Svou hudební historii Charlotte Emma Aitchison odstartovala již ve svých čtrnácti letech, kdy jí rodiče poskytli úvěr na natočení desky. Vznikla nahrávka pod názvem "14", nebyla však vydána komerčně a Charli XCX se žádné velké slávy nedočkala. Až později, během roku 2011, Charlotte natočila pár singlů, které zaujaly hudební magazín Pitchfork a vysloužily si od něj nálepku "nejlepší tracky". Nejeden hipster teď určitě tuší, co to znamená, když Pitchfork chválí. Ve zkratce bylo zaděláno na slibný hype. Charli XCX se z toho tedy snažila vytěžit a v roce 2012 vydala EP "You’re The One" obsahující kromě stejnojmenného singlu ještě "Nuclear Seasons" a "So Far Away", tedy skladby, jež se dostaly na současné debutové album "True Romance".

Během minulého léta se Charlie XCX podařilo napsat opravdu skvělý hit "I Love It", se kterým jí vypomohl producent Patrik Berger. Nakonec ho však přenechala Švédkám Caroline Hjelt a Aino Jawo z electropopového uskupení Icona Pop. Skladbu si lehce upravily do vlastního stylu a těží z ní až do současnosti (mimochodem Icona Pop zrovna vydávají debutovou desku "This Is… Icona Pop" obsahující i tento singl). Charli XCX v rozhovorech ovšem zmiňuje, že jí vůbec nevadí, že předala pro sebe potenciální hit někomu jinému. Prý ho měla napsaný za půl hodiny, ale moc jí neseděl a nehodil by se do konceptu připravované desky. Na jednu stranu je to celkem škoda, bylo by zajímavé slyšet "I Love It" v jejím podání.

Název alba "True Romance" je inspirovaný stejnojmenným filmem od Tonyho Scotta a Quentina Tarantina z roku 1993. Proč takový název? Má zachycovat Charlottinu romantickou historii v naprosté upřímnosti. Což je pravda, texty se točí především okolo zamilovanosti, lásky, nešťastné lásky a dalších teenagerských strastí. Rozhodně nečekejte žádná intelektuální moudra a poselství, stále se jedná o popovou nahrávku, ovšem lehce odlišnou od hlavního toku. Zpěvačka se pohybuje na pomezí indiepopu á la Alex Winston a electropopu v podání Natalie Kills, do toho čerpá inspiraci od interpretů jako Grimes, Santigold, MS MR či CHVRCHES, ale nesnaží se o žádnou kopírku. I přes moderní zvuk je z hudby cítit vliv synth-popu z osmdesátek a devadesátek.

Charli XCX se kromě nálepky "goth-popová princezna" dočkala i škatulky dark-pop, který je nejvíc slyšet (a vlastně i vidět ve videoklipu) u perfektního singlu "You’re The One". Temná vlna jí však nevydržela a na debut se dostalo hodně světlých momentů, takže z dark-popu je najednou angel-pop, krásný to přerod! Přesně takový zvuk uslyšíte ve skladbě "You (Ha Ha Ha)" s produkcí od Gold Pandy (resp. vysamplovaný song "You"). Znalci originálu se sice při poslechu mohou šklebit, chytat za hlavu či se jinak pohoršovat, ale výsledek je více než povedený.

Vynikající otvírák v podobě "Nuclear Seasons" spolehlivě připraví na poslech celého alba. "Set Me Free" zaujme nejen vydařeným textem, ale především Charlottiným zpěvem a jeho střídající se polohou. U písně "How Can I" se mi vybavuje Lana Del Rey akorát s trochu pozměněným hlasem. Jako jediný host na mikrofonu se však objevuje americká rapperka Brooke Candy v songu "Cloud Aura" a je příjemným zpestřením. Nahrávka bohužel obsahuje i pár průměrných skladeb, které při poslechu nezaujmou a působí jako vata (například plytká "Black Roses" nebo tuctová "What I Like").

Pokud si Charli XCX udrží svůj styl a bude v něm pokračovat, mohl by to pro ni být slušný začátek v hudební kariéře. Ostatně debutová nahrávka "True Romance" sklízí jednu chválu za druhou.