Pavel Dobeš má novou desku! No konečně, řeknou si příznivci tohoto svérázného písničkáře, načekali se na ni dlouhých pár let. Jenže - on to není až zas tak moc autorský projekt. CD "K svátku" je spíš trochu charitativní záležitostí, věnovanou hudebníkovu příteli, bluesmanovi Pepu Streichlovi. Pavel Dobeš přišel s netradiční ušlechtilou myšlenkou, kamarádovi po mrtvici, který je na tom špatně nejen se zdravím, ale i s pěnezi, pomohl tak, že natočil jeho písničky a nechal plynout autorské honoráře na jeho účet. To si zaslouží poklonu. Nebrání to ale položit otázku, kdy konečně přijde nějaká tolik očekávaná "dobešovská" věc. Nebo už snad neskládá? Před necelým rokem se v rozhovoru pro MusicServer zmínil, že ho situace písničkáře bez nových písniček pěkně pálí a že se to rozhodl změnit. Na cestě prý je vytoužené album, které se bude jmenovat "Sezona 2001". Nevím, jestli skutek utek, nebo zda tento projekt ještě přijde (například v sezoně 2002), každopádně zatím nevyšel. No uvidíme.

Album "K Svátku" se sice vzdaluje z čistě folkových vod, blízkých Pavlu Dobešovi, ale na škodu to není. Deska je co do sestavy na ní se podílejících hudebníků dost bohatá. V písních po boku Dobeše učinkují například Miloš Dvořáček (akustická kytara), Míša Dvořáček (bicí, percussion), Josef Pak (basa), Dmitrij Dostál (klávesy) a také "butovská" dvojka Radek Pastrnák (elektrická kytara) a Richard Kroczek (housle). Nečekejte však žádnou divočinu - písničky plynou spíš hodně klidně, bez nějakých výstřelků či zásadních zlomů. Dohromady tak vzniká poměrně příjemný hudební podklad. Nenáročný, ale ne nějak zbytečně hloupý.

V textech, které jsou rovněž prací Josefa Streichla, se dají vysledovat docela úsměvné momenty. Ve skladbě "Sexuální radovánky" se například jedná o zpověd natěšeného mladíka, který se však místo vysněných chvilek se slečnou Hankou potí nad chemickými vzorečky, v písni "Bicycle" jde zase o příjemnou parodii na slavnou předlohu od skupiny Queen ("Má bejb má motorcajkl a jede jak vítr, i já mám motorcajkl a jedu jak vítr, oba jedeme jak vítr..."). V opozici proti hravějším věcem jsou ale hlubší, pomalé písně, jako třeba "Století milovali se tu" (s podtitulem "Bouraný dům"), dramaticky ochucená skladba, vynikající text ("Století milovali se tu a v tichu hodin bezedných, stavěli na stůl vázy květů a do tmy lásek svých... ...dnes krumpáč v pevné dlani, obnažil malbu pokoje..."). Je to asi nejlepší dílko na albu, temný, hluboký hlas Pavla Dobeše tady výborně sedí. A pokud si celou desku dáváte otázku, proč je Josef Streichl označován za parádního bluesmana, odpověd skrývá číslo dvanáct, písen "Miláčku s tebou". Modrá se rozlije pokojem, hmmm, přichází bluuuuuuues. Své místo mají na desce taky místopisné věcičky. Valčíková, havířská skladba "Orlová", či countryově šmrncnutá "Ostrava je zakouřené město" jsou na první pohled jakési ne zrovna optimistické výplody, ale když se pořádně zaposloucháte, snad najdete i nějaké autorovo zalíbení v černotě a špíně jmenovaných měst.

I když to není Pavel Dobeš takový, jaký je z minulosti znám, není to špatné. Písním Josefa Streichla vtiskl kousek sebe a na desce je zpívajícím vypravěčem, který má v rukávu spoustu drobných témat z každodenního života. Docela dobré. Ted už snad jen - kdy přijde to autorské album, Pavle?