G.O.O.D. Music zformoval Kanye West dřív, než vydal svůj debut "The College Dropout". Při jeho přípravách, v době, kdy už měl za sebou v roli producenta veleúspěšné singly pro Jay-Zho, objevil zpěváka Johna Legenda a rappera Consequenca, kteří se stali spolu s tehdy už známým Commonem prvními interprety na labelu. Trvalo ale dlouhých osm let, než vyšla první labelová deska. Je tedy D.O.B.R.Á.? A je to volná kompilace, výběr hitů, nebo ukázka schopností jednotlivých interpretů?

Kanye během té doby pod svá křídla přibral mnoho dalších jmen, především Kida Cudiho, v poslední době hvězdně startujícího Big Seana, klasika Mose Defa, rappera s největší zásobou lyrics o dealování drog Pushu Tho z Clipse, ale i alternativější pěvecká jména jako Mr Hudsona nebo D'banja. Pod G.O.O.D. patří i několik songwriterů a producentů, zejména tvůrce hitů "Drop The World", "Niggas In Paris" nebo "Goldie" Hit-Boy. Jak ale udělat album, které by jako debut definovalo celou partu? Kdybyste byli jedním z interpretů, víte, že si vás Kanye vybral, protože jste mu sedli. Zároveň ale chápete, že Kanye přesně ví, co chce, a nemůžete čekat, že se na albu představíte podle sebe. S Kanyem se musíte sesynchronizovat. Jde to ale ve dvou tuctech lidí?

Hned vám to zodpovím - NEJDE. Po pěti, nebál bych se říct dokonalých sólovkách přišel Kanye West s "Watch The Throne", které se nelíbilo každému, a nyní opět sníží svůj průměr v recenzích s "Cruel Summer". Kruté léto, které nakonec paradoxně vyšlo na začátku podzimu, aneb ani panu Perfektnímu se nepodařily dodržet původní termíny. A co hodnocení desky výrazně ovlivnilo, byla celková prapodivná cesta k vydání, jmenovitě hlavně předčasné poslechy a nemožnost vidět film. Oba důvody jsou přitom vlastně v kontrastu s konceptem preview singlů a snímku k desce, jak to dokázal film "Runaway" k "My Beatiful Dark Twisted Fantasy". Ten totiž sice nabídl několik skladeb v plné délce, celou epickou velikost alba jste však vstřebali až s jeho kompletním poslechem. Kdežto u "Cruel Summer" jste dopředu slyšeli pět skladeb, ale na finální desce už je pouze sedm dalších (o několik tříd horších) a v Kataru natočený, určitě audiovizuálně atraktivní snímek "Cruel Summer" jste nedostali šanci vidět. Navíc konečný hudební výsledek vůbec nepůsobí tak kompaktně a promyšleně jako "Fantasy".

V Měsíci v hip hopu jste mohli sledovat dění okolo G.O.O.D. Music a pravidelně poslouchat vydané skladby. Byly výborné. Jako celek však deska dopadla ne katastrofálně, ale minimálně je těžkým zklamáním. Naštěstí však u Kanyeho i těžké zklamání vypadá lépe než nadprůměrně a v podstatě sedmičkové hodnocení není žádná ostuda. Větším problémem je, že se mnou souhlasí většina recenzentů, a kromě nepochopitelně nadsazeného XXL (neodpovídající jejich hodnocení v textu) a irelevantního Entertainment Weekly byla deska hodnocena v rozmezí 4-7/10. A rozčarování se dá pochopit. "G.O.O.D. is simply not good enough!" Kanye asi věděl, proč label nepojmenoval B.E.S.T. Music, i když G.O.O.D. je samozřejmě zkratkou "Getting Out Our Dreams".

Pojďme ale napřed z té pozitivní stránky: na "Cruel Summer" se opět nachází několik pasáží hodných zápisu do hudební historie. Ať už to je Kanyeho sloka z "New God Flow", opakující se hook z "Clique", fistulující R. Kelly v "To The World" nebo zabijácké basy v "Mercy", vždy budete při těchto okamžicích G.O.O.D. partu milovat. Singly se opravdu povedly. Tím na první pohled nejméně nápadným je právě "New God Flow", z kterého se však vyklubal klenot nahrávky, a není to jen díky Kanyemu, jehož každý řádek ve vlastní sloce je na potlesk. Pompézní produkce (sampl od 1:22) je též jeho dílem.

