Proč zrovna Lucerna Music Bar? Vždyť Hurts před dvěma lety vyprodali oba pražské koncerty, nebo snad ne? Určitě nejsem jediný, kdo si pokládal podobné otázky k blížícímu se vystoupení. Tím nenarážím jen na omezenou kapacitu klubu, ale také na nepříliš vhodný prostor pro kapelu takovéhoto formátu. Na Facebooku už nějakou dobu kolovaly poptávky po vyprodaných lístcích. Ti, kterým se nakonec nepoštěstilo, však nemusí zoufat. Před necelými dvěma týdny bylo ohlášeno další vystoupení, konkrétně 8. listopadu v Incheba areně.

Deset minut zbývalo do deváté hodiny, kdy měla začít hrát předkapela Make My Heart Explode a mě nemile zaskočila fronta dlouhá od vstupních dveří Lucerna Music Baru skoro až k tramvajové zastávce ve Vodičkově ulici. Po chvilce čekání jsem se však dostal dovnitř a stihl začátek vystoupení. Původně měla předskakovat francouzská skupina Say Lou Lou, která s Hurts momentálně jezdí turné, ta však zrušila několik koncertů a jedním z nich byl i ten pražský. Nakonec ji nahradila česká kapela Make My Heart Explode hrající pop. Ačkoliv se její členové vymezují vůči indie kytarovkám a pražské indie scéně, jejich vystoupení přesně tak znělo. Ve výsledku však předvedli celkem vkusnou show. Obzvlášť závěrečné skladby s pronikavým bubnováním zpěváka stály za to.

Následovala půlhodinová pauza před samotnými Hurts. Netrpěliví fanoušci celou dobu vyčkávali na svých místech. Kdo dorazil pozdě, měl smůlu, protože výhled ze zadní části sálu nebyl příliš ideální. Pár minut před desátou hodinou se pódium ztratilo v kouři. Pomalu z něj začaly vystupovat siluety dvou postav. Atmosféra se stupňovala stejně jako mohutný potlesk. Britové Theo Hutchcraft a Adam Anderson odstartovali své živé vystoupení skladbou "Exile" z nového stejnojmenného alba. Ukázala se být nejenom perfektním otvírákem na desce, ale i na koncertu.

Ačkoliv se jednalo o turné k novému albu, zaznělo víc písniček z debutového "Happiness". "Exile" je poměrné čerstvou novinkou a ne každý si ji stihl pořádně naposlouchat. Větších ohlasů se logicky dočkaly skladby ověřené časem. Texty k "Wonderful Life", "Sunday“ či "Blood, Tears & Gold" zněly celým sálem. Hurts zvládli vytvořit perfektní atmosféru plnou emocí. Na konci každé písně se hudebníci dočkali velkého aplausu.

Ozvučení zpočátku nebylo nejlepší (obzvlášť u hudebně ráznějších skladeb), ale v průběhu vystoupení se zlepšilo. Co se však ztratilo v nazvučení, dohnalo skvělé osvětlení. Ze závěrečných pasáží "Evelyn" či "The Road" by nebyl nadšený nejeden epileptik. Ovšem pro ostatní to byla perfektní podívaná. Theo Hutchcraft měl přichystané tradiční bílé růže a během vystoupení je rozhazoval mezi fanynky.

Nechyběl ani přídavek, v případě Hurts se jednalo rovnou o tři skladby. Nejprve zahrál Adam Anderson na akustickou kytaru song "Somebody To Die For", následoval rychlý singl "Better Than Love" a na úplný závěr přišla na řadu písnička "Stay", jejíž refrén zněl celým prostorem baru. Koncert byl povedený a posluchači spokojení. Snad si stejně kvalitní show přichystají na následující listopadové vystoupení v Incheba areně. Ve větším prostoru vynikne určitě víc.