© Jirka Libánský "Ano, trvalo to dlouho, ale trpělivost přináší růže. A občas taky pozoruhodnou hudbu..." Po více než dvou letech práce na oficiálním dlouhohrajícím debutu si
Tomáš Dvořák aka
Floex mohl orazit - album "Pocustone" bylo na světě. Na světě, ve kterém je tak často na výběr hudba buď "vhodně hodná" nebo "hodně vhodná". "Pocustone" už svým názvem manifestuje třetí cestu - hudební hledání.
Floexovi se na albu daří úspěšně přemostit vcelku izolované "ostrovy", jakými jsou taneční elektronika, jazz a soudobá vážná hudba. Tato pro někoho možná divoká kombinace funguje a dokáže komunikovat. Výrazně se na tom podílí citlivá instrumentace - album kombinuje digitální technologie s akustickými nástroji, což je pro Floexe něco naprosto přirozeného:
"Elektronika pro mě neznamená jenom instrumentální, zvukovou stránku, ale především přístup k věci. Způsob práce s akustickými nástroji a pohlížení na ně je v elektronickém duchu - ať už jde o klarinet, na který hraju odmalička a celkem přirozeně jsem se k němu vrátil, anebo o různé dětské nástroje jako zvonkohra, harmonika nebo ozvučná dřívka, které jsem našel loni o prázdninách na půdě."
Zvuk desky rovněž obohatilo několik hostů - vokalistka
Ridina Ahmed, kontrabasista Petr Tichý, flétnistka Pavla Palánová a Radek Bureš na bicí. Skladby vznikaly v průběhu tří let ve Floexově domácím studiu Mush Room. Sám je také autorem "pseudokubistického" výtvarného návrhu obalu.
Floexův způsob hudebního vyjadřování může někomu připadat komplikovaný. Sám autor přiznává, že hudba toho o tvůrci prozrazuje víc než si sám myslí:
"Lidi o mně říkají, že nedokážu věci řešit jednoduše a rozhodně, což zároveň je a není ústřední problém mojí tvorby. Snažím se jít do hloubky, fascinuje mě mnohoznačnost docílená co nejjednoduššími nástroji. Zajímá mě vývoj cestou minimalistických prostředků, moje hudba je taková skládanka, ve které teprve celek dává smysl. Nejsem žádný jezdec, spíš věci proměňuju, vyvíjím, rád lidi zaskakuju. Pocitově se toulám řekněme v oblasti melancholické radosti."
Bylo to vcelku jasné před dvanácti lety a je to evidentní i nyní při reedici alba: tohle je nadčasové hudební dílo, které nikdy neutone v oceánu zapomnění s dalším novým hypem.
Pocustone konečně vychází v reedici u Quazi Delict Records a již nyní je k dostání na CD zde, přičemž 12" album, jak na černém, tak i čirém vinylu je možné zakoupit v předprodeji s tím, že vám bude odeslané 21. června.