Nikdy jsem nehrál pořádně hry na počítači, natož na Playstationu nebo Seze. Moje znalosti sahají k Face-off §93, maximálně k Laře Croft; tolik můj vztah k virtuální realitě zvané "PC game". Ačkoliv je můj zájem o podobný druh zábavy v podstatě na bodu mrazu, nemohu se nepodivit nad tendencí, která začíná nabírat v současnosti na intenzitě. Je jí prazvláštní (ale naprosto logické) propojování počítačových her se světem filmu - nejen, že skuteční herci předtáčejí herní pasáže, ale už se objevují i soundtracky ke hrám (donedávna byl ještě soundtrack doménou filmu). Příkladem může být deska "Music From And Insipired By Tony Hawk's Pro Skater 3", která má předobraz v playstationové hře "Tony Hawk's Pro Skater 3".

Jak sám název desky a hry napovídá, máme před sebou "skateboardový" výběr. Co to znamená? Nic víc, nic míň než neopunk, neometal a trochu hip-hopu. Pod neopunkem se skrývají skupiny NOFX, Sum 41, Pennywise a Millencolin. Zřejmě nemá cenu snažit se přibližovat charakter jednotlivých skladeb, protože každý zhruba tuší, co jím je (rychlé bicí, řezavé kytary, rychlý, neuspořádaný vokál). Problém pro člověka, jenž tomuto hudebnímu směru nijak výrazně neholduje, je ten, že každá skupina a každá píseň jsou navzájem absolutně zaměnitelné (pokud odhlédneme od jemných rozdílu v barvě hlasu zpěváka apod.). Píseň od Pennywise "Who's On Your Side" mi jako jediná přijde poněkud se vymykající ze zaběhlého stereotypu, a proto ji z celé neopunkové tvorby, na této desce zastoupené, hodnotím nejvýše.

Nu-metalová hudba je na desce reprezentována Alien Ant Farm, Drowning Pool, Onesidezero, Papa Roach, Hometown Hero, Pressure 4-5 a Deftones. Jak je z počtu jmen patrné, tento žánr je autorům výběru asi nejbližší, tudíž je mu věnována "větší polovina" desky. Bohužel na tomto místě lze říci v podstatě totéž, co o neopunku. Nu-metal se stal během posledních několika let velice populární a módní záležitostí, v níž se rozmělní velká spousta jinak průměrných muzikantů, kteří svou neumětelskost halí do tvrdých kytar a líbivých melodií, jejichž síla vyčpí po třetím poslechnutí. Z toho, co je na albu slyšet, a z toho, co znám z vlastní dřívější zkušenosti, mohu napsat, že Drowning Pool nebo Pressure 4-5 příliš invenčními soubory nejsou (nic na tom nezmění ani fakt, že Drowning Pool byli poctěni možností hostovat na putovním a řádně prestižním Ozzfestu). Z novějších jmen stojí za pozornost snad jen Hometown Hero s jejich sice programově melodickou, nicméně slušně zahranou a strukturovanou písničkou "Questions". Jak jste si dozajista všimli, zatím jsem se nezmínil o "velkých jménech". Tedy... Deftones - není co dodat, "Head Up" z desky "Around The Fur" je nejlepším kouskem alba; Papa Roach jsou nafouklá bublina a "Infest" je průměrná, nevýrazná skladba; Alien Ant Farm (o jejich velikosti se dá polemizovat) a "Wish" je po deftounské písni tím nejlepším zvoleným představitelem nu-metalu.

Nesmím zapomenout ani na hip-hop, kterého je ovšem na desce jako šafránu. Přesněji řečeno jsou zde dvě písně - "b.o.b." od Outkast a "Cut Chemist Suite" od Ozomatli. Především příspěvek Outkast, který je postaven na zrychlených beatech, vcelku bez problémů zapadá do punkově-metalové (tedy svižnější) kostry desky.

Takovéto výběry je těžko hodnotit. Jejich kvalita záleží do značné míry na jejich vyrovnanosti. "Tony Hawk's..." je výběr vyrovnaný, logicky řazený, jednotlivé žánry se plynule doplňují a střídají. Otázkou je, zda vzorky, které na desce uslyšíme, můžeme považovat za opravdu reprezentativní, nebo pouze za tzv. příznakové, typické, a proto použité. Rozřešení zůstává na každém posluchači samotném.