Na rozdíl od "Lázniček" mi na novém CD chybí teskné, smutnější texty, jimiž jsi dřív pravidelně kořenil převažující bujarost. Fanánek, apoštol dobré nálady?

Já bych řekl, že to je ostrou tužkou kapelníka ing. Magora. Nabízel jsem jednu ponurou krkonošskou, jak sedím, popíjím víno a řvu do hor skepsi vůči celému světu. Nebo ploužák "Sbohem Praho" o tom, jak je to tu celý na nic. Neprošlo.

Prý teď jako krkonošský novousedlík věříš na tamního pána. Nahradil sis jím vyšší princip, který ti v životě chyběl?

Přesně tak. Je to pro mě sdělnější a míň klišovitá postava než třeba bůh. Nezaštiťuji se tím jako lecjaké podivné pasekty, ale Krakonoš mi prostě přijde férovější. Zástupce místních, regionální bůh.

Ještě před pár lety ses tituloval veleknězem láhví - to pořád platí?

Ale platí, akorát jsem vypadl z první ligy, protože už to bylo na hraně, nasnadě byl fatální úraz, zmrznutí, selhání nějakého orgánu... Hlavně já a bubeník jsme zlobívali, říkali nám Horáček s Pažoutem. A zpěv plus buben je v našem orchestru základ - jak jedno z toho odpadne, je zle. Natožpak obojí. Kdybych pil a přejídal se dál, nebojoval s tím, nedával si výzvy, skončil bych pak třeba jako Sahula. Ten šel sice na věčnost řízením osudu, ale nepotkat idioty, co ho zabili... nad ním se vznášely milionové dluhy a začínalo se to rozmotávat. Skončila taková ta hurá doba. Neplacení daní, pojištění a alimentů by ho co nevidět přivedlo do kriminálu.

Hurá doba skončila, jak se ti líbí její pokračování?

Dobré časy to jsou. Ale média mají takovou moc a jsou tak rychlá, v rekordním čase posbírají všechno negativní z celého světa. Chybí pořad "Co se kde povedlo" - ten by měl sledovanost. Že jsme v nejlepší etapě, nikdo nemá hlad a všechno je bezvadný, píšou akorát kim-čongové. Mám dojem, že s míň informacemi žili lidi spokojeněji. Sice zmizela řada chorob, nebezpečí sežrání divokou zvěří, zapíchnutí dezertérem švédského vojska, ale psychická zátěž je mnohem větší. Všechny ty hrůzy a strachy musí člověk z hlavy nějak vyfiltrovat. Druhá věc jsou ekonomické aspekty. Zadlužují se celé státy, nezkoumají se možnosti lidí. Dřív půjčku dostal jen skrz naskrz prolustrovaný člověk, teď to dají kreténovi, o němž se dopředu ví, že nesplatí ani korunu. Zvrácená papírová ekonomika stylem, kde nic není, nejde nic sebrat, z toho mám hrůzu. Tahle se mi ten svět nelíbí.

Soudě podle písničky "Edit Pilaf" se ti zamlouvá, jak na tom světě úřadují Číňani.

To jsem napsal spontánně cestou ze studia, když jsem se šel najíst do čínského bufetu. Já to mám moc rád - nechodí tam opilci, takže při jídle nikdo nepořvává "jéé, Fanánek" Je to levné a dobré. A já byl nad tím závitkem tak rozněžněný, že jsem hned stvořil text. Nemůžu si pomoct, ale vyznavači islámu se chovají brutálně. Systém krutých trestů, celý ten přístup. Číňani taky umí, to je jasný, ale holky nezakrývají a v autobusech nevybuchují. Čechům jsou blíž - i tím, že se občas napijou. Asimilace s velbloudy by asi znamenala větší problém.

Jiný písňový příběh "Školka" o chlapečkovi, kterého ve školce šikanoval zlý Gabriel, a on mu to pak v dospělosti vrátil, je tvůj příběh?

Jo, to jsem já. Nebyl jsem teda malý, ale moc velký. Šel jsem do školky jen na půl roku, abych nebyl do školy plachý. Gabriel mi všechno bral a ošklivě se zubil. Tloukl mě a matka mi za to ještě vynadala. Když jsem pak jednou poprvé vrátil facku, až tekla krev z nosu, dostal jsem od ní polárkový dort, takže jsem to vzal jako normu a zvlčel. Píseň je taková karmická - věnovaná všem trapitelům se vzkazem, že se jim to jednou vrátí. Mimochodem, reklamy na jogurty mají rozpočet dva a půl mega, my klip "Školka" museli zvládnout za pár korun. Peníze na tohle nejsou už vůbec, nemá to návratnost. I když to točí kámoš bez honoráře jen za náklady.

Co ti přinesla show "Máme rádi Česko"? Když pominu honorář.

To bylo moc příjemné, nenásilné. Mně a potažmo Třem sestrám to přineslo důstojnou popularitu. Jistěže jde o komerční zábavu, ale cítil jsem se tam mnohem líp a smysluplněji, než kdybych šel třeba do SuperStar. Do druhé řady jsem nabídku dostal a odmítl. Nemůžu posuzovat zpívající lidi, když sám pěju velice intuitivně. A ještě abych někoho urážel z důvodu sledovanosti... to by mě trápilo. "Máme rádi Česko" dělal kamarád, režisér Michael Čech, který pro mě představoval záruku, že to nebude blbé, že nebudu špatně střihnutý, že se neztrapním. I když... nepoznal jsem vlastní písničku "Pijánovka".

Jak to dopadlo s filmem, co se o tobě měl nedávno natáčet?

Bídně. To je samozřejmě ještě mnohem větší objem peněz než nějaký klip. Doba je nejistá, návratnost bych moc nepředpokládal, leda tam nacpat Bolka, Vojtu Kotka... Je to na hranici dokumentu, možná bychom obstáli jako seriál pro Českou - ale na podobné bázi je teď docela kvalitní "Vyprávěj". Jedině že bychom to pojali jako seriál pro mládež. Otázka ovšem je, jestli by mládež zajímala osmdesátá léta. Jak si Franta na Spořilově barví gatě.

Všichni se tě pořád ptají na muzikály, já se zeptám: jak ses seznámil s Michalem Davidem, se kterým na této frontě spolupracuješ nejčastěji?

Na nějakých Slavících v roce 1991 nás představil Vladimír Kočandrle z Monitoru. První spolupráce na Nesvadbově revue "Princezna zmrzlina" nedopadla slavně, producenti ten projekt zazdili. Ale vyzkoušeli jsme si, že se nám spolu hezky dělá. Když potom onemocněl Zdeněk Borovec, který měl dělat pilotní kus divadla Brodway "Kleopatru", volal mi na hory Michal, že má super kšeft. Myslel jsem, že půjde zas o písničku... a on muzikál. Tím jsem se dostal do nové kategorie.

Jak probíhá vaše muzikálová spolupráce - obdržíš scénář a jasné zadání?

Úplně jasné ne. Scénárista zhruba odhadne, kde by mohla nastat písnička, sem tam píše, jaká si představuje, že by měla znít muzika, ale Michal si tam stejně napíše, co chce.

Píšeš střízlivý?

Většinou ano. Když ne, ráno musím hodně škrtat. Večer se opájím tím, jak jsem čím dál lepší a ráno občas v počítači nalézám umudrované bláboly, kterým sám nerozumím... Nešpor by zaržál.

S kapelou máte na pódiu vlastního výčepáka a teď už i ležák značky Tři sestry. Je lepší než Plzeň?

To je politicky třaskavá otázka. Plzeň nám moc chutná, máme dokonce písničku "Pilsner Urquel", ale je to jiná cílovka. Sestry a jejich publikum, to je jasný Gambrinus, Plzeň by měli propagovat ušlechtilí lidé typu Šporcla. Náš sváteční ležák je takový doplněk Gambáče, dobrůtka plzeňského charakteru, která rychle ožírá.

Tři sestry příští rok slaví třicet let. Najdeš nějaké spojnice mezi první a letošní koncertní sezónou?

Vždycky fungoval jakýsi nepřenosný tah a vřelá komunikace s publikem. To se nemění. Dneska si člověk víc uvědomuje, co má. Koncert je radost, nemusím být opilý, abych se na něj těšil, krásně to zní, dobře to hraje a vypadá. Ani ta pověstná krize se nás příliš nedotkla. Dle ing. Magora proběhl meziroční pokles v řádu jednotek procent, zatímco kolegům to leckdy spadlo třeba o třetinu. V začátcích jsme hráli několikrát do roka na mejdanu. Vždycky když jsme odstartovali naší jednoduchou, údernou produkcí, máničky se začaly zvedat z pivních louží. Drobně jsme pomlouvali komunisty a byli trošičku protistátní, načež jsme se zas pokorně vrátili do lavic. Konkurenční hudebníci nám záviděli, že jsme slavní, i když neumíme hrát. Sup Karásek nakonec musel z vlastní vůle odejít, protože se za naše hudební výkony za střízliva styděl.

Jak se žije s umělou nohou? Máš pocit, že ti systém vychází vstříc?

Ne, zhoršuje se to. Že se má postiženým vyhovět, je jenom hezká věta, výrobci na nás parazitují. Systém si všechno nechá krvavě zaplatit, výrobci protéz žijí z faktu, že odběratelů je málo, ale potřebují je nutně k životu. Třeba futrál, kde noha zapadá do pevné části s chodidlem, to je obyčejný silikon s umělohmotným trnem na konci. Vyrábí se jako prezervativ, akorát je třeba víc materiálu... a stojí dvanáct tisíc. To je nemravné. A navíc existují intervaly, kdy máš od pojišťovny na výrobek nárok. Jenže ono to není nerozbitné - když sportuješ jako já, rozbije se to dřív, než je expirace. A pak je velký problém přesvědčit pojišťovnu o nadstandardní úhradě z důvodu, že se moc pohybuješ. Nenávidím ten debilní, komunistický systém. Protože jsem pilný a vydělávám, jsem potrestán tím, že platím dvacet tisíc zdravotní a sociální. Od roku 2009 díky zrušení systému nepravidelné činnosti povinně přispívám na politiku nezaměstnanosti. Takže já už stejně jenom platím jakousi pokutu, z toho žádná penze nekyne. To je levé jako šavle. Nesnáším řeči o štědrém státu - ať se na to podívají z opačného pohledu.

Autorem rozhovoru je Ondřej Fencl.