Až do chvíle, kdy šéfredaktor nabídl k recenzi jejich desku, jsem o nich v životě neslyšel. Ale poslouchat jen prověřená jména je nuda. Tak jsem zalovil na síti a ejhle! Chlapci se dostali až na titulní stránku New Musical Expressu. A navíc mě šéf nalákal na připodobnění k mým oblíbencům Jesus And Mary Chain. Mno... ne že by s nimi měli společného nějak příliš, k takovým Blur na desce "13" mají mnohem blíž. Především nestaví jenom na zvuku. Tvoří totiž obyčejné písničky. Takové, které by se klidně daly zahrát i se španělkou u táboráku. I když je pak zabalují do současného zvukového kabátku. Jsou současní a s nápady problém nemají. Ale zároveň si bez nějakého studu erou z minulosti to pro ně zajímavé a aniž by jen tupě vykrádali, přetváří si to k obrazu svému. Jen blbec se ostatně snaží vymyslet něco, co už bylo dobře vymyšleno. Zaslechnout tak lze třeba psychedelii raných Pink Floyd, postupy postpunkových a gotických kapel a to, že nikdy neslyšeli Velvet Underground, by mi taky nenamluvili. Nejsou však jen pouhou další variací na tzv. kytarovky, u většiny z nichž veškerá invence končila s výběrem vhodného efektu a po kterých dneska už neštěkne ani pes. (V invenci je totiž ten zásadní rozdíl - abych použil příměru z domácí scény - mezi například takovými Here na straně jedné a Bunch Of No Hoppers či Moving Holidays na straně druhé...) A už vůbec jejich hudba nezní, jakoby parta zhulenců přišla do studia a až tam přemýšlela co natočit. Ty skladby nesou jasné prvky promyšlenosti a vědomého postupu. Obzvlášť když si tu nahrávku pustíte hodně nahlas, vylezou na povrch všechny aranžérské fígle, spousta roztodivných zvuků a vůbec všechny ty prvky, které se dnes používají k dokreslení atmosféry, která je samozřejmě hodně důležitá.

Co je mi hodně sympatické, je celistvost a sevřenost celé nahrávky. Chci tím říct, že by mě dost překvapilo, kdyby se jednalo o partu, kde je jeden narcis a ostatní v pozadí jen realizují jeho výplody. Ta deska zní jako kolektivní práce, kde se vše podřizuje celku, kde nikdo nemá potřebu vyčnívat. Proto taky jednotliví muzikanti nestaví na odiv své instrumentální schopnosti, i když své nástroje zvládají docela přesvědčivě. A dokonce je asi nejlepší i desku poslouchat jako celek, protože jednotlivé skladby jsou jen jakési úryvky z celku. Jediné, z čeho bych měl do buducna u téhle kapely strach, je obava, aby nepřevážila póza nad hudbou samotnou, protože určité náznaky - třeba v názvech skladeb - tady jsou. Ale na současném výsledku to nic nemění.

Nechci vám teď tady vnucovat, že se jedná o objev jako hrom a že byste si ihned - nejpozději včera - měli doběhnout do nejbližšího obchodu, nehledět na nerealistickou výši vyhnané ceny a toto album zakoupit. Ale dobrá deska to bezpochyby je. Jestli máte pocit, že jste dlouho neslyšeli novou neznámou kapelu, která by vás bavila, zkuste je. Myslím však, že u téhle skupiny víc než kdy jindy napoví o jejich schopnostech až deska příští.