Nacházíme se v sídle Universal Music. Za jakých okolností skončilo spojenectví s Championship Records - labelem, který vydával tvá dosavadní alba? Proslýchá se, že došlo k názorovému rozkolu.

Nejen názorovému. Kdybych to měl říct ve zkratce - vůbec se mi nelíbilo, jak v Championship Records dělali svoji práci, ani jejich chování ke mně a ke klukům z kapely.

U Universalu jsi tedy dnes spokojenější?

Určitě. Sice je brzy cokoliv hodnotit týdny po vydání desky, ale rozhodně jsem spokojený jak s přístupem, tak s podmínkami, které byly v průběhu natáčení alba nastaveny. Dřív jsem říkal, že nemá smysl spolupracovat s jinýma než malýma labelama. Bál jsem se, že u velkého vydavatelství bych byl nucen dělat všemožné umělecké kompromisy. Ale pokud to tak platilo dřív, přístup vydavatelství se hodně změnil. Desku jsem mohl udělat úplně svobodně podle svých představ a vydavatelství mi pro to poskytlo zázemí. Takže nebyl důvod takovou spolupráci odmítnout.

Tvrdíš, že musí velká vydavatelská jména uzavírat kompromisy. Cítíš tedy nyní u Universalu úplnou autorskou svobodu?

Asi by to bylo jiné, kdybych za sebou neměl dvě alba a teprve bych s hudbou začínal. Takhle ale Universal mou tvorbu znal a víceméně věděl, co ode mě může očekávat. To mi vyhovuje. Nemám rád, když mi do hudby mluví moc lidí, když mi někdo něco diktuje. Kdybych debutoval, byla by má pozice dost možná jiná, a pak bych to asi neskousl.

Píseň "Dysgrafik" se nejprve objevila na debutu, následně na druhé desce, poté na té akustické, nyní vyšla ve zpěvníku "Xpěvníku" a vlastně mě mile překvapilo, že se už - čistě ze setrvačnosti - neobjevuje na nové desce "Lá$ka". Baví tě pořád recyklovat své staré texty? Neztrácí opakovaný vtip tak nějak pointu?

Když se písnička objeví ve zpěvníku, je to přece něco úplně jiného, než když se objeví na desce. U zpěvníku se přece čeká, že tam budou písně, co lidi znají z desek.

To ale nic nemění na tom, že se "Dysgrafik" objevil na třech po sobě jdoucích albech.

Já "Xpívánky" nepovažuju za svou řadovou desku. Měla posloužit jen jako instruktážní nosič ke "Xpěvníku" - rozumíš, aby se lidem ty písně lépe učily. Přece jen doprovod se odposlouchává lépe, když máš k dispozici nahrávku jen s kytarou. Bohužel se ale nepovedlo vydání "Xpěvníku" a "Xpívánek" sesynchronizovat. Nejdřív mi došly peníze, takže jsem zpěvník nemohl vydat vlastním nákladem, pak jsem dlouho hledal vydavatele. Když jsem ho konečně našel, chybělo jen pár měsíců do vydání nového alba, tak jsme do zpěvníku přidělali i ty nové písničky a s vydáním počkali.

Přiznávám, že ta neustálá recyklace mi tvou tvorbu svým způsobem znehodnotila.

Netvrdil bych, že se recykluju. Když dáváš za příklad písničku "Dysgrafik", tak ta se na debutovém albu objevila čistě v sólové akustické podobě. Napsal jsem ji totiž před poslední frekvencí ve studiu. Bylo jasné, že s kapelou už ji nesecvičíme, tak jsem tam dal alespoň akustickou verzi. Když jsme k ní pak točili klip, nahráli jsme ji znova s celou kapelou. A byla by přece škoda, aby tuhle verzi fanoušci nemohli mít doma, tak bylo nasnadě umístit ji jako bonus na další desku.

Kdyby neměl "Anděl" přes sedm milionů shlédnutí a "Láska v housce" téměř pět - jaký by byl Xindl X? Jinými slovy, umíš si představit svou hudební kariéru, kdybys nebyl tak úspěšný.

Kdyby, kdyby, kdyby. Nikdo neví, co by bylo, kdyby.

Představ si modelovou situaci, že debut "Návod ke čtení manuálu" neuspěl. Dal bys hudbě vale?

Asi bych ještě něco natočil, ale hledal bych si jinou práci. Možná bych se zase přeorientoval na psaní scénářů, nevím. Naštěstí se to potkalo a já jsem si koncertováním k první desce vydělal dost, abych měl za co natočit další album a hraním se živit dál. Protože se líbila i druhá deska, mohla se natočit třetí. Pokud "Lá$ka" propadne a lidi přestanou chodit na koncerty, budu muset hledat jinou práci a hudbu dělat jen jako koníčka, pokud na ni zbude čas. I to je možné.

