Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2013 (40-31)

Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2013 (40-31)

Vydáno: 24.01.2014 11:00 v sekci Publicistika - Redakce

Přinesl rok 2013 přemíru kvalitních desek, nebo naopak třel po hudební stránce bídu s nouzí? Redaktoři musicserveru vybrali svých čtyřicet nejoblíbenějších zahraničních nahrávek, s jejichž poslechem rozhodně nešlápnete vedle. Začínáme s pořadovými čísly 40 až 31.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Žádný žebříček nemůže obsahovat vše, co by si jednotliví redaktoři přáli. A co teprve čtenáři! Než začnete dštít síru nad tím, že je nějaká deska v žebříčku moc vysoko / nízko / není v ní vůbec, vezměte na vědomí, že se jedná jen o zprůměrovaný přehled vkusu redakce musicserveru. Redaktoři celkem navrhli 108 různých zahraničních desek, do nejlepší čtyřicítky se jich ale mohlo probojovat jen... čtyřicet. Pokud se se svým osobním pořadím chcete podílet na výsledném žebříčku podle našich čtenářů - směle do toho!

Best Of 2013

40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 4 | 3 - 1 + výsledky čtenářské ankety


40. místo: Cage The Elephant - Melophobia


Cage The Elephant - Melophobia
"Každá píseň je skvěle napsaná a svým způsobem hit. Až do konce posluchač nenarazí na jedinou vatu, která by fungovala jako zbytečná výplň stopáže. Větší písničkovost albu rozhodně prospěla a výraznější prvky noise, které se vyskytovaly na předchozích řadovkách, tu nechybí."

-- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Pět let uběhlo od doby, kdy Matthew Schultz, frontman Cage The Elephant, pochodoval před plátnem promítajícím vyprahlou americkou krajinu a kázal, že "není pokoje pro hříšníky". Za ten čas skupina stále zůstává spíše stranou od velké pozornosti hudebního světa. Nelze se proto divit, že její třetí album "Melophobia" zůstalo lehce pozapomenuto a ztraceno v přívalu větších kytarových věcí. Nahrávka přitom přesně dokazuje, že nenápadné desky patří často i k těm nejlepším. "Melophobia" je vlastně takovým malým manifestem rockové hudby. Prostřednictvím deseti argumentů a forem jejich podávání, jež sahají od hardrockového burácení přes tiché rozjímání za rozbřesku až po frenetické pogování a povykování "Somebody please stop me, call the doctor, but don't call the police!" připomíná, proč žánr tolik milujeme. Titul řadovky, který si lze vyložit jako chorobný strach z hudby, rázem vypadá jako vtip. Tahle melofobie zní totiž jako největší láska a její poslech nepřináší úzkost, ale potěšení na duši. (Simona Knotková)


39. místo: Washed Out - Paracosm


Washed Out - Paracosm
"Po čtyřiceti minutách plavby v moři exotických zvuků se budete povětšinou tetelit blahem, přestože autor sem tam propadne letní melancholii. Ve finále to ale bude úsměv na tváři a ostrý tlukot srdce, co zbudou."

-- Andrea Šafářová

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Jak si Washed Out poradil se svým druhým dlouhohrajícím počinem? Popravdě se moc neliší od toho debutového. Elektronický mág Ernest Greene vsadil na to, co dobře umí. To znamená zabalení jednoduchých, výrazně melodických motivů do mlhavého a sladce voňavého kabátku. Jednotlivé písně jsou posléze vsazeny do jednotného rámce s pomocí rozvláčných analogových pasáží. A takto klišovitě, jak jsem ji popsal, Washed Outova hudba koneckonců zní. Co může být řečeno jednoduše, dokáže tento interpret kdovíjak natahovat, překroutit, zabalit do osobité formy. Oproti "Within And Without" přibylo vrstev analogových syntezátorů, které navzájem soupeří v uchopení posluchačovy pozornosti, stejně tak jako ambientní letní motivy ptačího zpěvu nebo rušné konverzace. To vše spolu s nenáročnými kompozicemi a výrazně letním zvukem dalo dohromady jednu z nejpohodovějších nahrávek roku 2013. (Martin Spurný)


38. místo: Disclosure - Settle


Disclosure - Settle
"Disclosure vytvořili desku několika kompromisů. Dočkáváme se rádiového popu, stejně tak jako songů, které zafungují v klubech. Instrumentální tracky si skvěle našly místo mezi těmi zpívanými. "Settle" střídá mdlé momenty s těmi, které vás nutí vstát ze židle. Nikdy jsem ovšem neměl nutkání jakoukoli skladbu přeskočit."

-- Martin Spurný

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Britské ostrovy jsou jednou z největších továren na nadějné interprety, kteří dokáží solidním způsobem rozčeřit zapšklé hudební vodstvo. Neděkujme tedy Bohu, nýbrž právě Britům za Disclosure, jež svou tvorbou oživili progresivní house a garage, na které v posledních letech usedla silná vrstva prachu. Jejich prvotina "Settle" je odrazem bratrského souznění s citem pro rytmus a hudební trendy. Jakmile zasunete kotouč do přehrávací mechaniky, od počáteční vypalovačky "When A Fire Starts To Burn" se vezete na vlně často těžko přístupného housíku, díky němuž se během hodinové jízdy ocitnete takřka v odlišné dimenzi. Deska ze sebe vyzařuje jisté pozitivní brainwashingové záření, jež není jen důsledkem těžce návykových melodií, ale i jednotlivých vokálních zpracování. Hosté jako Sam Smith, Aluna Francis z dua AlunaGeorge či Jessie Ware se postarali o perfektní symbiózu vyvolávající démonickou nadčasovost a důmyslnou provázanost. Takové sofistikované splynutí dvou protipólů se nemusí vždy vydařit. Zde však nelze hovořit jinak než o úspěchu. Je třeba se pak divit, že si "Settle" vysloužilo nominaci na Grammy? Nikoli. (Vojtěch Drobík)


37. místo: Queens Of The Stone Age - ...Like Clockwork


Queens Of The Stone Age - ...like clockwork
"'...Like Clockwork' je jedním z nejlepších rockových alb roku, dotaženým po všech stránkách. Skvěle se na něm ukazuje růst Joshe Hommea jako skladatele, který je znát především v textech, a také jako zpěváka - snad nikdy předtím nebyl schopný tak skvěle vyjádřit emoce za pomoci zpěvu jako nyní. A i když se tahle kdysi nezastavitelná pouštní bouře jménem Queens Of The Stone Age místy zklidnila, pořád je v ní dost síly na to, aby vás zlomila a srazila na kolena."

-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Hráčská virtuozita, neotřelé melodie, bohaté, propracované aranže, muzikantské srdce, upřímné texty. To jsou hlavní devízy šestého řadového alba pouštních rockerů Queens Of The Stone Age, hrdých headlinerů loňského Rock For People. Josh Homme se do své mateřské skupiny vrátil po šesti letech plných zdravotních obtíží, ale i bočních projektů a s nově nabytým elánem a životními zkušenostmi, které stříkají z každého tónu, představil světu pozoruhodný počin s plejádou nenápadných hostů jménem "...Like Clockwork". QOTSA ale nedávají nic zadarmo. Jejich konceptuálně sevřená nahrávka se na první poslech může zdát nepřístupná, zašpiněná, syrová a nepříjemně zakuklená. Ve skutečnosti se však jedná jen o obranu před povrchním seznámením s tajemnou, šeptající kráskou, která se vám otevře až tehdy, pokud s ní budete mít dostatek trpělivosti a pochopení. Jakmile jí dáte čas, který potřebuje, budete si její postupně odhazované svršky královsky užívat a každý kousek odhalené kůže vám dá na srozuměnou, že to čekání stálo za to. (Jan Trávníček)


36. místo: Rudimental - Home


Rudimental - Home
"Po všech slibných singlech, kterými nás Rudimental v průběhu roku zásobovali, splnili s debutovou deskou 'Home' veškerá očekávání. Album žánrově nestrádá a přináší hodně zajímavých hudebních poloh."

-- Jaroslav Hrách

profil interpreta | recenze | album na Spotify

V roce s velkým množstvím zajímavých tanečních nahrávek se na dubnové Rudimental trochu zapomínalo, když dva důležité singly vyšly už v roce 2012. "Home" je přitom opravdu plnohodnotným albem a ne jen souborem singlů s přidanou vycpávkou. Vedle úspěšných pecek "Feel The Love", "Not Giving In" a "Waiting All Night" má nemálo dalších skladeb vyloženě hitové ambice, a proto britská čtveřice také dodnes vybírá nové singly. Posledním je skvělý "Powerless" s Becky Hill, jednou z méně známých britských zpěvaček. Ale Johna Newmana, Foxes nebo Ellu Eyre také nikdo neznal, když se prvně na jejich singlech objevili. Asi záměrně jsou ignorovány spíše chill-out-soulové tracky, které na první poslech mezi energickými drum'n'bassovými peckami působí nepatřičně, tato poloha Rudimental je však neméně zajímavá. Singly uslyšíte na diskotékách, tyto skladby zase na deep house párty v lounge barech. Jediným pomalým singlem tak je hymnický "Free" s akustikou, sborem a vokálem už hvězdé Emeli Sandé. V roce 2013 nenajdete atmosféričtější a pestřejší taneční nahrávku. (Petr Doupal)


35. místo: Beyoncé - Beyoncé


Beyoncé - Beyoncé
"'Beyoncé' je sebevědomá deska zralé zpěvačky, která dokáže utáhnout čtrnáct skladeb bez jediného potenciálního hitu."

-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze

Někde mezi šouláním vanilkových rohlíčků a šleháním sněhu na polevu na perníky se najednou zjevila pátá, vizuální, deska Beyoncé. Bez jakýchkoliv náznaků, nebo dokonce leaků (!!!)... prostě jen tak se 13. prosince na iTunes zjevilo črtrnáct prudce osobních songů a osmnáct ještě osobnějších videoklipů této americké popové divy. Už jen samotný fakt, že se projekt takových rozměrů (jen spočítejte lokace, množství hudebních spolupracovníků, členů filmových štábů, komparzistů...) podařilo ve třetím tisíciletí naprosto utajit, zasluhuje metál, a když se k tomu připočte výsledná umělecká hodnota jak audio-, tak videosložky, nelze se o "Beyoncé" vyjádřit jinak než jako o popové události roku. Co na první poslech zní jako sbírka nepovedených demoverzí, s každým dalším přehráním roste, a když se pak člověk podívá na dokonalé vizuály, napadne ho jediné slovo: artpop. Škoda že zrovna to si pro sebe toliko neoprávněně loni uzmula jiná Gaga. (David Věžník)


34. místo: Bastille - Bad Blood


Bastille - Bad Blood
"Na debutovou desku je to víc než zdařilá práce. Skoro z každé písničky by mohl být samostatný singl s hitovým potenciálem."

-- Jaroslav Hrách

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Popěvek "eh-eh-o eh-o" se až notoricky zaryl do paměti komukoli, kdo během roku zapnul (dobré) rádio. Mají ho na starosti obránci pevnosti jménem Bastille. Jakkoli obyčejní se zdají být, přesto našli cestu k milovníkům něžných melodií v rockovém hávu. Vlastně je to takový britský protějšek Američanů Imagine Dragons, rovněž nováčků loňského roku, kteří oplývají podobnými atributy: výrazný zpěvák, expresivní perkuse, velkolepá živá vystoupení. Debutová deska "Bad Blood" ukázala Bastille v různých variacích, ať už jako nenapravitelné romantiky ("Oblivion", "Overjoyed"), rockery se slabostí pro takřka orchestrální aranže ("Laura Palmer") nebo jako hudebníky, kteří chtějí, aby si na vás přišli stěžovat sousedi zezdola, že strašně dupete nohou do rytmu ("Icarus"). Je to nahrávka, která neboří hranice originality, ale perfektně se hodí k noční jízdě autem, aby vám ta cesta rychle utíkala a touha po dobré hudbě byla uspokojena. (Marta Šindlauerová)


33. místo: Birdy - Fire Within


Birdy - Fire Within
"S neuvěřitelnou lehkostí mění polohy i nálady - nejprve vás rozehřeje tíhou přímočarých, potenciálních budoucích hitů, aby vás vzápětí zmrazila seversky ledovou odtažitostí a následně dojala v niterných baladách, během kterých do vás emoce proudí natolik silně, že máte pocit, jako by je do vás někdo vpichoval injekční stříkačkou."

-- Josef Martínek

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Když v pouhých patnácti letech vydala zpěvačka Birdy po sobě pojmenovanou desku, která se skládala téměř celá z coververzí, asi by nikoho nenapadlo, že o necelé dva roky později naprosto zazáří skvělou, už autorskou nahrávkou "Fire Within". I když jí při jejím nahrávání bylo stále jen sedmnáct let, výsledek je natolik silný a vyspělý, že nepřipraveného posluchače musí posadit na zadek. Birdy patří do té části popu, který preferuje silné melodie a písničkářství (na všech písních se autorsky podílela), než aby nabízel jednoduché hitové popěvky. Byla by taky škoda její silný hlas plný emocí zahazovat v jednoduchých písničkách určených k rychké spotřebě do rádií. Tracklist tak tvoří skladby spíše středního tempa, v nichž hraje prim klavír, ale že je to mladá holka plná energie, ukáže třeba ve skočné písničce "Light Me Up". Pokud Birdy na své druhé desce nevyčerpala svůj skladatelský potenciál (a roky plněný šuplík), můžeme se od ní dočkat ještě mnoha skvělých nahrávek. (Honza Balušek)


32. místo: David Bowie - The Next Day


David Bowie - The Next Day
"Bowie na ploše čtrnácti kompozic ukázal, že je stále na míle vzdálený tomu, stát se muzejním exponátem, naopak jeho tvorba je ve výsledku živelnější a podstatnější, vyjadřující pocity úzkosti, znechucení a strachu v dnešním světě zmítaném konflikty, od nichž naši pozornost možná až příliš často odvádí povrchní celebrity."

