Sympatický metalcore večírek

Další výživná tvrdá akce, která se uskutečnila místo hlavního města v Brně, byla naplánována na 15. října. Hned na začátku můžu uvést, že důvěra v brněnské prostředí se pořadatelům vyplatila. Podobné akce jsou v Praze na denním pořádku a návštěvnost by zřejmě nebyla valná, zatímco moravská metropole si podobných akcí váží jako svátku, a to ani nemluvě o velkém počtu fanoušků z okolních částí Moravy, kteří tvořili nemalé procenta návštěvníků pondělního večera.

Kromě velmi krátkých hracích časů všech vystupujících měl večer pouze jeden mínus, který se odehrál hned na samém začátku. Drtivá většina fans totiž dorazila už na samotný start akce, a tak jsme na vpuštění do klubu museli vystát pomyslnou frontu na banány dlouhou až ven na ulici a trčet v ní takřka tři čtvrtě hodiny. To jsem na Melodce ještě nezažil.

Přesně ve dvacet hodin odpálili svůj set japonští Crossfaith, kteří se ukázali jako velmi příjemné zpestření večera. Z desek mě jejich hudba moc nezaujala, ale naživo předvedli velmi dobrou energickou show a ukázali, že metalcore se synťáky lze velmi dobře podat i bez čistých vokálů. Velká spousta lidí přišla právě kvůli nim, a tak byl už na začátku večera vidět velmi solidní kotel. Největšího ohlasu se pochopitelně dočkal zmetalizovaný cover "Omen" od The Prodigy. Až na přílišně transsexuální výzor jim nebylo co vytknout.

Mí soukromí headlineři Bury Tomorrow rovněž nezklamali a během jejich setu dosáhla fanouškovská aktivita vrcholu. Perfektní spojení melodií a tvrdého metalcoru, charismatický zpěvák (který závěrečnou skladbu odzpíval stojíc na ramenech davu takřka uprostřed sálu), osobité čisté vokály Jasona Camerona (velmi příjemná barva hlasu, velmi odlišná od klasického vysokého žánrového zpěvu) a především plný ranec skvěle napsaných písniček. Škoda jen přeřvaného zvuku, který sice hodně tlačil, ale výrazně na úkor čitelnosti, navíc bylo někdy slyšet až nepříjemné přebasované probzukování.

Headlineři večera Bleed From Within, kteří navzdory stále velmi brzké hodině hráli už pro o něco prořídlejší sál, měli sice po formální stránce všechno v pořádku (nejlepší zvuk, nasazení, pohyb na pódiu), ale ani na potřetí mě nijak nepřesvědčili o tom, proč by měli být nějakou zářivou kometou na současné scéně. Pro mnoho lidí je možná sympatické, že jako jedni z mála nejsou vystajlovanými emaři s patkami a hlavně že kytaristé vypadají hodně vintage (spíš bych je tipoval na thrashmetalisty z osmdesátek.) Stejně tak i texty, které se hemží hrdinstvím, eposy a podobně, spíš připomínají lyriku nějakých heavymetalových válečníků.

I samotná hudba je poměrně konzervativní metalová hoblovačka, která mně osobně připomíná spíš vlasaté retro spolky jako Devildriver nebo Unearth. Nic proti tomu, sám je poslouchám docela často, ale na současnou scénu prostě nezapadají. Hlavní problém u BFW ale vidím v naprosté průměrnosti předkládaného materiálu. Až na povedené singly "The Healing" a "The Novelist" je to celé jakési neslané, nemastné, nezajímavé - ani pořádný groove metal typu Machine Head, ani technická moderna. A ani solidní zpěvák, který vypadá výzorem i image jak pokrevní bratr Oliho Sykese z Bring Me The Horizon, to celé nezachránil.

Průměr a šeď. Kapela, která bude vždy headlinovat maximálně takto velké akce, předskakovat větším jménům nebo hrát v dopoledních časech na letních festivalech. O to větší záhadou je mi jejich solidní popularita. I tak však globálně větší ohlas sklidili Bury Tomorrow. Celkově se tak jednalo o výbornou core akci a nezbývá než doufat, že pořadatelé tyto menší koncerty budou více přesouvat mimo hranice hlavního města častěji, a tím nemyslím jen do Brna.