Nastává období dlouhých večerů pod dekou a se svařákem v ruce, k nimž se bude "Piano" výtečně hodit. Zapomeňte na strasti každodenní reality, vypněte neustálý běh vnitřního generátoru stresového módu a nechte se unést tímto náladově naléhavým (i když převážně melancholickým) albem. Mikoláš Růžička začal materiál psát již v době před vznikem Republic Of Two, ale dlouhou dobu ležel kdesi v šuplíku a čekal na ten správný moment, rozložení sil, kdy si tento určitý dluh vůči sobě samému za pomoci několika mála spolupracovníků mohl odškrtnout a dát mu přelepku hotovo. Od prvních taktů vkročíte do niterné krajiny emočně sevřeného království...

"Land" je úvodní sekvencí, která napoví mnohé. Zůstalo zakoukání do tvorby Kings Of Convenience, v němž se zjevuje obraz remixového laborování s jejich delikátní deskou "Versus". Na "Pianu" je čitelný střet mezi akustikou (klavír, kytara) a elektronicky tepajícím podkladem. Zvuková alchymie si všímá i rozlehlých mělčin ambientu, ruchových smyček na pozadí a nebojí se dotknout i čirého skupenství jakéhosi nevšedního popu v na první poslech asi nejpřístupnější "You & Me". Výrazovou tvář pomohl Mikolášovi doladit zručný Ondřej Ježek (kromě jiného měl na starost mix a mastering), který zde zanechal i stopu drobet prokukující syrovosti a nechal vyznít každý detail; důkazem může být decentní symfonie nevšednosti "Waste Of Time".

S natáčením pomocnou ruku podali baskytarista Štěpán Růžička, bubeník Jan Janečka (oba jsou součástí live bandu Republic Of Two) a čelistka Terezie Kovalová (členka Calm Season nebo spolupráce s Vladivojnou la Chia), ta se do výsledného podobenství otiskla asi nejvíce. Duševní rovnováha v "Cold Outside" je zlomovým bodem do druhého dějství, které nenápadně kumuluje emoční roviny, jež se nevytrácejí ani z místy nenápadného projevu Mikoláše Růžičky. Teskně zasněná "Queen Of My Snow Empire" nebo dramaticky vygradované finále "It Won't Destroy Me" (Jónsi by si ji určitě oblíbil pro určitou podobnost s jeho vlastní tvorbou) tvoří pevná pouta mezi jednotlivými dílky tohoto kaleidoskopu ve smutných odstínech.

Mikoláš Růžička a jeho "Piano" je nejenom plnohodnotná alternativa pro ty, kteří si zamilovali snové Republic Of Two, nabízí však po vrstvách odkryté výrazově bohatší spektrum nálad, které jde až za hranici niterních detailů. A jak již bylo řečeno, je zvukově pestřejší, syrovější. Přesto toto království melancholie u sebe skvěle sedí a s postupujícím časem utahuje smyčku vyřčené naléhavosti.