O dvojici Kings Of Convenience z norského Bergenu jste možná ještě neslyšeli. To se ale v budoucnu pravděpodobně změní. Oba její aktéři, kytaristé a zpěváci Eirik Glambek Boe a Erlend Oye, si totiž za svoji relativné krátkou kariéru stačili získat mimořádný respekt na mezinárodní hudební scéně, zejména pak na britských ostrovech, které jsou v tomto směru obvykle určující pro celou Evropu. Přídomky, kterými britský hudební tisk Kings Of Convenience častuje, se povětšinou nesou v duchu "noví Simon & Garfunkel", "hvězdy nové akustické vlny" či "hvězdy nové norské vlny". O co vlastně jde? Zkrátka a dobře, Kings Of Convenience jsou dva mladí kluci, kteří hrají na španělky a k tomu zpívají. Dvojhlasně. Proto ta srovnání se Simon & Garfunkel, které jsou však vzhledem k podobné melodice i zabarvení hlasů skutečně více než po ruce. Kings Of Convenience jsou ale také zruční skladatelé i instrumentalisté a jejich melancholické písničky se vyznačují opravdu mimořádnou krásou. Takže žádné sprosté plagiátorství se nekoná.

Prvním albem Kings Of Convenience je loňské "Quiet Is The New Loud", o které se tu však - jak už je z titulku této recenze patrné - nejedná. Je to ale právě to album, které dvojici vydobylo mezinárodní renomé a srovnání s dvojicí proslulých newyorských písničkářů. Album "Versus", o nějž tu běží, vyšlo rovněž v loňském roce, obsahuje však výhradně remixy skladeb z desky "Quiet Is The New Loud", které pro Kings Of Convenience vyrobily hudebně zpřízněné skupiny a interpreti. A ačkoliv je i samotné album "Quiet Is The New Loud" lahůdkové, remixové "Versus" je ještě o stupínek či dva lepší. I přes mimořádnou příjemnost projevu Eirika i Erlenda se totiž při poslechu jejich řadovky ke konci alba nemůžete ubránit pocitu mírné zvukové jednotvárnosti. Ony dvě akustické kytary, dvojhlasy a příležitostný vibrafon či klarient totiž opravdu mnoho poloh nezvládnou. Oproti tomu decentně pojaté remixy, v nichž jsou veškeré hlasové linky ponechány téměř beze změny a i nástrojové obsazení ctíce původní atmosféru vystihuje podstatu originálu, jsou díky různým autorstvím a potažmo i hudebním přístupům velmi svěží.

Jména remixérů našinci mnoho neřeknou. Vyjma snad dalšího loňského norského objevu Royksöpp, který je zase pro změnu nazýván "skandinávskými Orbital", kteří se dopustili remixu hitovky "I Don't Know What I Can Save You From". Moc pěkný remix, dlužno dodat. Stejně jako všechny ostatní. Co z toho plyne? Asi toto - "Versus" je překvapivě vyrovnané a uvolněně klidné remixové album, jehož všech dvanáct tracků nepatří k nejrychlejším, ale nejsou ani úplně vyloženě chilloutové. Pohoda. Hlavní zásluhu na tom ovšem samozřejmě mají samotní autoří skladeb, které jsou i přes svoji křehkost natolik silné, že unesou přidání relativně jakéhokoliv dalšího rozměru. Musí se to však udělat s citem a toho se této skvělé desce dostává vrchovatou měrou.

Album: Kings Of Convenience - Versus
Celkový čas: 49:10
Hodnocení: 9/10
Skladby: Royksöpp - I Don't Know What I Can Save You From (remix); Four Tet - The Weight Of My Words (remix); Riton - The Girl From Back Then (remix); Erot - Gold For The Price Of Silver (collaboration); Andy Votel - Winning A Battle, Losing The War (remix); Evil Tordivel - Leaning Against The Wall (remix); David Whitaker - Toxic Girl (string arrangement); Alife - Failure (remake); Ladytron - Little Kids (remix), Kings Of Convenience - Failure (arrangement), Bamboo Soul - Leaning Against The Wall (remix); Four Tet - The Weight Of My Words (remix instrumental)

Autor je redaktorem časopisu Show!