Pokud máte zkušenost s logopedickými cviky a říkankami, tak víte, že se zpravidla jedná o nudné a málo zábavné trénování správné výslovnosti. A to děti příliš nebaví. A tak je skvělé, když vzniklo album, které nenásilně a kreativně pracuje s češtinou. "Nešišlej!" sice není odbornou logopedickou pomůckou, nicméně každá písnička na něm se věnuje některé problematické hlásce. A navíc i v odborném vyjádření logopedky Mgr. Ivy Krčmářové se můžete dočíst, že: "Z mého pohledu klinického logopeda je album "Nešišlej!" vítanou pomůckou pro mou práci i pro rodiče."

Deska se pohybuje na pomezí dvou dominantních světů. Ten první vychází z tradice kabaretů či z potrhlých divadel. Zde se přehrává, z písniček cítíte ironii i typickou potřeštěnost. Většinou ale v temné, bluesové rovině (takový Tom Waits by měl radost). Druhou rovinou pak je tradiční lidovka, k níž se řada písniček často přibližuje. Ty pak voní tuzemským folklorem. A oba tyto světy se často přibližují, překrývají i navzájem splývají.

Písničky tu hodně sázejí na svou atmosféru. Dalšími zvuky a efekty se tu často autoři snaží umístit dětského posluchače přímo do kontextu děje. Výtečně se to daří ve skladbě "Folklorná" (na F), kde slyšíte stádo bečících ovcí, cinkot jejich zvonců i alikvótní zpěvy pastýřů. Jindy zas v "Ďábelské" písni (na D) o tom, co se děje, když se děda nudí (v udírně si udí sedě), se přenášíme do pekelné atmosféry zakouřené temné udírny.

Písničky Amálky K. Třebické přitahují dětské (šišlající) zpěváky zejména novými a nevšedními tématy, jež se objevují v textech. A z tohoto pohledu mohou fungovat i u rodičů. V "Katastrofické" (na R) se dozvíte, jak to dopadlo, když se porval mrož s mrožem (šli na sebe s nožem), případně co se stane, když se porvou šproti (konzerva je zkrotí). V "Odvykací" (na D) sledujete příběh podnapilého indiána a v "Mravoučné" (na Č) příběh Čendy Boučka, který mravenečkům zničil domeček (se skvělým naštvaným dětským čtyřhlasem Johanky, Viktorky, Valinky a Amálky).

I když jsou písničky Amálky K. Třebické velmi dobré, stejně by mě nejvíc zajímala reakce dětských posluchačů. Protože nahrát zemité bluesové (s často fakt strašidelnou atmosférou) písničky pro děti chce kuráž. A myslím, že to snad ještě nikdo nezkusil. Když jsem album testoval na svých dvou synech (4 a 7 let), úplně to nezafungovalo (což ale nemusí znamenat vůbec nic). A tak přeju albu "Nešišlej!" moře mladých posluchačů, protože pokud budou děti vyrůstat na podobných deskách, tak nejen že nebudou mít problém s výslovností, ale navíc v dospělosti jistě sáhnou po inteligentní muzice.