Patnáct let na scéně a devět řadových alb na kontě. To je bilance německého lounge-downtempo-jazzového projektu De Phazz a nutno uznat, že to je docela slušná bilance. To, že ty desky znějí poslední dobou čím dál víc stejně a že to už fakt je docela nuda, je už bilance horší. "Audio Elastique" je důkaz.
5/10
De Phazz - Audio Elastique
Vydáno: 1.7.2012
Celkový čas: 53:03
Žánr: lounge, nu-jazz, downtempo jazz
Skladby: Prelude (Elastique), Our Relationship, Dog Run, The Story Of It All, Timeless Times, Daddywannarock, The Ball Is My Friend, Desir Au Maximum, Good Morning Suite, Not Sally, After Lunch, Manner Die Pokale Kussen, Waltzes And Tangos, Funk Desaster, What's The Word For Memory, Into The Blue Hour
Vydavatel: Phazz-a-delic
Už vím, kde je ten problém. Oni jsou totiž
De Phazz skutečně pořád stejní. V tomhle případě se ale nedá říct
pořád stejně dobří, protože vnímání toho, co je dobré, se léty mění, což zvuk
kmotrů lounge music, jak se tito Němci rádi označují, nedělá. A tak by vlastně stačilo zkopírovat jen recenzi na předchozí album
"LaLa 2.0", přihodit pár pseudocitací z kritiky na
"Days Of Twang", připomenout jejich pondělní koncert v Praze a shrábnout penízky za tento výtvor.
To by ale nebylo fér. Teda hlavně vzhledem k šéfredaktorovi, že ano. A tak si pro začátek pusťme třeba klípek k úvodní skladbě z novinkové kolekce, kusu s názvem "Our Relationship".
V té písni jasně slyšíme, že muzika party kolem Pita Baumgartnera má svým způsobem pořád něco do sebe. Ty samply, ty dechy, ten erotický náboj. Jenže pak člověku dojde, že podobný song zněl i na předchozí desce. I na té předešlé. A když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně každá píseň z "Audio Elastique" má svůj klon v některé skladbě z předchozích osmi řadovek. Zkuste třeba kousek "Dog Run":
Zase: ta funky rytmika, ty útržky vokálů bůhvíodkud, ty harmonie... Not bad. Ale teď si představte, že to Baumgartner udělá tak, aby se dalo poznat, že to je skladba z roku 2012 a ne béčko z "Death By Chocolate". Tehdy, v roce 2001, by to byla pecka, dneska je to taková... pecička. Na "Audio Elastique" zkrátka nenajdete jediný element, který by upomínal na to, že jde o současnou nahrávku. Na druhou stranu, pokud vás ty jejich (jakkoliv pořád stejné) letní písničky baví, přijdete si na své -
De Phazz žádný žánrový přemet neudělali.
Zmiňme tedy ještě pár objektivních náležitostí, jako že na albu najdete celkem šestnáct stop (včetně intra), že (pokud to nebylo úplně zřejmé) jde o devátou řadovou nahrávku této kapely a že v základní sestavě nadále zůstává sametový hlas Karla Friersona a
vintage vokál Pat Appleton (které, nepřekvapivě, rovněž nevykazují žádné známky stárnutí), a rozlučme se příjemnou typickou
dephazzovkou "Waltzes And Tangos". Jo, a ten koncert: pondělí 24. září, Roxy, Praha.