Vystoupení německých Alphaville slibovalo mnohé, kupříkladu dvouhodinovou show plnou hitů, danceflooru pro roztančené návštěvníky, meet and greet a podobně. Leč vše bylo trochu jinak. Ale pojďme popořadě.

Na začátek je třeba uvést, že kapela, která slavila úspěchy především v osmdesátkách a chtě nechtě má svůj zenit za sebou, přilákala do Lucerny velmi slušný počet diváků. Ti se rekrutovali zejména z těch, kterým parta kolem Mariana Golda dělala soundtrack k jejich dospívání. Nebyla tedy nouze zahlédnout i celé rodiny s dospívajícími ratolestmi. Ale tak to má být.

První překvapení přišlo s tím, že ten, kdo se domáhal vstupu na dancefloor, který měl být na ploše za zvukařem, byl ochrankou, která připomínala spíše děžurné v obleku, slušně vykázán na ochozy. Prostor na ploše byl totiž vyhrazen pouze na sezení! Při povaze této hudební produkce to vede minimálně k zamyšlení.

Začátek byl ohlášen na dvacátou hodinu. Ve 20:00 hlasatel oznámil, že se máme pohodlně usadit a že koncert začne za deset minut. OK. Čekání krátila reprodukovaná hudba a pohled na promítanou tapetu s logem skupiny. Tak snad již brzy... A hle, znovu hlasatel, že vše začne za pět minut. Zkrátím to, vše se protáhlo a muzikanti nastoupili s dvacetiminutovým zpožděním.

Doprovodný band ve složení David Goodes (kytara), Jakob Kiersch (bicí), Alexandra Merl (baskytara, moog) a Carsten Brocker (klávesy) začal velmi zostra. Spustil rockovou verzi "The Jet Set". Po chvíli dorazil jediný původní člen Alphaville, zpěvák Marian Gold. Velmi dobře naladěný se společně s klávesistou Brockerem staral o hlavní dění na pódiu a oba strhávali pozornost především na sebe. Ostatní členové se spíše stavěli do rolí doprovodných statistů.

Už první tři hity naznačily, že tento večer bude trochu jiný, než by fanoušek, jenž má naposlouchané první dvě tři desky Alphaville, očekával. Onen jemný, něžný synthpopový pel byl nekompromisně smyt a - nebojím se říci - skoro zadupán, až znásilněn rockově říznou energií, v níž se topil ne vždy přesně intonující zpěvák. Sem tam ho v refrénech zachraňovaly sbory, ale pokud došlo na jednotlivé sólové sloky, často si přetvářel melodie, že si jeden říkal, zda je to třeba a zda je to opravdu ta která píseň.

Tato prezentace notorických songů se zdála poněkud nešťastná. Bloky známých pecek střídaly skladby z dalších řadovek ("Next Generation", "Elevator", "Flame") a jedním z vrcholů se poměrně překvapivě stala "Nevermore" s až blackmetalovým úvodem, který (na rozdíl od originální nahrávky) přešel v industrialmetalové běsnění. Tak trochu to připomínalo Lindemanna.

Závěr obstaralo trio populárních věcí z první desky v čele se "Sounds Like A Melody" s neskutečně natahovanou závěrečnou sekcí, do které se Marian snažil vyhecovat stále sedící (!) diváky svým falešným častuškovým popěvkem "na na na na". A samozřejmě došlo na "Forever Young", hit na který čekali asi všichni, včetně výčepních, šatnářek a dalších, kdo v té době v Lucerně byli.

Přídavek obstaraly kompozice které však nelze řadit mezi slibované primární hity. Očekávali byste třeba "Afternoon In Utopia", "Carol Masters" či "Red Rose"? Místo toho zaznělo "I Die For You Today", "Monkey In The Moon" a závěrečná "Beyond The Laughing Sky". Suma sumárum patnáct položek v setlistu a hodina a čtvrt čistého času. O slibované více než stodvacetiminutové show si mohli příchozí nechat zdát.

Co říci závěrem? Rozhodně lze vyzdvihnout celkovou vizuální složku. Světla a projekce byly působivé. Na výkon samotných Alphaville lze nahlížet ze dvou pohledů. Kdo přišel na hity svého mládí a je fanouškem kapely, mohl odcházet vcelku spokojen, nehledě na nejistý zpěv Mariana Golda.

Z osobního pohledu byly hity podány dosti necitlivě, včetně podivných výkřiků a pěveckých figur samotného lídra. Od rockových/metalových bardů jsem zvyklý na určité intonační nepřesnosti, ale výkon frontmana tohoto uskupení byl nemilým překvapením. Koncertu též ublížilo i rozložení sálu na sezení - až na pár jedinců se muzikantům nepodařilo zvednout návštěvníky ze svých židlí. Škoda. Od kdysi synthpopové legendy se určitě čekalo mnohem více.