Minulý rok u nás vystoupila Emika v únoru. Koncert se odehrával v pražském klubu MeetFactory, předskakoval jí slovenský producent Stroon a celý večer byl prý naprosto perfektní. Ve stejném duchu proběhl i letošní koncert. Vystoupení se opět odehrávalo v prostorech klubu MeetFactory a večer opět odstartoval Slovák Stroon. Porovnávat s únorovým vystoupením z předešlého roku sice nemohu (v té době mi jméno Emika bylo cizí, naštěstí jsem se k její hudbě dostal), ale bez jakýchkoliv pochybností mohu říct, že páteční večer neměl chybu.

Za pět minut devět přicházím dlouhou cestou z tramvajové zastávky ke klubu a vidím před vchodem postávat skupinky klábosících lidí. Vcházím dovnitř a zaskočí mě téměř prázdná místnost. Na to, že má večerní program odstartovat za pět minut, je zde až podivně prázdno. S mírným zpožděním začíná slovenský hudebník Stroon se svým vskutku zajímavým setem. Těžko říct, jaký hudební žánr vlastně hraje, od ambientu plynule přechází k experimentálnímu elektru a nebojí se do něj přimíchat trochu dubstepu. Rytmus se s každou skladbou celkem razantně mění, od pomalých a klidných skladeb se přesouvá ke skoro až tanečním. Nutno uznat, že Stroon byl jako předskokan skvělá volba a Emika ví, proč si ho vybrala znovu.

Chvíli po desáté hodině se na pódiu připravuje Kvarteto Apollon. Následně přichází bez jakýchkoliv okolků samotná Emika a startuje své vystoupení. S novým albem "Dva" přišla i nová vizáž. Jak se Emika nedávno zmínila v jednom rozhovoru, změnila svou barvu vlasů na blond a začala nosit výraznou červenou rtěnku. V kombinaci s černými šaty, které měla na sobě, vypadala na pódiu opravdu úžasně.

Z Emiky během celého vystoupení jiskří energie, téměř neustále se hýbe do rytmu své elektronické hudby, kterou doplňuje svými vokály. Někdy výrazné, někdy naopak zastřené. Je na ní vidět, že si koncert užívá od začátku do konce. Kromě starých věcí z debutového alba zazní i mnoho nových. Velkým překvapením při vystoupení je spolupráce se souborem Kvarteto Apollon, který se skládá ze dvou houslí, violy a violoncella. Kombinace těchto nástrojů a temné elektronické produkce vytvořila v celém klubu naprosto nevídanou atmosféru. Díky tomu vyzněly věci jako například "Double Edge" úplně jinak než na desce. Asi nejsilnějším momentem celého koncertu byl Emičin nejznámější song "3 Hours", který na konci plynule přešel do velmi povedeného singlu "Searching" z nové desky.

Mohutného aplausu se Emika dočkává především v předních řadách publika, avšak ani zadní řady se nenechávají zahanbit. Na konci po přídavku, kdy se už několik lidí chystá k odchodu, se Emika vrací na stage ještě s přídavkem druhým - evidentně spokojená z kladných reakcí posluchačů. A není se čemu divit, páteční koncert byl prostě skvělým zážitkem.