce bídu s nouzí? Redaktoři musicserveru vybrali svých čtyřicet nejoblíbenějších zahraničních nahrávek, s jejichž poslechem rozhodně nešlápnete vedle. Začínáme s pořadovými čísly 40 až 31.

Žádný žebříček nemůže obsahovat vše, co by si jednotliví redaktoři přáli. A co teprve čtenáři! Než začnete dštít síru nad tím, že je nějaká deska v žebříčku moc vysoko / nízko / není v ní vůbec, vezměte na vědomí, že se jedná jen o zprůměrovaný přehled vkusu redakce musicserveru. Redaktoři celkem navrhli 108 různých zahraničních desek, do nejlepší čtyřicítky se jich ale mohlo probojovat jen... čtyřicet. Pokud se se svým osobním pořadím chcete podílet na výsledném žebříčku podle našich čtenářů - směle do toho!

Best Of 2013
© facebook interpreta

40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 4 | 3 - 1 + výsledky čtenářské ankety


40. místo: Cage The Elephant - Melophobia


Cage The Elephant - Melophobia
"Každá píseň je skvěle napsaná a svým způsobem hit. Až do konce posluchač nenarazí na jedinou vatu, která by fungovala jako zbytečná výplň stopáže. Větší písničkovost albu rozhodně prospěla a výraznější prvky noise, které se vyskytovaly na předchozích řadovkách, tu nechybí."

-- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Pět let uběhlo od doby, kdy Matthew Schultz, frontman Cage The Elephant, pochodoval před plátnem promítajícím vyprahlou americkou krajinu a kázal, že "není pokoje pro hříšníky". Za ten čas skupina stále zůstává spíše stranou od velké pozornosti hudebního světa. Nelze se proto divit, že její třetí album "Melophobia" zůstalo lehce pozapomenuto a ztraceno v přívalu větších kytarových věcí. Nahrávka přitom přesně dokazuje, že nenápadné desky patří často i k těm nejlepším. "Melophobia" je vlastně takovým malým manifestem rockové hudby. Prostřednictvím deseti argumentů a forem jejich podávání, jež sahají od hardrockového burácení přes tiché rozjímání za rozbřesku až po frenetické pogování a povykování "Somebody please stop me, call the doctor, but don't call the police!" připomíná, proč žánr tolik milujeme. Titul řadovky, který si lze vyložit jako chorobný strach z hudby, rázem vypadá jako vtip. Tahle melofobie zní totiž jako největší láska a její poslech nepřináší úzkost, ale potěšení na duši. (Simona Knotková)


39. místo: Washed Out - Paracosm


Washed Out - Paracosm
"Po čtyřiceti minutách plavby v moři exotických zvuků se budete povětšinou tetelit blahem, přestože autor sem tam propadne letní melancholii. Ve finále to ale bude úsměv na tváři a ostrý tlukot srdce, co zbudou."

-- Andrea Šafářová

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Jak si Washed Out poradil se svým druhým dlouhohrajícím počinem? Popravdě se moc neliší od toho debutového. Elektronický mág Ernest Greene vsadil na to, co dobře umí. To znamená zabalení jednoduchých, výrazně melodických motivů do mlhavého a sladce voňavého kabátku. Jednotlivé písně jsou posléze vsazeny do jednotného rámce s pomocí rozvláčných analogových pasáží. A takto klišovitě, jak jsem ji popsal, Washed Outova hudba koneckonců zní. Co může být řečeno jednoduše, dokáže tento interpret kdovíjak natahovat, překroutit, zabalit do osobité formy. Oproti "Within And Without" přibylo vrstev analogových syntezátorů, které navzájem soupeří v uchopení posluchačovy pozornosti, stejně tak jako ambientní letní motivy ptačího zpěvu nebo rušné konverzace. To vše spolu s nenáročnými kompozicemi a výrazně letním zvukem dalo dohromady jednu z nejpohodovějších nahrávek roku 2013. (Martin Spurný)


38. místo: Disclosure - Settle


Disclosure - Settle
"Disclosure vytvořili desku několika kompromisů. Dočkáváme se rádiového popu, stejně tak jako songů, které zafungují v klubech. Instrumentální tracky si skvěle našly místo mezi těmi zpívanými. "Settle" střídá mdlé momenty s těmi, které vás nutí vstát ze židle. Nikdy jsem ovšem neměl nutkání jakoukoli skladbu přeskočit."

