Wu Tang Clan jsou jako sedm statečných, až na to, že je jich devět. Čas od času se sejdou, aby společně něco podnikli (naposledy loni v prosinci vydali desku "Iron Flag"), ale jinak se potloukají světem sami a šíří slávu Wu sólovými deskami. Ghostface Killah (vlastním jménem Dennis Coles) není nejviditelnějším členem Wu, nemá tak svébytné zabarvení hlasu jako třeba Ol’ Dirty Bastard a není tak silná osobnost Method Man, ale když si Clan dává pohov, Ghostface produkuje výtečné desky. "Bulletproof Wallets" je už jeho třetí a podobně jako za dvě předchozí se za ni vůbec nemusí stydět.

Když v roce 1993 vyšla první deska Wu-Tang Clan "Enter The Wu-Tang (36 Chambers)", byla to bomba, která navždy změnila hip hop. Střídmá, minimalistická a přesto úderná produkce hudební hlavy The RZA a také estetika východních bojových umění a pouličního raperského klanu zanechala hlubokou šlápotu ve vývoji hip hopu 90. let. Tak hlubokou, že dnes z jejich odkazu čerpají třeba mladé garážové spolky v Londýně (So Solid Crew jsou vyloženě 2stepovou verzí Wu Tang). Dalším deskám klanu (včetně té poslední) už chyběl moment překvapení, díky sólovým aktivitám ’devítky’ ale Wu nikdy nepřestali být ve špičce. Doba syrového gangsterského rapu už sice pominula a díky Virginské klice (producenti Timbaland a The Neptunes) dnes v hip hopu vládne R&B, funk a rytmické experimenty evropského střihu, těžko by se i dnes našel někdo, kdo by se postavil Wu Tang Clanu v přímém souboji.

V polovině 90. let patřilo k bontonu, že všechna alba jednotlivých členů Wu zněla více méně stejně syrově a The RZA v neuvěřitelném tempu produkoval jednu perlu za druhou. Od zklamání, které přineslo "Wu Tang Forever", druhé album pod hlavičkou Clanu, se naopak zdá, že se všichni chtějí odpoutat od stínu, který na ně vrhla první deska. Nejlépe je to vidět třeba na kariéře Ol’ Dirty Bastarda, který jako jediný z Wu v posledních letech může konkurovat novým hvězdám. Daří se mu to, protože svůj maniakální rap sází do funkoidní produkce hitmakerů The Neptunes. Ghostface Killah se také snaží. Jeho sólová kariéra začala v roce 1996 několika skladbami pro filmy a hlavě vynikající deskou "Ironman", ze které "Winter Warz" a soulová pecka "All I Got Is You" (s Mary J. Blige) vystřelily až do mainstreamových hitparád. Ještě předtím ale hrál Ghostface velkou (autorskou i raperskou) roli na albumu "Only Built 4 Cuban Linx" svého kolegy Raekwona. Tato deska je dodnes považována za nejsilnější počin členů Wu.

V roce 2000 vydali Wu Tang třetí kolektivní desku "W", kterou odpověděli na vývoj na soudobé hip hopové scéně obratem k funky soundu, pryč od temných a depresivních zvuků prvních dvou alb. Ghostfaceův soulový joint "Hollow Bones" z desky přetížené spoustou hostů vyloženě vystupuje. Jeho druhá sólová deska vychází ve stejném roce a nese název "Supreme Clientele". Po rozpačitém přijetí "W" právě ona zachraňuje reputaci Wu Tang Clanu na počátku nového milénia, protože našla cestu a ukázala, kam by se mohl g-rap posunout. Ještě silněji se na ní projevil vliv Marvina Gaye nebo Ala Greena, soulových legend, které Ghost mohutně samploval a sampluje. "Bulletproof Wallets", loňská a zatím poslední deska, jde v tomto vývoji ještě dál. Koneckonců album uvedl singl "Never Be The Same Again", stoprocentní R&B v refrénu se soulovou hvězdou Carlem Thomasem, jehož sirupový hlas naštěstí obrušuje hostující Raekwon. V rapové ’lovestory’ "Love Session" hostují další R&B hvězdy Ruff Endz a dočkáme se dokonce i citace z Luise Armstronga. Podobně jako u Wu z konce 90. let lze u Ghostface pozorovat sílící vliv P-funku. "Ghost Showers" jsou postavené na motivu z funk/diskotékové klasiky kapely Dr. Buzzard’s Original Savannah Band "Sunshowers". Úvodní "Maxine", "Strawberry", "Walking Through The Darkness" nebo "The Hilton" jsou monstrózní klubové bouráky, které dopředu posunují funky dechy nebo kvákající kytary. The RZA zůstává mezi producenty, ale je už jenom jedním v řadě (celkem jen čtyři regulérní tracky). Snad jen "Flowers" s klasicky střídmými smyčci a Method Manovým špinavým rýmováním upomene na éru militantních beatů. Další producenti, většinou žáci a imitátoři The RZA - Mathematics, Al Chemist a Chris Liggio - předvádějí dobrou práci. Al Chemistova práce s beaty v "The Juks" připomene, kdo býval jeden čas nejzajímavějším hip hopovým producentem.

Ghostface je svým vokálním stylem pořád v temné éře Wu, kde rychle odsekávané verše spoluvytvářely atmosféru městské paranoie. Když se je ale snaží použít v soulovějších skladbách ("Never Be..."), příliš to nesedí. Na druhou stranu tenhle temně se tvářící chlapík docela jistě ví, že dnešní hip hop je hlavně o zábavě a o klubovém životě a gansterská póza se už moc nenosí. Konkurovat ležernímu stylu Jay Z-ho (i on sampluje na "Blueprint" staré soulové desky) nebo futuristickým beatům Timbalanda sice nemůže, přesto jeho novinka zní současně. Staromilci (jako já) asi zůstanou - jako v případě desek Wu Tang Clanu - u jeho předchozích počinů, což ale neznamená, že je to špatná deska. Některé soulové manýry sice znějí v jeho podání velmi zvláštně a Dr. Dre nebo Warren G už podobnou fůzi zvládli - a mnohem lépe - před sedmi osmi lety, ale v situaci, ve které se Wu ocitli, je to minimálně příslib, že z jejich tábora ještě může vzejít zajímavý počin. Jednoduše řečeno - Ghostface Killah na "Bulletproof Wallets" vysvékl vojenskou uniformu a navlékl se do barevné havajské košile. (Na "Iron Flag" jsou už zase všichni z Wu v tanku, mobilizováni po 11. září.) Na obalu desky cosi s Raekwonem v dobrém rozpoložení kuchtí, čímž mi nahrávají na sice ne příliš originální, ale přesto trefný závěr - dobře nám to ale chlapci uvařili!