Jak se zdá, Apparat v posledních měsících evidentně nestíhá a řeší, co dříve. V těchto dnech se mimo jiné dokončuje i druhá deska projektu Moderat (dočkáme se jí zkraje srpna), kromě toho usilovně pracoval na uceleném dramatickém kolosu "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)", který nyní prezentuje v živé podobě coby čtyřčlenný orchestr (včetně smyčců) a doprovod zahrnující vizuální dvojici Transforma, s ní navázal spolupráci již před mnoha lety. Ta dala celému večeru fascinující fazónu obrazových struktur, které náladově kooperovaly s hudební složkou. Samotná muzika na tomto albu je přímo předurčená k myšlenkovému hloubaní a ponoru do nížin dějových symfonií, možná by tak k tomuto večeru více pasovalo rozmístění na sezení, než na stání (to by mohlo být vnímáno jako jediná výtka).

Sascha Ring se svými spoluhráči se na scéně objevil bez zbytečných fanfár, kdy jen hlavní aktér při uvítání stroze oznámil, co je vlastně nachystáno. Svým způsobem to ani nebyl pouhý koncert, byla to audiovizuální performance, kdy obě složky (pohyblivé obrazové sekvence a hudba) vzájemně rezonovaly a posluchače unášely do jiných krajů. Nekonaly se tak žádné výjevy z divadelní hry "Vojna a mír", ale byla to spíše pocitová záležitost a improvizace na dané hudební téma - opět dokazující, že tato nahrávka si může prožívat svůj vlastní život. Původních čtyřicet pět minut "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)" bylo pomocí preludií, variací motivů a nepublikovaného materiálu (ale možná použitého v samotném představení) o hodně protaženo. Mezi tuto skupinu lze zahrnout i fragment kompozice "Borodino", která vznikla během natáčení zmíněného soundtracku a našla své uplatnění až na kompilaci "Where The Wind Blows".

Na pódiu pomalu nebylo k hnutí kvůli nemalému množství hudebních nástrojů, kabelů a prostoru pro Transformu. Přesto se malý orchestr "Krieg Und Frieden" pustil s vervou do hudebního laborování, vytváření ruchových smyček a akustických ouvertur. Ačkoliv se samotná deska hrála téměř v chronologickém pořadí, neunikl fakt, že často došlo na neslyšené variace motivů a improvizace. Hluková clona "44" tak hřměla majestátní silou, naopak titulní preludium "K&F Thema" se dočkalo několika meziher, doplňujících částí. Zranitelně zasahovaly pasáže, kdy se rozezněl klavír ("K&F Thema (Pizzicato)" nebo bitevní hymnus "Austerlitz"). Živé smyčce (housle, violoncello) se místy propadaly a opět vynořovaly z elektronické změti zvuků, Sascha se i několikrát chopil kytary a rytmika bicích nebyla jen ukotvena v chladně strojovou mašinérii (oproti studiové podobě však byla výraznější). Publikum pravidelně ožilo při vokálních skladbách - "LightOn" a poutavé melancholii "A Violent Sky" (uzavírala i hlavní blok), které odměnilo nejbouřlivějším aplausem. Poslední minuty z této zhruba osmdesát minut trvající omamné výpravy patřily lehce sigurovsky zahalenému přídavku "Black Water", ta jediná má své místo mimo tento komplet, přesněji na předešlé desce "The Devil's Walk".

Vedle hudby byla ale neméně podstatná práce vizuální dvojice Transforma. Ti měli na scéně speciální konstrukci, na které byly přimontovány kamery snímající vytvářené obrazce, to vše se rovnou promítalo na projekční plátno. Vystačili si s prostými prvky, které různě osvětlovali a snímali z různých úhlů, rozlišení a zaostření. Výsledek se nejvíce pohyboval mezi odstíny bílé, šedé a černé barvy, ale nechyběl tomu kontrast. Jen chvílemi se objevila sytá zabarvení jiných barev (zejména pak červená, modrá, zelená), ty však hrály sekundární roli. Byla to hra s odrazy, stíny, kdy barevné kontrasty kopírovaly, doplňovaly hlubiny zhudebnělých nálad. Jako pomocné doplňky použili prosté předměty, třeba dřevěné odřezky ("Austerlitz") nebo simulace větrných poryvů pomocí pruhů látky se záblesky světla oblohy ("A Violent Sky"). Vzájemná sounáležitost pak vyústila v úžasný audiovizuální zážitek.

"Krieg Und Frieden (Music For Theatre)" je bezbřehý roj atmosfér, které naživo dostaly mnohem abstraktnější tvary a to nejenom díky minimalistickým projekcím, které byly v plnohodnotné symbióze se zvukem. Apparat tak v maximálně míře přetavil možnosti této desky do živé podoby. Sehraný tým okolo něj si mohl dopřát i nemálo improvizací s tématy, a vytvářet tak velmi ojedinělý program, ten pražský byl smyslný a neměl slabších míst. Pokud někdo očekával spíše průlet jeho klasickou tvorbou, mohl být možná zklamán, vše však bylo vynahrazeno tím, jak funkční tento monument o vojně, míru a lásce sám o sobě je. Mnohé není slovy popsatelné, muselo se zažít.

Použité fotografie jsou jen ilustračního charakteru z dřívějšího koncertu Apparata.