Radiohead sice na konec letošního léta ohlásili návrat do studia, kde by měli začít pracovat na deváté studiovce, ale zrak veřejnosti by se do té doby měl upínat na Thoma Yorka a jeho boční projekt Atoms For Peace. Tahle superskupina, která měla původně tvořit pouze doprovodné těleso a pomoci Yorkovi s živou prezentací skladeb ze sólového alba "The Eraser", se hned po pár úspěšných vystoupeních proměnila v regulérní kapelu a začala pracovat na původním materiálu. Ve fantastické sestavě, v níž kromě Yorka figuruje Flea z Red Hot Chili Peppers, slavný producent Nigel Godrich (kromě Radiohead také třeba Beck, Paul McCartney nebo Travis), bubeník Joey Waronker (bubnoval u R.E.M. po odchodu Billa Berryho) a perkusista Mauro Refosco (David Byrne), tak vznikla nahrávka, jež se k nám nyní dostává pod názvem "Amok".

Většina společného materiálu znějícího z alba vznikla za pouhé tři dny roku 2010, které muzikanti společně strávili v Los Angeles po konci turné. Podle Yorkových slov spolu během této krátké doby improvizovali, chlastali, hráli kulečník a poslouchali Felu Kutiho. Dalo by se tak čekat, že na nás vybafne nekontrolovaný zmatek, ale opak je pravdou. Na nahrávkách se pak pracovalo dlouhé dva roky a vše je dotaženo do posledního detailu a přímo atmosférou navazuje na "The Eraser", Yorkovy spolupráce s Modeselektor, Four Tet a částečně i na "The King Of Limbs". Rozhodně se nezapře jeho fascinace zvuky a neobvyklými postupy.

Největší rozdíl oproti hudbě jeho domovské kapely a projektu Atoms For Peace je v tom, že každý je postavený na jiném základu. Zatímco Radiohead nejdřív začnou uvnitř (melodie, struktura skladby) a teprve pak až experimentují kolem dokola, v případě Atoms For Peace se nejdřív začíná se zdeformovanými elektrickými zvuky, které se následně zpracovávají v konkrétnější melodickou strukturu. Díky tomu je výsledek odlišný a se svými neposednými beaty a krásně zlověstnou atmosféru také úchvatný.

Již od první písně "Before Your Very Eyes..." je jasné, že nás čeká další návštěva v Yorkově světě plném klaustrofobie a paranoie. Tyto pocity skvěle navodí nahrávkou prostupující hypnotické perkuse navozující pocit nervozity. Většina písní sice postrádá klasickou formu, ale hned druhá "Default" má blízko k popové skladbě a obsahuje zvláštním způsobem chytlavou melodii. Pod ní se odehrává čirá kakofonie naprogramovaných beatů a živých bicích typická i pro zbytek desky. Zmínit musíme i Fleaho hru na basovou kytaru mající daleko k jeho rytmické mašině z Red Hot Chili Peppers. Všimněte si například jeho nakažlivé linky ve "Stuck Together Pieces", která díky němu dostává nečekanou funky atmosféru.

Pokud hledáte opravdové vrcholy, patří mezi ně "Ingenue" a "Judge, Jury And Executioner" s tím, že prvně zmíněná skladba zní nádherně děsivě a ta druhá se s přízračnými doprovodnými sbory poskytujícími rámec pro další roztroušené beaty nejvíce blíží k tvorbě Radiohead. "Reverse Running" pak má skoro až jazzový nádech a "Dropped" svědčí o tom, že Yorkova spolupráce s berlínskými Modeselektor na jejich třetím albu na něj měla vliv (schválně si poslechněte skladbu "Hasir" z jejich debutu).

V čem "Amok" a Thom Yorke selhávají, je částečná předvídatelnost nepředvídaného. Se svým nekonvenčním přístupem ke tvorbě hudby došel až tak daleko, že překvapit by mohl pouze v případě, kdy by se vrátil ke klasickému písničkářství. Atoms For Peace také nedosahují na unikátní chemii, která vznikne ve spojení s bratry Greenwoody, O'Brienem a Selwayem. Přesto splnili veškerá očekávání a ujišťuji vás, že se můžete opět těšit na zajímavě náročný poslech, jenž by měl bez problému uspokojit abstinenční příznaky všech těch, kteří se nemůžou dočkat nástupce "The King Of Limbs".