Pro kapely, které chtějí hrát punkrock, není lehké se prosadit. Není žánru, který by měl u nás (co do počtu hrajících formací) obdobně silnou scénu. Posluchač tak může být velmi snadno přesycen neustálým omíláním podobných postupů, melodií, riffů a vlastně i textů, které si tuzemské kapely navzájem přehazují sem a tam a krmí fanoušky tím stejným, jen na jiný způsob. Když pak člověk dostane do rukou další desku, která se honosí tímto žánrovým zařazením, přicházejí předsudky a pochybnosti. Pryč ale s nimi a hurá na novinku pojmenovanou "Memory".

Úvod "Náš sen" mi zrovna moc z oněch pochybností nepomáhá. Stokrát obehrané téma textu i nezajímavá melodická linka, která sice srší energií a přehnanými ambicemi, ale nic víc, než povzdech nad neoriginalitou nepřinese. Škoda, že při pokusech o rozmanitost nahrávky působí jako slepci na poušti. Utahaná titulní "Memory", která se utápí v úsměvné nostalgii, písničkový "Žoldák" je také naprosto bezzubý a nutí k přetočení. Říznější "Staré časy" a "Manéž" jsou asi nejlepšími kusy na kolekci a jedině ony budí dojem vyspělé nahrávky, to je ale na album deset let zkušené kapely trochu málo. Zatímco "Staré časy" zdobí dravá punková energie, kterou snadno přenesou na posluchače, "Manéž" má zase k dobru kvalitní a mně osobně blízký text kritizující týraná zvířata. Nejsem žádným fanatickým ochráncem, ale toto téma je určitě k zamyšlení a je dobré, že nad ním uvažuje stále více lidí a především umělců, kteří mají tu moc přenášet myšlenky masově a přitom funkčně.

Na desce se také objevilo hned několik hostů. Kromě členů skupin Vision Days a Totální nasazení je zajímavostí především poměrně překvapivá účast z úplně jiného hudebního ranku, a to členů uskupení Melody Makers Ondřeje Havelky.

Co říct na závěr. Falešný obvinění nepřinášejí nic nového ani kdovíjak zásadního. Obehrané koncepty jednotlivých skladeb někdy až rozčilují ("Poslední boj", "Zlatá klec"), u jiných je sice snaha o odlišnost, ale většinou je výsledek dost rozporuplný (např. již zmíněná "Memory"). Důsledkem nedostatku opravdu zajímavých skladeb deska prosviští hlavou jako podzimní vítr a nic nezanechá. S nehranou lítostí musím konstatovat, že se opět jedná o další šedošedou punkrockovou nahrávku a žádný zázrak kluci z ocelového města rozhodně nepředvedli.