Partička z New Jersey nikdy nedosáhla takového věhlasu jako tzv. velká thrashmetalová čtyřka. Dost možná neoprávněně, jelikož Overkill na ortodoxní pojetí žánru přísahají výrazně více než tři čtvrtiny z "The Big Four". Ujistit se o tom nyní mohly i zhruba čtyři stovky návštěvníků pražského klubu MeetFactory. Slovo ujistit je v tomto případě rozhodně na místě. V publiku totiž dominovali pamětníci a pravověrní vyznavači oldschool metalu, kteří dobře věděli, co je tento večer čeká. Náctiletí a případně ti, kteří dorazili ze zvědavosti, se dali spočítat na prstech jedné ruky, zatímco proplešlými kšticemi se to v sále jen hemžilo.

Overkill hrají přes třicet let, z nasazení kapely ale není patrná jakákoliv výraznější únava. Pravda, ze základní sestavy zbyl jen vokalista Blitz a basák D.D. Verni, zbytek ansámblu však má obdobně bohatou hudební minulost. Vystoupení bylo velmi energické, kapela do publika sypala thrashmetalové hymny prakticky nonstop bez delších zbytečných keců. Blitz jen možná nemusel lidi ujišťovat, jak ho hrání stále ještě baví, a ptát se, zda pražské publikum má rádo oldschool, obojí totiž zcela zřetelně vyplynulo ze samotného dění v klubu. I tak Overkill hráli přes úctyhodných sto minut a naservírovali nám plných šestnáct songů o poměrně dlouhé stopáži.

Frontman Bobby na někoho může působit jako zlomyslný prošedivělý skřet, skřehotá mu to však jako zamlada. Publikum hltalo každý tón ubíhajícího metalového kolovrátku, dlouhé vystoupení totiž bylo jasně určeno pro věrné. Jedna ortodoxní thrashová pecka střídala druhou, pokud by člověk hledal něco víc, odcházel by zklamán. Momentů, kdy běsnění zvolnilo, bylo vskutku pomálu, ojedinělé vybrnkávačky ve skladbách "Ironbound" či "Who Tends The Fire" tak dostávaly značný náboj a skvěle chystaly půdu pro další thrashovou erupci.

Thrash metal má být prezentován syrově a nahlas. Overkill tuto formuli splnili do posledního puntíku. Zvukař uši posluchačů rozhodně nešetřil, což umožňovalo hudebníkům řádně se do vystoupení položit a neřešit případné chybky a nedohrávání. O tom taky tento žánr není. Tlak a nářez, to tento večer návštěvníci hledali a to také v míře vrchovaté dostali. Důkazem budiž mocný headbanging po celou dobu setu a divoký moshpit během nářezu "Elimination". A pak že tatíci od rodin neumí pařit... Oldchool thrash metal zkrátka stále žije a má své věrné, ujistili Overkill a s nimi i halekající diváci v peckách "Old School" či "In Union We Stand".

Jedinou stinnou stránkou koncertu tak byla snad jeho přehnaná délka. To se pochopitelně netýká samotných Overkill, kteří rozhodně mají co hrát a jejich dlouhý set se dal plně pochopit. Otazník však visí nad vskutku rozsáhlým supportem. Tři předkapely se jevily jako zbytečné protahování akce, především když první z nich, švédští Degradead, svým melodickým thrash/deathem nic výrazného nepředvedli. Mnohem lépe si vedli následující vegan/straight edge pořízci Purified In Blood s Norska. Ti svým lehce chaotickým tvrdým metalcorem rozproudili vcelku slušný kotel. Jen představa sdílení tourbusu zapřisáhlých abstinentů s kanadskými opilci 3 Inches Of Blood je poněkud úsměvná.

Právě Kanaďané stáli ze supportu skutečně za to. Jestliže Overkill zasvětili večer oldschoolu, 3 Inches Of Blood šli snad ještě dál. Nabídli naprosto suverénně podaný thrash v kombinaci s klubovým heavy metalem, oproštěným o klišé velkých stadiónových kapel. Vystoupení mělo skvělý tah na branku, nepostrádalo nasazení v kombinaci s jistým mazáctvím a slušnými hudebními výkony. Pánové své koule ukázali pražskému publiku již dříve, když si před dvěma lety se svou produkcí z 80. let bez ostychu troufli vylézt mezi ikonami moderního technického death metalu Obscura, The Faceless a The Black Dahlia Murder. Ostudu si tehdy rozhodně neutrhli a kvalitu potvrdili i nyní.

Jejich vystoupení by tak jako support bylo zcela dostatečné. Bohužel snaha vydavatelství dostat na turné velkých kapel i nové naděje mnohdy průměrné kvality je pochopitelná a koncerty metalových legend nabité předkapelami nás čekají i v budoucnu.