-- Martin Spurný

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Britské ostrovy jsou jednou z největších továren na nadějné interprety, kteří dokáží solidním způsobem rozčeřit zapšklé hudební vodstvo. Neděkujme tedy Bohu, nýbrž právě Britům za Disclosure, jež svou tvorbou oživili progresivní house a garage, na které v posledních letech usedla silná vrstva prachu. Jejich prvotina "Settle" je odrazem bratrského souznění s citem pro rytmus a hudební trendy. Jakmile zasunete kotouč do přehrávací mechaniky, od počáteční vypalovačky "When A Fire Starts To Burn" se vezete na vlně často těžko přístupného housíku, díky němuž se během hodinové jízdy ocitnete takřka v odlišné dimenzi. Deska ze sebe vyzařuje jisté pozitivní brainwashingové záření, jež není jen důsledkem těžce návykových melodií, ale i jednotlivých vokálních zpracování. Hosté jako Sam Smith, Aluna Francis z dua AlunaGeorge či Jessie Ware se postarali o perfektní symbiózu vyvolávající démonickou nadčasovost a důmyslnou provázanost. Takové sofistikované splynutí dvou protipólů se nemusí vždy vydařit. Zde však nelze hovořit jinak než o úspěchu. Je třeba se pak divit, že si "Settle" vysloužilo nominaci na Grammy? Nikoli. (Vojtěch Drobík)


37. místo: Queens Of The Stone Age - ...Like Clockwork


Queens Of The Stone Age - ...like clockwork
"'...Like Clockwork' je jedním z nejlepších rockových alb roku, dotaženým po všech stránkách. Skvěle se na něm ukazuje růst Joshe Hommea jako skladatele, který je znát především v textech, a také jako zpěváka - snad nikdy předtím nebyl schopný tak skvěle vyjádřit emoce za pomoci zpěvu jako nyní. A i když se tahle kdysi nezastavitelná pouštní bouře jménem Queens Of The Stone Age místy zklidnila, pořád je v ní dost síly na to, aby vás zlomila a srazila na kolena."

-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Hráčská virtuozita, neotřelé melodie, bohaté, propracované aranže, muzikantské srdce, upřímné texty. To jsou hlavní devízy šestého řadového alba pouštních rockerů Queens Of The Stone Age, hrdých headlinerů loňského Rock For People. Josh Homme se do své mateřské skupiny vrátil po šesti letech plných zdravotních obtíží, ale i bočních projektů a s nově nabytým elánem a životními zkušenostmi, které stříkají z každého tónu, představil světu pozoruhodný počin s plejádou nenápadných hostů jménem "...Like Clockwork". QOTSA ale nedávají nic zadarmo. Jejich konceptuálně sevřená nahrávka se na první poslech může zdát nepřístupná, zašpiněná, syrová a nepříjemně zakuklená. Ve skutečnosti se však jedná jen o obranu před povrchním seznámením s tajemnou, šeptající kráskou, která se vám otevře až tehdy, pokud s ní budete mít dostatek trpělivosti a pochopení. Jakmile jí dáte čas, který potřebuje, budete si její postupně odhazované svršky královsky užívat a každý kousek odhalené kůže vám dá na srozuměnou, že to čekání stálo za to. (Jan Trávníček)


36. místo: Rudimental - Home


Rudimental - Home
"Po všech slibných singlech, kterými nás Rudimental v průběhu roku zásobovali, splnili s debutovou deskou 'Home' veškerá očekávání. Album žánrově nestrádá a přináší hodně zajímavých hudebních poloh."