Kanye tentokrát produkoval nebo se alespoň podílel na produkci dvou třetin tracků. Hned třikrát ale důvěřoval Hit-Boyovi, který přišel s minimalistickým a nakažlivým "Clique" a agresivním "Cold" se zábavně povýšeným Westem (a naprosto zbytečně vyřvávajícím DJem Khaledem a Pharrisem). Oba singly parádně vystihují zvuk desky: bicí, synťáky a basy, o tom "Cruel Summer" je. Melodie je zásadně tvořena tempem úderů bicích a umělými basami a je doplněná o synťákové beaty. Údery do bicích jsou ve skladbách opravdu výrazně nosným prvkem, což je oproti více multi-instrumentálnímu symfonickému "Dark Fantasy" nezvyk. Příjemným nezvykem pak jsou basy. Lépe namixovanou desku jsem ještě neslyšel. To, co zvukoví inženýři zvládli v "Mercy" i ostatních stopách, je úžasné a budete se tetelit při každém úderu; stejně jako vaši sousedi.

Hit-Boyův třetí počin je pak divnost "Higher". Skladba je zároveň auto-tuneové r'n'b v hooku a refrénu i ostrá rapová věc ve slokách Pushi a Ma$e. Úvodnímu "To The World" se toto kontrastní spojení povedlo ale mnohem více a dává vzpomenout na podobně laděné "Lift Off" z Trůnu (a hláška "Mitt Romney don't pay no tax" pobavila a nedá se jí zbavit). Naopak zase raně r'n'bčkový "Vice City" vibe v "Bliss" jinak elektronického producenta Hudsona Mohawka je v kontextu celé desky docela mimo, navíc když po něm nevhodně přijde úplně jinak posazený track, remix ukradeného "I Don't Like", působící tak jen jako bonusová skladba. Na desce je mimochodem tato rapová nálož uvedena jako "Don't Like", resp. "Don't Like.1", všechny čtyři singly jsou totiž otagované s příponou .1, což je opravdu divné, a nevím, jaký to má vůbec důvod a smysl. Na Last.fm a podobných službách tak vzniká zbytečný binec.

A co říct na Kid Cudiho "Creepers"? Refrén je skvělý, chytlavý, ale nedá se zbavit pocitu, že to je b-strana "Man On The Moons" a zní až moc obdobně - například jedna pasáž je intonačně téměř kopií "Teleport 2 Me, Jamie" z "WZRD". Jinde ho bohužel neuslyšíte, i když dle bookletu něco nazpíval i v "The Morning". Cuddera šlo využít mnohem lépe, naštěstí jiní, méně výrazní členové (např. Cyhi The Prynce) dostali ještě méně prostoru. Nejvíce místa pro sebe urvali Pusha T, 2 Chainz a Big Sean a vzhledem k tomu, co předvedli, lze toto brát jako chytrou volbu od Kanyeho. Ten nakonec sám špatnou situaci v druhé půlce desky (resp. stopách 5, 7-11) musel nějak sám zachránit, když si klasicky zasamploval a použil piáno v (možná až přehnaně) líbivém "The One".

(...)

Převíjím zpět na "Mercy" a přemýšlím, proč Kanye desku takto nevychytal celou. "Cruel Summer" je sice možná lepší než jiné rapové labelové showcase "We Are Young Money" Young Money nebo "Self Made" Maybach Music (s "The OF Tape Vol. 2" Odd Future bych srovnávat nechtěl), ale jako pokračovatel Kanyeho tvorby je to docela těžké škobrtnutí. Beaty a tracky, které jsem zkritizoval, se určitě někomu budou líbit, můj celkový pocit zmaru ale plyne hlavně z toho, že příchod desky jako takové je obrovským zklamáním. Excelentní singly jsme měli dlouho naposlouchané a bohužel album jiné bomby ani zdaleka nenabízí. Nabídlo toho málo, dvanáct stop je na rapovou desku snad antirekord. Nepamatuju si, že by za posledních x let vyšla velká hiphopová deska bez deluxe edice. A absence filmu, respektive možnosti ho zatím zhlédnout? Ach, Kanye, připravil jsi nám opravdu kruté léto.

Celé album si můžete poslechnout na YouTube zde: