Pod Trenčínským hradem se nachází deváté největší slovenské město. V Trenčíně a blízkém povodí řeky Váh to hudebně pulsuje ve velkém. Většina hlavních aktérů kompilace "Deadred XX" bydlí v podstatě v akčním rádiu a ke svým sbpolubojovníkům to mnohdy mají, co by kamenem dohodil. Martin Turzík, jeden ze zakladatelů tohoto malého vydavatelství, by mohl vyprávět rozsáhlé příběhy o vzniku jednotlivých počinů a možná by ty příběhy vydaly i na knížku (klidně v komiksovém provedení). Blízká spolupráce s českým labelem Starcastic jemu a jeho kolegům posléze umožnila další rozvoj, který před desítkou let završila společná záležitost pojmenovaná "Ten Deadred". Od tohoto momentu uběhla další dekáda. A právě tu shrnuje "Deadred XX".

Martin a Richard Imrichovi vždy byli nadšenci do společenství labelů 4AD, Creation, Fiction nebo Mute - tomu odpovídal i jejich vlastní žánrový rozptyl vydávaných titulů. Oproti "Ten Deadred" je výroční ohlédnutí koncipováno jinak: nejedná se o klasické best of, cílem bylo natočit zcela nové tracky přímo pro "Deadred XX". Všichni zúčastnění navíc možná i zasahovali do jejich finálních podob (podobně vznikalo třeba album "1+1=X" k desátému výročí vzniku londýnského labelu Erased Tapes). Všech deset skladeb je zároveň obrazem současné formy této trenčínské veleskupiny.

Vše zahajuje "Silent Voice" od Veneer, kteří po dlouhé odmlce vstali z mrtvých na épéčku "Recovery". To vyšlo loni a má být spojnicí k chystané desce. Příznivci spíše kytarového zvuku si přijdou na své hned následně s Nylon Union ("Slowmotion") a Jelly Belly ("§171"), k nim je pak poklidnějším dovětkem (se sólem pro trubku) "Tunnels" Gabriela Kaina. I v těchto momentech se na povrch nenápadně prodírá elektronika, Karol Mikloš by o tomto spojení dvou odlišných hudebních přístupů mohl taktéž dlouze instruovat. Jeho "Just Another Day" je indie hitovkou, jež se na spletitých cestách života nikdy neohraje a vnukne vám velmi otevřenou náruč vzpomínek na vaše vlastní hrdiny jakékoliv spřízněné scény.

Ty střípky v elektronickém pojetí prezentuje i Nina Kohoutová, která po svém přepracovala píseň "Tiny Bit" z desky "Sound Of Unrest" projektu Autumnist. Ti se zde představují v lehce démonické kompozici "Send Me Up" s hostující zpěvačkou Luvain Maximen a již zmíněným Gabrielem Kainem. Analogrunner si do hravé "Gauche" pozval Lara Abou Hamdan se syrsko-libanonskými kořeny a i tato ingredience doplňuje pestrou mozaiku tohoto tracku. "Haika" od Bulp je asi nejroztančenější moment na tomto výběru, Samo Štefanec se zjevně nadále drží formy, kterou ukázal na loňské miniatuře "Parvin".

Netradiční závěr patří inspiračnímu odhalení z rukou Dalibora Kociána (aka Stroon) - "I Grew up on Mike Oldfield" je velmi volnou variací na téma rozsáhlého Oldfieldova kompletu "Incantations" z roku 1978, jež v tomto provedení dostala zcela nové pojetí.

"Deadred XX" je kromě digitálních platforem k dispozici na výpravné vinylové edici - čirou desku doplňuje rozsáhlý velkoformátový booklet. V něm fanoušci najdou nejenom krátký úvod do historie tohoto labelu nebo kompletní výčet doposud vydaných releasů, ale i základní informace o každém ze zúčastněných - to vše zabaleno do hromady fotografií. Stylizace je blízko k předchozí "Ten Deadred", jen je minimalističtější, neb mnohé bylo řečeno již v minulém dějství.

Na přebalu "Deadred XX" je vyobrazen symbol pro nekonečno, vzniklý spojením dvou písmen z jména tohoto vydavatelství (vinyl má navíc označení stran v tomto duchu - strany d a r, vtipný to detail) a může opět naznačovat mnohé: stálou a nekončící zálibu v objevování nové muziky a hýčkání si již zavedených jmen, ale i to, že následná dekáda slibuje další, nové možnosti. Ve zmíněném úvodníku je taktéž zmíněno, že většina materiálu vznikla v průběhu podivného roku nula (pod vlivem všelijakých omezení, která jsou teprve až nyní postupně rozvolňována). Třeba se stane odrazovým můstkem v chystaných plánech této velmi sympatické slovenské značky.