Zůstaňme ještě u té retrospektivy - na kolik Xindlovi k úspěchu pomohlo know-how, které Ondřej Ládek získal předchozími zkušenostmi z televizního a reklamního prostředí?

Určitě mi ta sféra něco dala, něco vzala. Naučil jsem se spoléhat se na sebe. Řekneš si - písničkář, jenže většinu času bohužel netrávím psaním písniček. Je potřeba udělat spoustu organizační práce kolem koncertů, řešit vizuály, věci jako obaly nebo plakáty, přípravu tiskovek, komunikace s médii... Na stranu druhou, možná je to právě jen moje deformace z předchozích povolání. Stal se ze mě vlivem všech těch zkušeností pošuk, který chce mít dohled nad vším, co se kolem děje. Občas si říkám, že to musí být pohoda, nechat všechno na ostatních a jen něco složit, nahrát, přijet, zahrát, odjet a žít jen hudbou. Ale mně to prostě nedá.

Lze na komerčně úspěšné bázi dlouhodobě aplikovat filozofii DIY - udělej si sám?

Já si ale samozřejmě nedělám všechno sám. Spolupracuju se spoustou lidí. Jen potřebuju hlídat celkovou koncepci, aby spolu všechno korespondovalo.

Co to obnáší? Nějaký konkrétní příklad?

Fotky na obal desky dělá fotograf - v našem případě David Cysař, on rozhodne, jaká bude kompozice, jaké světlo... Ale co na těch fotkách bude zachyceno, to už vymýšlíme spolu. Desku samotnou produkuje náš klávesista Dalibor Cidlinský, ale v praxi to znamená, že čtrnáct dní před odevzdáním masteru si každý den do noci voláme a řešíme, co a jak změnit na jednotlivých verzích mixu. Atejně to je i s plakáty nebo třeba s tiskovými zprávami, co se rozesílají do médií.

Není ti jako umělci, který má přirozeně nějak nastavené ego a piluje své výsledné dílo k dokonalosti, líto, že se vzhledem k rádiové rotaci zákonitě znechutí i sebelepší text či píseň většině populace?

Nemyslím si, že se moje písničky někomu znechutily, rozhodně ne většině lidí. Naopak, právě díky rádiím se k lidem vůbec dostaly. V Česku máme takový fenomén, že když je někdo úspěšný, začneme říkat, že už vůbec není tak dobrý, jako když hrál kdysi pro tři lidi. Milujeme outsidery. A taky milujeme něco, co si můžeme svým způsobem přivlastnit, co nás jakože reprezentuje a odlišuje. Vše je v pořádku, dokud nějakého interpreta znáš ty a tvých sto kámošů, pro který jsi jej objevil. Ve chvíli, kdy ho značnou hrát rádia, je naopak všechno špatně. Hele, rádia klidně můžou začít točit písničku, která se ti předtím líbila, ale protože už ji teď zná víc lidí, není podle tebe tak dobrá jako kdysi. To je trošku pokřivený pohled na svět, ne? Naštěstí se týká menšiny, ne většiny.

Tak jinak, možná jsem naivní nebo málo empatický, ale nebyl bys přece jen šťastnější, kdyby si tě lidé více cenili pro uměleckou hodnotu, byť by tě to nejspíše materiálně nezabezpečilo tak jako dnes?

To není o umělecké hodnotě nebo nějakém materiálním zabezpečení. Celé to přichází ve vlnách. Na debut se pěly ódy, druhou nahrávku byla móda hromadně zatracovat, takže teprve teď, s deskou "Lá$ka", se ukáže, jak na tom doopravdy jsem. Nemyslím si, že by moje desky měly nějak sestupnou kvalitativní tendenci. Buď lidi přesvědčím, že komerční úspěch nemusí zákonitě znamenat pokles kvality, nebo je nepřesvědčím. Je to částečně na mě, ale celé je to odvislé také od toho, jak moc budou ochotni ustoupit ze své zaslepenosti a předsudků. Je to o přístupu. O ochotě naslouchat.

Patříš společně s Tomášem Klusem a Mandrage k nejoblíbenějším mladým, česky zpívajícím hudebníkům. Na kolik myslíš, že se tvá fanouškovská obec překrývá právě s tou kolem Kluse a kluků z Mandrage?