-- Jaroslav Hrách

profil interpreta | recenze | album na Spotify

V roce s velkým množstvím zajímavých tanečních nahrávek se na dubnové Rudimental trochu zapomínalo, když dva důležité singly vyšly už v roce 2012. "Home" je přitom opravdu plnohodnotným albem a ne jen souborem singlů s přidanou vycpávkou. Vedle úspěšných pecek "Feel The Love", "Not Giving In" a "Waiting All Night" má nemálo dalších skladeb vyloženě hitové ambice, a proto britská čtveřice také dodnes vybírá nové singly. Posledním je skvělý "Powerless" s Becky Hill, jednou z méně známých britských zpěvaček. Ale Johna Newmana, Foxes nebo Ellu Eyre také nikdo neznal, když se prvně na jejich singlech objevili. Asi záměrně jsou ignorovány spíše chill-out-soulové tracky, které na první poslech mezi energickými drum'n'bassovými peckami působí nepatřičně, tato poloha Rudimental je však neméně zajímavá. Singly uslyšíte na diskotékách, tyto skladby zase na deep house párty v lounge barech. Jediným pomalým singlem tak je hymnický "Free" s akustikou, sborem a vokálem už hvězdé Emeli Sandé. V roce 2013 nenajdete atmosféričtější a pestřejší taneční nahrávku. (Petr Doupal)


35. místo: Beyoncé - Beyoncé


Beyoncé - Beyoncé
"'Beyoncé' je sebevědomá deska zralé zpěvačky, která dokáže utáhnout čtrnáct skladeb bez jediného potenciálního hitu."

-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze

Někde mezi šouláním vanilkových rohlíčků a šleháním sněhu na polevu na perníky se najednou zjevila pátá, vizuální, deska Beyoncé. Bez jakýchkoliv náznaků, nebo dokonce leaků (!!!)... prostě jen tak se 13. prosince na iTunes zjevilo črtrnáct prudce osobních songů a osmnáct ještě osobnějších videoklipů této americké popové divy. Už jen samotný fakt, že se projekt takových rozměrů (jen spočítejte lokace, množství hudebních spolupracovníků, členů filmových štábů, komparzistů...) podařilo ve třetím tisíciletí naprosto utajit, zasluhuje metál, a když se k tomu připočte výsledná umělecká hodnota jak audio-, tak videosložky, nelze se o "Beyoncé" vyjádřit jinak než jako o popové události roku. Co na první poslech zní jako sbírka nepovedených demoverzí, s každým dalším přehráním roste, a když se pak člověk podívá na dokonalé vizuály, napadne ho jediné slovo: artpop. Škoda že zrovna to si pro sebe toliko neoprávněně loni uzmula jiná Gaga. (David Věžník)


34. místo: Bastille - Bad Blood


Bastille - Bad Blood
"Na debutovou desku je to víc než zdařilá práce. Skoro z každé písničky by mohl být samostatný singl s hitovým potenciálem."

-- Jaroslav Hrách

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Popěvek "eh-eh-o eh-o" se až notoricky zaryl do paměti komukoli, kdo během roku zapnul (dobré) rádio. Mají ho na starosti obránci pevnosti jménem Bastille. Jakkoli obyčejní se zdají být, přesto našli cestu k milovníkům něžných melodií v rockovém hávu. Vlastně je to takový britský protějšek Američanů Imagine Dragons, rovněž nováčků loňského roku, kteří oplývají podobnými atributy: výrazný zpěvák, expresivní perkuse, velkolepá živá vystoupení. Debutová deska "Bad Blood" ukázala Bastille v různých variacích, ať už jako nenapravitelné romantiky ("Oblivion", "Overjoyed"), rockery se slabostí pro takřka orchestrální aranže ("Laura Palmer") nebo jako hudebníky, kteří chtějí, aby si na vás přišli stěžovat sousedi zezdola, že strašně dupete nohou do rytmu ("Icarus"). Je to nahrávka, která neboří hranice originality, ale perfektně se hodí k noční jízdě autem, aby vám ta cesta rychle utíkala a touha po dobré hudbě byla uspokojena. (Marta Šindlauerová)


33. místo: Birdy - Fire Within


Birdy - Fire Within
"S neuvěřitelnou lehkostí mění polohy i nálady - nejprve vás rozehřeje tíhou přímočarých, potenciálních budoucích hitů, aby vás vzápětí zmrazila seversky ledovou odtažitostí a následně dojala v niterných baladách, během kterých do vás emoce proudí natolik silně, že máte pocit, jako by je do vás někdo vpichoval injekční stříkačkou."

-- Josef Martínek

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Když v pouhých patnácti letech vydala zpěvačka Birdy po sobě pojmenovanou desku, která se skládala téměř celá z coververzí, asi by nikoho nenapadlo, že o necelé dva roky později naprosto zazáří skvělou, už autorskou nahrávkou "Fire Within". I když jí při jejím nahrávání bylo stále jen sedmnáct let, výsledek je natolik silný a vyspělý, že nepřipraveného posluchače musí posadit na zadek. Birdy patří do té části popu, který preferuje silné melodie a písničkářství (na všech písních se autorsky podílela), než aby nabízel jednoduché hitové popěvky. Byla by taky škoda její silný hlas plný emocí zahazovat v jednoduchých písničkách určených k rychké spotřebě do rádií. Tracklist tak tvoří skladby spíše středního tempa, v nichž hraje prim klavír, ale že je to mladá holka plná energie, ukáže třeba ve skočné písničce "Light Me Up". Pokud Birdy na své druhé desce nevyčerpala svůj skladatelský potenciál (a roky plněný šuplík), můžeme se od ní dočkat ještě mnoha skvělých nahrávek. (Honza Balušek)


32. místo: David Bowie - The Next Day


David Bowie - The Next Day
"Bowie na ploše čtrnácti kompozic ukázal, že je stále na míle vzdálený tomu, stát se muzejním exponátem, naopak jeho tvorba je ve výsledku živelnější a podstatnější, vyjadřující pocity úzkosti, znechucení a strachu v dnešním světě zmítaném konflikty, od nichž naši pozornost možná až příliš často odvádí povrchní celebrity."

-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Elton John označil comebackové album Davida Bowieho za "fantastickou nahrávku s nejlepší promokampaní, jakou kdy viděl". V době, kdy díky internetu máme tendenci všichni vědět všechno, přišla zpráva o nové nahrávce rockové legendy jako blesk z čistého nebe. A i když to byl vlastně jeden dobře promyšlený marketingový tah, nakonec tím nejdůležitějším byla kvalita samotné desky. Vše to začalo už 8. ledna, kdy si svět po probuzení mohl pustit první ochutnávku v podobě nádherně melancholické "Where Are We Now?". Mnohem větší překvapení ale přišlo po poslechu celého alba, které bylo všechno, jenom ne zasněné a už vůbec ne obrazem stárnoucího může. Téměř prog-rocková skladba "If You Can See Me", Scottem Walkerem ovlivněná "Heat", nebo na vražedném kytarovém rifu postavená "Valentine's Day" - všechny tyto společně se zbytkem desky ukázaly světu, že Bowie dokáže být i dnes v jádru mladší než spousta současných hudebníků. (Jakub Malar)


31. místo: Miley Cyrus - Bangerz


Miley Cyrus - Bangerz
"Miley Cyrus natočila velmi pestré album, kterým dokázala, že umí více než jen šokovat. Její hudba sice dráždí, kouše a provokuje, zároveň ale baví, dokáže i pohladit po duši nebo strhnout svým nábojem."

-- Josef Martínek

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Miley Cyrus do roku 2013 nenatočila nic, co by stálo jakkoliv za řeč. Na předposlední desce "Can't Be Tamed" se navíc snažila nanejvýš vyumělkovaným způsobem přerodit v dospělou hvězdu, kterou všichni musí brát vážně. Nevyšlo to. Album i nová image se naprosto minuly s posluchači, a mnozí tak interpretku zcela vyřadili ze hry. O to více všechny překvapila deskou "Bangerz", která svět popu srazila k zemi silou demoliční koule. Právě balada "Wrecking Ball" i pilot "We Can't Stop" ukázaly, že upgradovanou Miley lze prodat úplně jinak. Urban beaty, nenásilné tempo, žádné vokální kotrmelce. Miley se spojila se zajímavými producenty a ve výsledku natočila album, kterému nechybí nadhled, údernost ani osvěžující pestrost. Když se k tomu přidá i takřka ikonická vizuální prezentace, i ti největší škarohlídi musí uznat, že tady se něco velmi povedlo. Miley tak ve finálním srovnávání na plné čáře porazila některé své kolegyně, od kterých se čekaly daleko výraznější věci. Tohle byl ten správný popový roar roku. (Lukáš Boček)



  • Nový žánr (Bohoušek, 24.01.2014 11:45) Reagovat

    Tento žebříček je zástupcem literárního žánru, jenž jsem právě poprvé identifikoval - "parodie hudebního žebříčku". Máte to seřazené podle klíče, který mě není srozumitelný.

    • Re: Nový žánr (juksek, 24.01.2014 11:59) Reagovat

      Mě zas nejste srozumitelný vy, tak mi laskavě vysvětlete, o co vám jde.

      • Re: Nový žánr (hola, 24.01.2014 15:35) Reagovat

        no on pravděpodobně myslí, že když je to žebříček hudební, tak nechápe, co tam dělá nanynka miley cyrus asi :)

    • Re: Nový žánr (strom-z, 24.01.2014 12:50) Reagovat

      Bohoušku přečtěte si první odstavec pod titulkem

      • Re: Nový žánr (strom-z, 24.01.2014 12:51) Reagovat

        kecám, pod perexem nebo jak se to jmenuje

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kult jménem Jonas Brothers aneb Proč je dobré vidět tyhle kluky naživo
Nejvíc nej: Kult jménem Jonas Brothers aneb Proč je dobré vidět tyhle kluky naživo Jonas Brothers se poprvé chystají do Česka: už 15. října obsadí O2 arenu. Jejich aktuální turné zatím slaví velký úspěch nejen u fanoušků, ale i u odborné kritiky. Pro fanoušky i pro ty, kteří kultu JB prozatím nepodlehli, jsme... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2024 12:30 v sekci Publicistika | Nejvíc nej
Vladimír Mišík - Vteřiny, měsíce a roky 10/10
Recenze: Na albu "Vteřiny, měsíce a roky" vítězí šťastný duch Vladimíra Mišíka nad hmotou Do třetice všeho dobrého i zlého, řekli si asi Vladimír Mišík a Petr Ostrouchov a znovu se rozhodli spojit své síly. O nahrávce "Vteřiny, měsíce a roky" se už se značným předstihem hovořilo jako o jednom z adeptů na desku roku.... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2024 00:00 v sekci Recenze
Dream Theater - Night Terror 8/10
Video: Dream Theater se vracejí s desetiminutovým opusem "Night Terror" Když před nějakou dobou americké progmetalové veličiny Dream Theater oznámily, že se do jejich řad vrací bubeník Mike Portnoy, zavládlo mezi fanoušky nadšení. Nyní se ukazuje, že radost z jeho návratu je oprávněná. Kapela totiž... čtěte zde
Vydáno: 13.10.2024 18:00 v sekci Audio / Video | Video
Eva Burešová - Meraki 5/10
Recenze: Eva Burešová svůj potenciál na albu "Meraki" nevyužila Svou druhou řadovou desku pojmenovala Eva Burešová "Meraki". Jde o řecké slovo znamenající "tvořit něco s láskou i kreativitou a vložit do úsilí kus své duše". Škoda že výsledný materiál spíše než zpěvaččino osobní dílo... čtěte zde
Vydáno: 13.10.2024 12:00 v sekci Recenze
Duff McKagan, Sono Centrum, Brno, 11.10.2024
Naživo: Báječný Duff McKagan v Brně maximálně uspokojil poučené publikum Pokud bychom i u hodnocení koncertů používali číselnou škálu, vystoupení Duffa McKagana v brněnském Sono Centru by si vysloužilo čistou desítku. Nemělo totiž chybu - na návštěvníky čekal nejen výborný zvuk, ale i parádní... čtěte zde
Vydáno: 12.10.2024 19:30 v sekci Naživo
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Beyoncé si bílý žánr nepodmanila. Na letošní Country Music Awards nezískala ani jednu nominaci (11.09.2024 19:45)
- Naživo: Úvod Colours Of Ostrava zachraňovali hlavně kytaroví mistři (18.07.2024 17:37)
- Naživo: Dua Lipa na Open'eru napodruhé poroučela už i počasí. Ve druhém dni zazářila také Tinashe, zklamali Disclosure (15.07.2024 18:00)
- Recenze: Washed Out nabízí na "Notes From a Quiet Life" svou vyzrálejší podobu (15.07.2024 00:00)
- Josh Homme míří na operaci. Queens of the Stone Age na Colours of Ostrava nahradí Tom Morello (09.07.2024 13:29)
- Queens Of The Stone Age zahrají jako první kapela v historii v pařížských katakombách (09.07.2024 10:25)
- Stoupající hvězdy Pam Rabbit a Kateřina Marie Tichá se začínají prosazovat v českých žebříčcích (04.07.2024 08:00)
- Video: Frontman Cage The Elephant v emotivním videoklipu "Out Loud" bloudí napůl zdemolovaným domem, aby se vypořádal s bolestí (01.07.2024 13:43)
- Českému éteru i díky samplu Cooliova hitu vládnou Ella Henderson a Rudimental, stíhá je Artemas (27.06.2024 08:00)
- Recenze: Cage The Elephant na šesté studiovce "Neon Pill" vyprávějí i o těch nejtemnějších osobních zážitcích (27.05.2024 00:00)

ALBUM TÝDNE 42/2024

Vladimír Mišík
Vteřiny, měsíce a roky

Do třetice všeho dobrého i zlého, řekli si asi Vladimír Mišík a Petr Ostrouchov a znovu se rozhodli spojit své síly. O nahrávce "Vteřiny, měsíce a roky" se už se značným předstihem hovořilo jako o jednom z adeptů na desku roku. Aby ne, když vlastně každé nové Mišíkovo album představuje malý zázrak. Jak dopadlo?

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 15.10.
Jonas Brothers (US) (O2 arena, Praha)
St 16.10.
Melanie Martinez (US) (O2 arena, Praha)
St 16.10.
Take That (UK) (O2 Universum, Praha)
Čt 17.10.
Nick Cave & The Bad Seeds (AU) (O2 arena, Praha)
Čt 17.10.
Jann (POL) (Roxy, Praha)
Pá 18.10.
Einstürzende Neubaten (DE) (Forum Karlín, Praha)
Pá 18.10.
Kamelot (US) (Masters of Rock Café, Zlín)
So 19.10.
Kavinsky (FR) (SaSaZu, Praha)
So 19.10.
Okay Kaya (NOR/US) (Café V Lese, Praha)
Ne 20.10.
The Driver Era (US) (SaSaZu, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Justin Bieber Prince The Prodigy Coldplay Lucie Vondráčková Linkin Park Queen Lady Gaga Madonna The Hu Marek Ztracený Taylor Swift Katy Perry Kabát Richard Müller Dua Lipa Billie Eilish Viktor Sheen Ed Sheeran
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe