Skladby jako "Hurt Me" či titulní "Love Is Dead" z prvního dlouhohrajícího zářezu estonské divoženky Kerli udělaly ze zpěvačky novou modlu říznějšího popu. Nebylo se čemu divit - její hudba nepostrádala atmosféru, hutné a přitom melodické kompozice a brala si to nejzajímavější z žánrů, jako jsou pop, rock či elektronika. Dlouho ohlašovaná, uniklá a přepracovávaná "Utopia" celé předešlé snažení ale staví na hlavu.

"Nesuď knihu podle obalu," říká se. V případě "Utopie" je však toto tvrzení výjimkou potvrzující pravidlo - přesně tak moc, jako je mladá Estonka na obalu zmalovaná jako velikonoční vajíčko a zbytek přeplácanější než koláže třeťáků ze základní školy, tak i obsah postrádá jakoukoliv uměleckou úroveň. Pryč jsou smyčce, kytary, bicí, naivně zamyšlené texty. Interpretka tentokrát pekelným tempem roztočila disco kouli a od začátku do konce nepříčetně hopsá do rytmů nejprvoplánovitějších elektropopových melodií.

Žánrový obrat sám o sobě není špatným konceptem. Marině & The Diamonds se podařil přerod z divnopísničkářky v pravou popovou hvězdu se současným zvukem a nikdo se příliš nezlobil - změna měla smysl a zdála se být přirozeným vyústěním rozjetého směru. Ovšem metamorfóza z uvěřitelné deprese "Bulletproof" v upatlané duhové skotačení "Can't Control The Kids" pouze nadzvedne vaše obočí v upřímné nepochopení. Pilotní singl "The Lucky Ones" byste spíše přiřkli Calvinu Harrisovi a znalecky přikyvovali hlavou ve smyslu: "Jo Calvin, ten si jede stále to své." Chyba, tohle je nová Kerli.

Dočasně příjemnou změnou je triphopová "Sugar" s vokály rozsekanými na způsob Ellie Goulding, jenže smyčky v pozadí rychle zkysnou. Ani dva pokusy o balady, iritující "Love Me Or Leave Me" a o něco snesitelnější "Chemical", ípíčko nespasí. V celku je totiž "Utopia" až smutně bezobsažnou směsicí moderního zvuku, která nepřináší žádné zásadní sdělení a ani se nepokouší jakkoliv posunout hranice soudobého popu. Zkrátka zbytečná deska.