-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Elton John označil comebackové album Davida Bowieho za "fantastickou nahrávku s nejlepší promokampaní, jakou kdy viděl". V době, kdy díky internetu máme tendenci všichni vědět všechno, přišla zpráva o nové nahrávce rockové legendy jako blesk z čistého nebe. A i když to byl vlastně jeden dobře promyšlený marketingový tah, nakonec tím nejdůležitějším byla kvalita samotné desky. Vše to začalo už 8. ledna, kdy si svět po probuzení mohl pustit první ochutnávku v podobě nádherně melancholické "Where Are We Now?". Mnohem větší překvapení ale přišlo po poslechu celého alba, které bylo všechno, jenom ne zasněné a už vůbec ne obrazem stárnoucího může. Téměř prog-rocková skladba "If You Can See Me", Scottem Walkerem ovlivněná "Heat", nebo na vražedném kytarovém rifu postavená "Valentine's Day" - všechny tyto společně se zbytkem desky ukázaly světu, že Bowie dokáže být i dnes v jádru mladší než spousta současných hudebníků. (Jakub Malar)


31. místo: Miley Cyrus - Bangerz


Miley Cyrus - Bangerz
"Miley Cyrus natočila velmi pestré album, kterým dokázala, že umí více než jen šokovat. Její hudba sice dráždí, kouše a provokuje, zároveň ale baví, dokáže i pohladit po duši nebo strhnout svým nábojem."

-- Josef Martínek

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Miley Cyrus do roku 2013 nenatočila nic, co by stálo jakkoliv za řeč. Na předposlední desce "Can't Be Tamed" se navíc snažila nanejvýš vyumělkovaným způsobem přerodit v dospělou hvězdu, kterou všichni musí brát vážně. Nevyšlo to. Album i nová image se naprosto minuly s posluchači, a mnozí tak interpretku zcela vyřadili ze hry. O to více všechny překvapila deskou "Bangerz", která svět popu srazila k zemi silou demoliční koule. Právě balada "Wrecking Ball" i pilot "We Can't Stop" ukázaly, že upgradovanou Miley lze prodat úplně jinak. Urban beaty, nenásilné tempo, žádné vokální kotrmelce. Miley se spojila se zajímavými producenty a ve výsledku natočila album, kterému nechybí nadhled, údernost ani osvěžující pestrost. Když se k tomu přidá i takřka ikonická vizuální prezentace, i ti největší škarohlídi musí uznat, že tady se něco velmi povedlo. Miley tak ve finálním srovnávání na plné čáře porazila některé své kolegyně, od kterých se čekaly daleko výraznější věci. Tohle byl ten správný popový roar roku. (Lukáš Boček)



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Nový žánr (Bohoušek, 24.01.2014 11:45) Reagovat

    Tento žebříček je zástupcem literárního žánru, jenž jsem právě poprvé identifikoval - "parodie hudebního žebříčku". Máte to seřazené podle klíče, který mě není srozumitelný.

    • Re: Nový žánr (juksek, 24.01.2014 11:59) Reagovat

      Mě zas nejste srozumitelný vy, tak mi laskavě vysvětlete, o co vám jde.

      • Re: Nový žánr (hola, 24.01.2014 15:35) Reagovat

        no on pravděpodobně myslí, že když je to žebříček hudební, tak nechápe, co tam dělá nanynka miley cyrus asi :)

    • Re: Nový žánr (strom-z, 24.01.2014 12:50) Reagovat

      Bohoušku přečtěte si první odstavec pod titulkem

      • Re: Nový žánr (strom-z, 24.01.2014 12:51) Reagovat

        kecám, pod perexem nebo jak se to jmenuje

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Charlie Cunningham, NOD, Praha, 17.10.2019
Naživo: Charlie Cunningham předvedl v NODu jemné písničkářství Britský zpěvák Charlie Cunningham už o sobě dal vědět v roce 2017 prvotinou "Lines". Letos na ni navázal ještě nástupcem "Permanent Way". S tím se nejprve v létě předvedl na Colours Of Ostrava, ti stejní pořadatelé ho pak o tři... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2019 21:51 v sekci Naživo
0
Nick Cave and The Bad Seeds - Ghosteen 9/10
Recenze: Světlo v temném lese: Nick Cave se na albu "Ghosteen" obrací k síle příběhů Náhlé oznámení ve zpěvákově newsletteru ukončilo čekání na novou desku Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds. Nahrávka "Ghosteen" je po dlouhé době opět dvojalbem, koncepčně rozděleným na osm kratších celků (děti) a dva delší... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2019 08:45 v sekci Recenze
9
Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+
Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+ Půlka října bude patřit rocku, hip-hopu a částečně i klasické hudbě. Můžete se těšit na Mňágu a Žďorp, anglické Elbow, navrátivší se Lil' Kim, vídeňského Jonase Kaufmanna, zremixovaného Floexe, slovenské Nocadeň, rappera... čtěte zde
Vydáno: 16.10.2019 06:47 v sekci Novinky | Nové desky
0
Static-X, MeetFactory, Praha, 14.10.2019
Naživo: Static-X s novým frontmanem v Praze vyučovali evil disco Kultovní nu-metalová formace Static-X to měla úmrtím svého charismatického frontmana Wayna Statica spočítané. Zbylým členům se ale letos podařilo najít víc než důstojnou náhradu, a tak vyrazili na vzpomínkové turné. Spolu s nimi... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 19:21 v sekci Naživo
1
Pohled do českých hitparád - 40. týden 2019
Karel Gott dál vládne. V albovém žebříčku má už dvaadvacet desek Minule patnáct, teď dvaadvacet. Počet alb Karla Gotta, která se dostala do první stovky českého žebříčku, se oproti předešlému týdnu ještě zvýšil. V čele zůstává letošní výběr "80/80 největší hity 1964-2019". Ani v... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 15:59 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+ (16.10.2019 06:47)
- Queens Of The Stone Age připomenou svoji diskografii na vinylech (12.10.2019 16:59)
- Video: Ariana, Miley a Lana ve společném songu žádají jediné: abychom je nenazývali anděly (14.09.2019 15:34)
- Sběratelé Bowieho vinylů dostanou na podzim další dárek - v reedici vyjde album "VH1 Storytellers" (22.08.2019 13:05)
- Video: Nový klip ke skladbě "Space Oddity" Davida Bowieho připomíná její výročí i přistání na Měsíci (22.07.2019 14:10)
- Video: Beyoncé a lvi: "Spirit" ukazuje krásy Afriky a zve do kina (22.07.2019 08:48)
- Naživo: Rudimental udělali z Rock For People pestrobarevnou slavnost odlišností i hudebních žánrů (07.07.2019 13:13)
- Video: Sprostá Miley je zpět. "Nevyje*ávejte se mnou," vzkazuje ve feministickém manifestu "Mother's Daughter" (03.07.2019 18:49)
- Nové desky 25/2019 - od Bruce Springsteena přes Madonnu po Bastille (19.06.2019 23:32)
- Video: Svatokrádež roku? Miley Cyrus zneuctila klasický song Nine Inch Nails "Head Like A Hole" (15.06.2019 15:06)

ALBUM TÝDNE 41/2019

Opeth
In cauda venenum

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 21.10.
Lucky Chops (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 22.10.
Richard Müller, Michael Kocáb a Ondřej Soukup (Forum Karlín, Praha)
St 23.10.
BE27: Tangerine Dream (DE) (Roxy, Praha)
St 23.10.
Ghost-Note (USA) (Metro Music Bar, Brno)
Čt 24.10.
Jesca Hoop (USA) (Café V lese, Praha)
Čt 24.10.
BE27: Manon Meurt + Luvver (SK) (Roxy, Praha)
Čt 24.10.
Patax (ESP) (Metro Music Bar, Brno)
Pá 25.10.
Anomalie (CAN) (Café V lese, Praha)
Pá 25.10.
BE27: Rebekah (UK) (Roxy, Praha)
Pá 25.10.
BE27: Skepta (UK) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Karel Gott Kryštof Lady Gaga Jonas Blue Blood Red Shoes Armand Van Helden Ready Kirken 11 Fingers Records Inna Thomas Dybdahl New Kids On The Block Jaga Jazzist Hellyeah Kool And The Gang Wanastowi Vjecy Radio 4 Ringo Deathstarr Highly Suspect Walk On Fire The Cure
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver