Jméno kapely Fru Fru Serious vám může být povědomé z programů nemála letošních letních festivalů, čas od času, zatím však velmi zřídka, mívají i klubové koncerty. Kapela s přibližně ročním trváním v současnosti tvrdě pracuje na repertoáru, který by se výhledově mohl objevit na regulerním nosiči některé z mediálně známějších vydavatelských firem (pokud by vás zajímalo už dnes, co má taková skupina za lubem, poslechněte si písně ze stávajícího dema ve formátu MP3 na stránkách kapely). Nejen o plánech do budoucna a o vzpomínkách na minulost jsme se bavili se zpěvákem, který ještě loni v lednu stál v čele skupiny Pluto, Václavem Bartošem.

Tento rozhovor vzniká necelý rok po uzavření kapitoly s názvem Pluto. Necítíte alespoň částečnou nostalgii po letech s touto kapelou, neschází vám?

Nic takového necítím, v současnosti jsme v tak velkém pracovním náporu s Fru Fru Serious, že není čas na nějaké stýskání.

Sledujete, co dnes dělají vaši exkolegové z Pluta?

Vnímám, co dělají Ty Syčáci, teď jsem dokonce bubnoval na jedné písničce v jejich punkové opeře. Nahráli si mě na video a vozí mě jako virtuálního bubeníka, když někde hrají.

Jak došlo ke vzniku Fru Fru Serious (dále FFS)?

To začalo tak, že jsem dostal nabídku na hraní na nějaké vernisáži a lákalo mě zkusit hrát s několika bubeníky najednou. Tak jsme se s lidmi z budoucích Fru Fru sešli, zahráli jsme (byly to hlavně improvizace) a napadlo nás, že by to mohlo pokračovat dál jako kapela. Všichni také pocházíme z jedné třebíčské muzikantské komunity, kde všichni hráli už se všema, takže se vzájemně známe, což je určitě výhodou.

Jaký důvod mělo rozdělení bubenické soupravy mezi několik bubeníků ve FFS?

Tak to na začátku skutečně bylo, nechtěl jsem, aby bubeníci hráli jako bubeníci, šlo mi o to, aby opustili standardní systém bubnování. Aby byli nuceni používat víc ruce, přemýšleli o jednotlivých úderech. Proto měli postavené navíc nějaké činely, přechody byly v netypických místech atd. Jenže to nikoho de facto nebavilo. Došlo tedy k nějakému vývoji, dneska to už není tak přísné, ale ten princip netradičních rytmů se tam snad zachoval. Původně jsem ve FFS nechtěl ani zpívat, myslel jsem, že to bude jen čistě rytmická kapela.

Kdybyste měli na koncert nalákat neznalého diváka, jak byste se pro něj definovali?

Když si otevřete naše internetové stránky, jako první se vám objeví následující definice: "Fru Fru Serious je bicí komando s rytmickým kolibříkem a k vašim uším exportovanými živými groovy.". Napadají nás různé definice, snažíme se ale vyhýbat hudební terminologii.

Existuje něco, co by vás přímo inspirovalo k založení FFS? Myslíte, že to, co v něm vytváříte, má někde obdoby?

Nevím, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, spíš bych řekl, že ne.

Asi se nevyhnu otázce, jestli existují jména, kterými jste vědomě ovlivněni?

Spíš asi podvědomě, než vědomě. Oblíbenců mám samozřejmě několik, třeba Frank Zappa, i když to s tím nemá určitě nic společného. Z těch mladších kapel mě hodně berou Red Hot Chili Peppers, pak se mi líbí třeba Beck, když jsem slyšel jeho desku, poslechl jsem ji od začátku do konce jedním dechem, což se mi nestává často. Z české scény se mi líbí Ty Syčáci, Koubek, Deep Sweeden, Bittová s Václavkem...

Prošlo FFS za přibližný rok své existence nějakými změnami, došlo v něm k nějakému vývoji?

Vývojovými změnami prošlo určitě. Měnila se nám i sestava, což zavinilo to, že každá písnička je trochu jiná, přearanžovali jsme některé bubenické party, ale k radikálním změnám nedošlo. My se moc zpátky nedíváme, pořád jsme spíš ponořeni v nových věcech a ty jsou určitě jiné, než byly ty původní.

Struktury skladeb máte dané, nebo necháváte volnější prostory pro improvizace?

Jsou tam pasáže, kde jsou rytmické improvizace, které se ale časem stejně dostanou do jistých kolejí. Takové okamžiky tam jsou, jinak ale převažují místa s pevně daným systémem. Dříve to bylo daleko volnější, přirozeně to ale uzrává s častějším hraním. Když písně skládáme, tak je to většinou kolektivní prací, takže si každý najde sám ty nejvhodnější party.

Jak máte v současnosti široký repertoár?

Máme zatím asi šestnáct věcí, něco je ještě vedené v kazetách, co si nahráváme a necháváme uzrát. Jinak se teď snažíme dospět do fáze, abysme měli tak dvacet písní, za kterými si budeme stát, a pak to mohli někomu nabídnout na desku a vybrat z nich těch standardních dvanáct, třináct věcí. Zatím je všechno ve fázi vaření, vypadá to, že snad i nějaké nabídky budou, uvidíme.

Máte nějaké ambice stran popularity?

Jasně (smích). Kdybysme něco vydali, byli bysme rádi, aby to šlo přes média, takže zatím selektujeme menší vydavatelství, kde je vždycky problém s propagací.

Už jste se setkali s vyloženě negativními ohlasy?

Myslím, že ani moc ne. Zatím jsme byli většinou přijati velmi vřele. Komunikace s diváky je zatím dobrá.

Dalo by se říct, že diváci Pluta a FFS se nějak překrývají?

Vůbec. Myslím, že to nemá s Plutem vůbec nic společného, snad jen barva nástrojů a můj hlas.

Pomohlo vám Pluto v jakémsi "prorážení" s FFS?

Mně osobně pomohly hlavně zkušenosti z Pluta, naučil jsem se tam hodně pracovat s energií a s časem. Práce s Fajťákem (Pavlem Fajtem - pozn. red.) byla ohromně přínosná, protože je to člověk, který umí pracovat a v tom je geniální. Umí také to, co vytvoří, prodat. To, jak sám ze sebe vytvořil mýtus bubeníka, je naprosto úžasná věc, to u nás nemá obdoby. Trochu nám samozřejmě také pomohly kontakty pro možnosti hraní.

Jaký máte vztah k internetu?

Já s tím bojuji úplně neuvěřitelným způsobem. Osobně mi moc nejde komunikovat přes počítač, zvlášť když jsou k dispozici mobily. Považuji za přirozenější zvednout telefon a hned si věci vyjasnit. O naše stránky se stará náš kamarád, takže jdou mimo mě. Internet se se mnou vůbec nějak minul s účinkem. Hrozně to oceňuji, propaguji to, sám se tomu nebráním, ale sám to moc nepoužívám.

Až jednou vydáte desku, budete ji propagovat přes internet? Necháte na něm alespoň nějaké ukázky, nebo jste zastánci toho, že šíření hudby jinak než prodejem ji zabíjí?

To záleží samozřejmě na smlouvě se společností, která to vydá, v současnosti máme na stránkách ke stažení celé demo. Já ale třeba vůbec nechápu, proč došlo v polovině devadesátých let k takovému zdražení CDček, protože studia zůstala stejně drahá, matrice a takové věci k výrobě šly spíše dolů. Osobně si myslím, že kdyby ceny médií šly níž, tak by lidi tolik nepálili. Kdyby deska stála dvě stovky, zvýšil by se ohromně její prodej a náklady by se stejně vrátily. Taky je to věc sterilních obalů alb, že není důvod je takové mít. Když budou originální a muzika se mi bude líbit, nebudu uvažovat o přepalování a koupím si ho, naopak se nedivím, že si lidi pořizují kopie za šedesát korun. Ze strany firem je to krátkozraké.

Rozhovor děláme pro internetový magazín MusicServer.cz, znáte ho?

Jak už jsem říkal, internetem skoro vůbec nesurfuji, na MusicServer mě jednou někdo upozornil, že tam byli zmínění FFS v nějakém článku.

Z mé strany je to vše, měli byste nějaký vzkaz pro čtenáře?

Ať jsou otevření a nebojí se přijít na náš koncert, že my si za tím, co děláme, ohromně stojíme.

Děkuji za rozhovor.