Psal se rok 1981, kdy se sešli Marian Gold (vl. jménem Hartwig Schierbaum) a Bernard Lloyd (vl. jménem Bernd Gössling) a založili Alphaville. Ke skupine se poté přidali Ricky Echolette (vl. jménem Wolfgang Neuhaus) a Frank Mertens (vl. jménem Frank Sorgatz). Skupina pilně psala skladby a zkoušela nový materiál. Osudným rokem byl rok 1984, kdy hity "Big In Japan", "Sounds Like A Melody" a "Forever Young" udělaly z Alphaville hvězdy. Skupina postupně vydala alba "Forever Young" (1984), "Afternoons In Utopia" (1986), "The Breathtaking Blue" (1989), "First Harvest 1984-92" (1992/výběr), kterým uzavřela svá úspěšná osmdesátá léta. Pokus o comeback je deska "Prostitute" (1994), ten však nevyšel, tak jako u následujících alb "Salvation" (1997) a "Stark Naked And Absolutely Live" (2000/živák). Proto s rokem 2001 Alphaville zkoušejí návrat na výsluní vydáním alba plným remixů svých největších hitů, kterému dali trefný název "Forever Pop".

Vokály Mariana Golda byly ve většině případů natočeny znovu a na desku bylo přizváno několik remixérů, mezi ty největší hvězdy patří Paul van Dyk, který nemůže chybět na žádné německé kolekci remixů nebo projekt Eiffel 65. Mezi třinácti remixy naleznete dvakrát remix "Big In Japan". Původní očekávání, že všechny nové verze budou v jednom stylu, naštěstí nevyšlo, takže nuda se nekoná. Alphaville vsadili nejenom na elektroniku, ale také na akustiku a nechali tak vzniknout zajímavou kolekci nahrávek. Pojďme tedy kouknout, co nás čeká.

Úvodní skladba a pilotní singl zároveň, "Forever Young" v remixu F.A.F., je typický europop, který se vám vkrade do uší, ale nic nového pod sluncem to není. Paul van Dyk se svou verzí "Dance With Me" zklamal, tenhle člověk už snad prodává jen své jméno, udělal typickou dusačku, která je neslaná a nemastná. Mark Slagg a jeho podoba "Sounds Like A Melody" vypadla z oka přímo originálu, pohrál si jen s rytmem a uprostřed skoro osum minut trvajícím mixu nechal vše zrychlit, toť celé kouzlo. "Big In Japan" od Eiffel 65 je spíše odvar jejich velkého hitu "Blue (Da Ba Dee)" a je to spíše pro pláč. To jsou ty méně povedené verze.

Akustické hrátky v europopovém kabátku, to je remix Rolanda Spremberga megahitu "Big In Japan" nebo Warp Acht a novoučká podoba mé velmi oblíbené skladby "Romeos", to už se poslouchá mnohem lépe. Příjemnými překvapeními jsou kytarově laděné úpravy hitů "Summer Rain" (zde De-Phazz použil trochu chilloutových prvků navrch), "Jerusalem" a "Summer In Berlin". "Lassie Come Home" prošla úpravami Bernarda Lloyda, je to taková synthipopová změna po novu, nezní však vůbec špatně. "Jet Set" s trochou funky latiny Saunaclubu trochu pozměnila původní strukturu skladby, ale zní to zajímavě. "A Victory Of Love" Josého Alvareze-Brilla je pozměněno do lehce znatelné proměny v Café Del Mar, kouzlo originálu však převyšuje snahy nového zvuku být více slyšitelný. Mark Plati vsadil na kytarové samply do dusavého rytmu "Red Rose", to také není úplně k zahození. Závěrečný utajený bonus je medley skladeb, které jste na albu už jednou slyšeli.

Alphaville na remixovém albu "Forever Pop" nechali sáhnout na své hity jen lehce, a tak po krátké době vždy poznáte, o jakou skladbu jde. Kolekce to je rozmanitá, takže poslech nenudí a osloví i mnohem mladší posluchače, než by se dalo čekat. Comeback osmdesátých let je stále in, takže proč nevyužít tak velkých hitů, jaké Alphaville rozhodně mají a pokusit se z nich ještě něco vymáčknout navíc. "Forever Pop" je dobře udělaný projekt, uvidíme, jak dlouho bude fresh.