Anastacia je první řadě zatraceně pěkná ženská, takže když se jí dostává pozornosti, není to pouze kvůli muzikálnímu talentu, ale i díky přirozené přitažlivosti této chicagské divy. Maminka jí říkávala "hříčka přírody", což je v určitém slova smyslu naprosto adekvátní, neboť Ananstaciin vokál se ani zdaleka nepodobá slečně se sto šedesáti centimetry, mající obličej a postavu hollywoodské filmové krásky. Avšak přestože svým šarmem dokázala okouzlit nejednoho muže (i z showbusinessu), úspěšná pěvecká kariéra na ni čekala až do roku 1999, pročež do vydání debutu pracovala jako prodavačka butiku kdesi v L.A. Ostatně "zkušenost ze života v obyčejném světě, nezatíženém miliony dolarů, jí umožňuje zůstat nohama na zemi a nepovyšovat se nad okolí" (tak to alespoň řekla v rozhovoru pro britský deník The Times). Jestli se Anastacia povyšuje, nebo nikoli, zda už dávno kráčí v oblacích, či stále spočívá podpatky na rodné hroudě, to všechno jen ztěží zjistíme od obrazovky počítače, rozhodně ale můžeme poslouchat a poznat, do jaké míry se zlepšila či zhoršila v muzice.

Anactacii odděluje od spoust pějících Venuší autorství. Na rozdíl od Britneys, Christín a zástupů dalších se Anastacia podílela na většině písní, které se na "Freak Of Nature" objevují. Píše texty, vymýšlí hudbu, zpívá. Za to ode mne dostává první bod. Druhý bod jí musím chtě nechtě přiznat za hlas. Pravda, taková dispozice je zasloužená stejně jako lidská výška (tzn. vůbec), já si ovšem nemůžu pomoci, Anastacia zpívá par excellence - nevidět ji v bookletu, propadnu omylu, že se jedná o korpulentní černošku (to není žádná rasistická poznámka) v pokročilém věku, bortící bělostným chrupem mikrofon studia. "One Day In Your Life" nebo hitovka "Paid My Due" jsou jejího hlasového rozsahu nejlepším dokladem. Po hudební stránce je udělování bodů trochu nahnuté. "Freak Of Nature" je album vcelku různorodé, což o to, špetka rocku ("Paid My Due"), kapánek latiny ("Why'd You Lie To Me"), tu tanečnější kousek ("One Day In Your Life"), tu romantika ("You'll Never Be Alone"), dokonce se najde gospelík ("Overdue Goodbye (Reprise)"). Problém spočívá ve skutečnosti, že písně jsou poněkud prvoplánově postaveny, takže když si odmyslím vokál, zbude mi většinou dost prostoduchá struktura, jejíž jediným smyslem je doprovodit zpěv, popřípadě umocnit posluchačův dojem. Navíc se deska po čase začne jevit jako stereotypně uspořádaná sbírka lehce nadprůměrného pop rocku, který je všelijak dokořeněn. Za obsah alba tedy nemůžu Anastacii dát jeden bod, nýbrž půl bodu.

"Freak Of Nature" je v kostce relativně povedená deska, která se mi líbí kvůli skvělému hlasu Anastacie a kvůli několika výtečným skladbám. Obratem jí ovšem musím vytknout jistou povrchnost, účelovou schematičnost a místy odfláklé (zbytečně primitivní) aranže. Ale co naplat - říká se, že nikdo není dokonalý, tudíž ani deska nemůže být bez chybičky. Jak se tak ale koukám na booklet s fotkami Anastacie, začínám pochybovat, že nikdo a nic není dokonalé...