Tomáše poslouchají úplně všichni, tedy aspoň osobně neznám nikoho, kdo by ho neposlouchal. (smích) Ne, samozřejmě je to nadsázka, ale jeli jsme společně na festivalech, takže jsem postřehl, že lidi, co přišli na Tomáše, zůstali i na nás a užívali si oba koncerty. S Mandrage jsme také absolvovali několik společných akcí, tam si ale myslím, že naše publikum má daleko větší věkový přesah. Chodí na nás i starší lidi než na ně. A taky na nás chodí víc kluků než na ně. Máme tak nějak pestřejší publikum, na stranu druhou, nemyslím si, že tak početné. V tom máme oproti Tomášovi nebo klukům z Mandrage ještě rezervy.

Zdržme se ještě u mládí. Postřehl jsem, že jsi otextoval Voxelův hit "V síti". Kam se vlastně Voxel vytratil?

Voxel, doufám, ještě neřekl své poslední slovo. Kromě té písničky, co jsme mu s Daliborem Cidlinským napsali, má i řadu dobrých skladeb s vlastní hudbou a s texty od Pokáče, kterého považuju za jednoho z nejlepších současných textařů. Slyšel jsem první půlku desky a věřím, že až bude venku celá, tak se neztratí.

Přezpívanou verzí písně "Něgdy" jsi se také podílel na novince Mňágy a Žďorp "Dáreček". Nepřijde ti, že ta deska neprávem zapadla?

Nepřijde. Naopak. Mám dojem, že se o tom všem hodně mluvilo a vlastně dodnes mluví. Viděl jsem letos hned několik koncertů Mňágy, vždycky bylo vyprodáno, na čemž má tenhle tribute snad taky nějakou zásluhu. Myslím si, že "Dáreček" přesně splnil očekávání - zaujal stávající fanoušky a zároveň oslovil nové, navíc napříč hudebním spektrem.

To ano, ale přemňágováno bylo jen chvíli.

Nemyslím si. Rozhodně to celé ještě nekončí - Mňága teď na podzim jede turné a na dvou koncertech s ní budu také jako host zpívat "Něgdy". Už se na to těším. Jsem moc rád, že jsem se mohl na "Dárečku" podílet a stejný pocit mám i z ostatních zúčastněných interpretů, kteří Mňágu přezpívali. Myslím, že je to nadšení z té desky dost znát.

Umíš si představit, že bys dal přezpívat své písně jiným interpretům?

Jasně, že si to umím představit, asi jako každý. Ale na místě je pokora a nemyslím si, že mám na podobný projekt nárok. Mňága je tady pětadvacet let a za tu dobu její písničky zlidověly. U mě by to bylo jen nějaké umělé tlačení. Když si představím, že bych někoho oslovil, aby mě přezpíval, úplně v klidu by mi taky mohl říct - jako co po mně chceš, cucáku, hraješ teprve pět let, prober se.

Na nové desce ti přitom hostuje Karel Gott.

To je dlouhá historie. Když jsme vydávali debut "Návod ke čtení manuálu", chtěli jsme jako druhý videoklip natočit písničku "Cool v plotě", která popisuje nemožnost prorazit v pomyslném českém rybníčku. Naše idea byla taková, že v klipu budou hostovat samé hvězdy, samé symboly úspěchu. Třeba Leoš Mareš nebo Karel Gott. Tehdy jsme ho ale ještě nepřemluvili, protože mu vadilo, že část té písně, kterou měl zpívat, podle jeho názoru, propaguje alkohol. A on proti tomu vlastně celý život bojuje.

Karel drogy nebere, ten si šetří hlas.

Právě. Navíc jsme natočili "Dysgrafika" a k té realizaci už nedošlo. Když jsme pak měli připravovat něco speciálního na vyhlašování Českého slavíka, napadlo nás ten nápad s Gottem oprášit a on kupodivu napodruhé souhlasil a kývl. Píseň jsme přearanžovali a přišlo nám škoda, že by v téhle podobě zazněla jen jednou. Tak jsme ji nahráli ve studiu a přidali jako bonus na naši novou desku.

...na níž naopak nakonec nedošlo ke spolupráci se slovenským rapperem Benem. Proč?

Vlastně ani pořádně nevím. Původně jsme se dohodli, že společně natočíme písničku "Kluci na plakátu". Bene napsal na moji hudbu text ke dvěma slokám, já napsal ty další dvě a refrén, posílali jsme si to, jenže on se pak nadlouho odmlčel, nakonec napsal, že je to na něj až moc popový. Jeho část textu jsem tak byl nucen nahradit další svojí částí, chtěl jsem totiž tu písničku na albu mít, protože to tak prostě cítím. Doufám, že Bene tu svou část třeba zužitkuje v nějakém jiném svém projektu, protože by byla škoda, kdyby ji psal nadarmo, když se nakonec neobjevila na "Lá$ce".

Uživíš se hudbou?

Teď to jde. To ale neznamená, že příští rok nemůže být všechno úplně jinak.

