Výraz Deftones je složeninou hiphopových slangových termínů "def" (znamená cool nebo výborný) a "tones". Za názvem formace stojí kytarista Stephen Carpenter, který si v roce 1988 s Chino Morenem, Abe Cunninghamem, Chi Chengem a Frankem Delgado řekl, že založí vlastní kapelu. Debutová deska "Adrenaline" přišla ale až o několik let později. A že slavila úspěch. Bylo jasné, že na scénu nastoupil někdo, kdo svou muzikou umí upoutat davy.

Z nu-metalového podhoubí devadesátek vyrostla sestava až do současného statusu, kdy patří k nejrespektovanějším alternativním uskupením na světě. Deftones se jako jedni z mála svých generačních souputníků dokázali v posledních letech znovu posunout až na pomyslný piedestal popularity. A tak po triumfálním návratu s "Ohms" přichází novinka "private music".

Zmínku si rozhodně zaslouží obnovení spolupráce s producentem Nickem Raskulineczem, mužem, který produkoval "Diamond Eyes" a "Koi No Yokan". A tenhle comeback, nebo návrat, chcete-li, je dost dobře znát, protože nová deska skoro působí jako sequel k oběma zmiňovaným albům.

Úvodní píseň "my mind is a mountain" je možná předvídatelná, ale přesně na něco takového tisíce fanoušků čekaly. Chino Moreno nepůsobí unaveně a jeho hlas zní, jako kdyby vůbec nezestárl. Následující "locked club" přináší hutnější atmosféru nabízející cestu k oblíbené nahrávce "White Pony".

"ecdysis" svým názvem odkazuje na svlékání kůže u hmyzu, pavouků a plazů. Právě tato položka dokazuje, jak je celý koncept neuvěřitelně promyšlený a propojený. Hned několik bílých hadů zobrazuje obal díla, pak je tu píseň samotná, ale stejně se můžeme dívat i na kolekci jako na celek: jako na toho hada svlékajícího se z kůže a součást nezbytné metamorfózy.

Vyčnívá i energická a bouřlivá skladba "cXz", při níž jako by se tato řadovka pomyslně lámala. Někdo by mohl možná namítnout, že by se song hodil spíše na začátek, ale pokud se zaposloucháte do "private music" opravdu pozorně, "cXz" zde funguje jako střed vah. Expozice, gradace, vyvrcholení.

Balada "i think about you all the time" působí jako jemnější verze písně "Beware" z řadovky "Saturday Night Wrist", "milk of the madonna" trochu zní jako drsná podoba skladby "Need To" od dalších nu-metalových velikánů Korn. A Deftones nezpomalují ani nadále, naopak svižně pokračují ve své krasojízdě. Finále "departing the body" totiž míří ještě úplně jinam. Už od prvních vteřin zaujme silná atmosféra a spirituální nádech. Jedná se až o jakýsi gurmánský zážitek.

Album "private music" se nesnaží objevit něco nového, ale balancuje na pomezí lascivní extáze a erotické melancholie. Jeho soudržnost se potkává s energickými momenty, ale i pohlcujícím vyprávěním. Deftones vsadili na to jistotu. A to je dobře. Jedině díky tomu působí nahrávka vyzrále a pyšní se hned několika okamžiky, jež posluchačům utkví v hlavě - ať už jde o některou z písní, atmosféru závěrečného songu nebo záchvěvy splínu.