Bílý obal s portrétem zpěvačky, název desky sněhové vločky, na úvod umělé zvony a po pár tónech je jasné, že snaha vyvolat předčasně vánoční náladu není náhoda. A co je lepší k vyvolání takové nálady než typické americké R&B či /soul. Tzn. pomalejší hudba, která nevtíravou instrumentací nechává vyniknout hlavně hlasu. Vždy šlo o hudbu, pro které rebelie v jakékoliv podobě znamená hrůzu, takže často svou bezpohlavností sice málokoho urazí, přinejmenším v Americe, ale zároveň má problém něčím zaujmout. Není zrovna typickou představitelkou, ale pro lepší představu - jde o něco, co v současnosti produkuje třeba Mariah Carey. Na rozdíl od ní je však Toni na této desce ještě víc zaměřená na kořeny. Přijde mi však dokonce ještě o něco méně výrazná, a to i Maruška se nemůže pyšnit obzvlášť chytlavým zpěvem (což neznamená, že by čistě z hlediska techniky nešlo o profesionální výkon). Problémem u této muziky je její zaměnitelnost s kolegyněmi, takže asi jen denodenní posluchač podobné hudby je schopen rozlišit rozdíly.

Což o to, zahrané to je taky bezchybně, ale právě ta chladná profesionalita a evidentní orientace na výdělek nejvíc vadí a pocitu chladu vůbec nepomůže možná i opravdovými city přetékající zpěv. Z druhé fotky v bookletu lze usuzovat, že jedním z důvodů absolutně nevzrušivého alba může být požehnaný stav zpěvačky (přece si nemyslíte, že ukazuje potřebu navštěvovat fitcentrum). Druhým, jasným důvodem poklidné atmosféry je vánoční orientace alba, jak je ostatně vidět i z názvů skladeb. Toni je uvedena jako spoluautorka pěti skladeb, zbylé tři jsou převzaté, přesto rozdíl poznat není, všechny jsou uniformní, bez výraznějšího rytmu, ale o to víc oslazené piánem a smyčci, hlavně aby vynikl hlas. Jediný krok směrem k tomu být rádoby "in" je využití marketingového rappera Shaggyho, který ovšem jen tak přibrukuje, no ale co, tantiémy se hodí.

O tom, že album bylo šito na míru vánočnímu trhu (šatečky pro děťátko něco stojí) také svědčí stopáž alba, která je natažena jen díky dvěma bonusovým skladbách, ale jedná se v prvním případě pouze o instumentální verzi (téměř) titulní skladby a v druhém případě o "remix" skladby se Shaggym, přičemž být opravdovým remixérem čehokoliv, tak se urazím, protože pouze zvýrazněný rytmus je jedinou změnou. Pro zapřísáhlé příznivce nebo spíš příznivkyně Mariah nebo Whitney může jít o dobrý dárek pod stromeček, ale všechny ostatní, kteří mají na muzice rádi aspoň nějaký náznak autenticity a nevypočítavosti, album nemůže uspokojit vůbec, a to přes zřejmé technické (a jak z obalu vidno nejen technické) kvality zpěvačky.