A je to dnes v tvém případě přežívání nebo užívání si?

Takhle nepřemýšlím. Nepotřebuju si užívat. Jsem svým způsobem lehce workoholní, takže na sobě pořád pracuju. A tím pádem se pokouším nesyslit vydělaný prachy, ale zase je do hudby investovat, abych ji mohl dělat více podle svých představ - hrát s větší kapelou, s lepším zvukem. Za to, co jsem loni vydělal, jsem nakoupil vybavení pro kapelu, vlastní pult, vlastní mikrofony. Lidi už dneska při zvukovkách nečekají hodinu a nepískají. Je třeba nepřešlapovat na místě a někam se posouvat. Samozřejmě, pokud možno kupředu.

Rozhodně se také nedá říct, že bys nějak šetřil na klipech.

V době YouTube k hudbě neodmyslitelně patří. Sice mám na videa určený určitý budget od vydavatelství, ale rozpočet na všechny klipy k desce jsem utratil za první dva a další tři si tím pádem platím ze svého.

Vrátí se to?

Většinou ne. Ale zase máš nějakou vizitku. A já se třeba každým natočeným videoklipem přesvědčuju, že nic nešidím, že dávám hudbě opravdu všechno. Jasně, že by dneska šlo natočit desku se vším všudy za sto tisíc a lidem by to asi bylo i víceméně jedno, jenže abych si za svou desku stál, musím ji mít podle svých představ.

Jaké jsou tvé současné představy?

Obnáší pětičlennou kapelu, smyčce, samply, skvělý zvuk a klipy, které vypadají tak, jak vypadají.

Jsi dnes na vrcholu?

Já doufám, že ještě ne. Že přijde ještě něco víc. "Lá$ka" je moje dosud vůbec nejlepší nahrávka. I když si odmyslím sílu efektu, že člověku nové přijde krátkodobě tak nějak lepší než staré, stejně mi vychází, že je nové album pecka a že máme s kapelou v současnosti vůbec nejlepší formu za celou dobu existence Xindla X. Když si vzpomenu na letošní letní festivaly, nikdy to nebylo tak dobrý jak na pódiu, tak pod pódiem. Snad to ještě bude stoupat výš.

Na podzimním turné k nové nahrávce se konají koncerty v divadelních sálech. Dá se očekávat komorní pojetí tvých písní?

Vůbec ne. Divadla jsme vybrali, protože mají vynikající akustiku. Navíc chceme během šňůry vždycky zahrát úplně celou desku "Lá$ka". Předpokládám, že seznámení se s novým materiálem, který aktuálně tvoří víc jak půlku repertoáru, bude pro lidi mnohem příjemnější, když budou moci sedět a novinky si patřičně vychutnat. Přesto doufám, že je na konci ze sedadel zvedneme, až začneme hrát staré věci. Bude to pro nás velká motivace.

Nebudete tedy hrát akusticky?

Rozhodně ne. Budeme hrát do plných. Chci lidem nabídnout stejný sound, jaký má nová deska.

Vystupovat plánujete jen v divadlech na území Čech, zcela tak opomíjíte Moravu a Slezsko. Je to záměr?

Ve východní části republiky jsme koncertovali na jaře a přijde mi brzo, vracet se tam po půl roce. Ale po novém roce bychom se rádi na Moravu a do Slezska vrátili.

Je láska opravdu o dolarech?

To záleží jakou lásku myslíš.

Tak co myslíš, jakou myslím?

Skutečná láska není o penězích. A když si ji zaplatíš, pak to není skutečná láska.

A o čem je "Lá$ka"?

Původně ani neměla být tématickou deskou, ale když jsem před sebe vysypal ty texty sesbírané za půldruhého roku, vyšlo mi, že půlka věcí je o vztazích a druhá polovina o touze po úspěchu a osobní satisfakci. Ve většině textů se tato dvě nosná témata překrývají.

Lze tedy nový materiál chápat jako jakýsi autobiografický deník?

Částečně ano, ale nevycházel jsem jen ze svých zkušeností, jsou tam i příběhy lidí z mého okolí. Nebo jsem často začal nějakou osobní zkušeností a přimyslel si k ní další rovinu...

Kolik se vlastně prodalo debutu?

Asi deset tisíc.

A druhé desky?

Taky tak.

Když se prodá nové desky deset tisíc - je to pro tebe hodně, nebo málo?

Bylo by hezké, kdyby se našlo tolik lidí, co by za naši desku byli ochotni zaplatit, i přesto, že si ji můžou zadarmo ukrást na internetu. Ale pro mě je spíš důležité, ke kolika lidem se ty písničky reálně dostanou. I když bych to před svým vydavatelem raději říkat neměl, tak i přízeň pirátů mě těší.