Zní to už téměř jako legenda: Na počátku devadesátých let se kdesi v podzemních křižovatkách tuzemské hudební infrastruktury setkala skupinka lidí, co prahla po slově. Touhu svou začala máčet v pravidelnosti hiphopového rytmu i rýmu osvojené ze zahraničních rapperských biblí. Autorské čtení s důrazem na rytmiku slov se WWW zalíbilo, stejně jako hudebním labužníkům, a společně tak v České republice přispěli ke zrovnoprávnění hip hopu s již zajetými škatulkami muziky. V roce 1993 vzniklo i památné demo s názvem "Noční můra". Mít tak okuláry do budoucnosti, o třináct/dvacet let dopředu, možná by členové koukali, jak se veršem "lidi prostě se** všechno, co je nový" pomýlili.

V Roxy se sešel téměř stejně početný dav, jako je jeho maximální kapacita, skupina příznivců, která už s debutem "Neurobeat" přijala tvůrčí metamorfózu WWW za přirozenou. Byť se na úkor experimentu ve zvuku a jazykové patologie museli Pražané rozloučit s vrstvou konzervativních vyvolávačů hip hopu, férovým zadostiučiněním může být skutečnost, kolik posluchačů zastydlé, byť pomalu tající české scény vyhledává neopakovatelnost v hudbě. Pocítil to i slovenský dýdžej Ink Midget, když se dvakrát postavil před prázdný sál - coby předskokan a afterpartyzvukař.

Poflakující se hrstka lidí nechala jeho ambientní pábení proplouvat sluchovody bez vzrušení, stejně jako náběhy minimalistického techna nebo křehké soulové tralalí Jamese Blakea. Pozornosti se produkci Adama Matěje dostalo až s úryvkem "Žena líže kost" spřáteleného kolektivu WWW, jenže to už si Sifon za epesní knihou textů na stojánku mastil otáčecí knoflíky a pružinky tlačítek. Vřískot stísněného publika proto patřil spíše jemu, a tak se Ink Midget stal nechtěným maskotem otvíráku domácích, tikajícím mužem, jehož odchod byl nasnadě.

Znepokojující substrát mokvající elektroniky a bičujícího industriálu, obsesivně strukturované texty, vztek. Rukopis Wéček by poznal jak slepý, tak hluchý. Na svou tvorbu mají v naší zemi patent a silný vliv/obdiv. Drobné zaškobrtnutí na začátku dvouhodinového koncertu, kdy Sifon zaměnil "Tikajícího muže" za jiný singl, proto zapůsobilo sympaticky a posunulo jindy nepřístupnou dvojici Sifona-Milesu do lidštější polohy. Singl z desky "Neurobeat" posléze okomentoval Anděra, s lyričností sobě vlastní, slovy o důležitosti debutu, díky kterému "vstali z rakve jako Drákula z rakve".

V surrealistických promluvách si liboval i po zbytek vystoupení. V hádankách naznačoval název nadcházející skladby a vůbec mluvil nezvykle nad míru. Šifrovaný jazyk nahradil tím přirozeným pouze při děkovačce spolupracovníkům podepsaným pod "Atomovou včelou". Z přítomných textaři Lubomíru Typltovi, manželce Milese Zrnić, hostujícímu bubeníkovi Pavlu Fajtovi a modelovi Frantovi, který svou tvář propůjčil přebalu křtěného materiálu, a nepřítomným fotografům Ivanu Pinkavovi a Tomáši Součkovi. Třetí studiové album je po čtyřech letech vymodleným počinem a setlist večera to zrcadlil.

Když křest novinky, tak to vysypeme naživo všechno, řekli si nejspíš členové kapely při tvorbě středečního programu. Kdo si nestihl desku předobjednat nebo koupit, mohl si ji komplet poslechnout v Roxy. Bystrého jedince zřejmě trkne, že při celkovém počtu šestnácti písní toho za dvě hodiny o moc více nestihli. Z předchozích dvou desek zakomponovali WWW pouhou šestici tracků a ani ne největších fláků. Kromě minimalistické, leč stejně provokativní verze "Lexikonu" ale větší ohlas nezaznamenaly. Grilující se osazenstvo svá stehýnka raději propleskávalo při zuřivé destrukci elektronických ploch "Atomové včely".

Jak se ukázalo, čtveřice hudebníků sice možná sklízí na industriálové zahrádce ráda, příliš často na ni ovšem nezavítá. Příznačná syrovost a kovová pachuť byla patrná nejvíce u pilotního singlu "Atomová včela", zbytek alba se nese spíše v tanečním duchu s letmými dotyky techna. Přiškrcené beaty zmítající se v peřejích toxické elektroniky rozpohybovaly návštěvníky tak jako nikdy jindy na koncertě WWW. Ruku k dílu přiložila i éterická Milesa, tichá, klidná žena, "Sněhurka", co se s mikrofonem v ruce mění v dominantní samici projektu, ať zpívá Sifon do tlampače sebenaštvaněji. Dvojici doplnil bubeník Pavel Fajt, jehož úloha slibovala šťavnatější aranže repertoáru. Jen škoda, že ho Anděrovy elektronické bicí pohltily.

Dvouhodinový set zakončila formace trojnásobným přídavkem, včetně Sifonem otextovaného "Půlvlka", který si s ním střihl Ink Midget. Vydáním "Atomové včely" udělali WWW tečku nejen za dvacet let svého fungování, ale (dočasně) i za hiphopovou minulostí.