"Po dvou letech a dvou milionech prodaných desek od vydání "Make Yourself" jsme byli tvrdohlavě odhodláni udělat naši novou nahrávku v prostředí, kde bychom se vyhli odtržení od světa a všedním banalitám konvenčního způsobu nahrávání. Potřebovali jsme pokračovat v myšlenkách a dobrodružstvích, která celý tento projekt před lety rozjela." Toto byla úvodní slova Brandona Boyda, zpěváka skupiny Incubus, když se v jakémsi rozhovoru pokoušel přiblížit novou desku "Morning View". A výsledek z pohledu posluchače? Incubus navázali na předchozí úspěchy s gracií, jim tolik vlastní.

Málokterá tzv. nu-metalová kapela má tak široký hudební rozlet, jako právě Incubus. Ale vezměme to popořadě. Losangeleský kvintet se dal dohromady za rozbřesku devadesátých let a tvoří jej krom Boyda ještě Mike Einziger (kytara), Dirk Lance (basa), Jose Pasillas (bubny) a DJ Kilmore (netřeba zmiňovat příslušný instrument). V roce 1997 vydali Incubus svou první velkou desku "S.C.I.E.N.C.E.", která vzbudila zaslouženou pozornost, mnohem větší než předešlé demo, EP "Enjoy Incubus". Další kroky vedly přes účast na zajímavém elektrometalovém soundtracku k filmu "Spawn", přes Ozzfest a mnoho dalších festivalů, skrze "Make Yourself" až do dnešních dnů, rozumnějte k desce "Morning View".

Mluvit v případě Incubus o nu-metalu je stejně tak troufalé, jako v případě Slipknot. Ne, opravdu si tyto dvě kapely nejsou příliš podobné, avšak obě se oné kolonce stejně vzpírají. Slipknot svou agresivitou a tvrdostí, Incubus různorodostí a barvitostí. Snad bych mohl použít na okamžik drobného elitářství a napsat, že hudba Incubus představuje jakýsi intelektuální vrchol neometalu. Snad, snad... Lepší bude uvést konkrétní příklady, podle nichž si čtenář udělá sám obrázek o tom, jaká hudba se na "Morning View" skrývá. Pojďme na to od začátku - první píseň desky, "Nice To Know You", je položena na slušném kytarovém riffu a zastřené, nikoliv však nevýrazné, melodii; "Wish You Were Here" (albová trojka) je naopak grungeovou odrhovačkou, která se dozajista stane hitem většiny alternativních rádií; skladba č. 7, "Mexico", je na rozdíl od obou předešlých jímavou, akustickou výpovědí skupiny se zřejmě nejvýraznější melodií celé desky; jedenáctá "Are You In" pozvedne ze sedadel všechny, kteří milují lehoučké funky rytmy; poslední píseň, třináctá "Aqueous Transmission", je, alespoň pro mě, největším překvapením - je postavena na orientálním motivu s použitím asijského hudebního nástroje (ko-kyu) a zvuků šumějících vodopádů. V žádném případě se nejedná o kompletní popis desky (ani po stránce počtu skladeb, ani co se týče barvitosti, vše je podkreslováno mnoha samply, beaty, scratchy apod.), ale jako univerzální vodítko by výše uvedené mohlo postačit.

Incubus nelze upřít opravdovou originalitu (alespoň v rámci stylu). Zatímco spousty jiných a mladších kapel nás bombardují odsekávaným rapem naroubovaným na metalovou kostru a jejich pěvci se rdousí pod nánosy vzteku a agrese (opět nemohu nezmínit Slipknot), Incubus si jdou stále svou cestou, která je možná po dobré čtyři roky nezměněná (jen sem tam je vyšláplá malá vedlejší stezička), přesto je pořád inovativní a hlavně jiná, než velí metalový mainstream. Žádný rap, ačkoliv hip-hopový podklad se občas vyskytne - aby ne, když DJ Kilmore je původem hip-hopový diskjockey, žádné vzývání násilí, po kytarové brutalitě jakoby se slehla zem. Dokonce ani jednotliví hudebníci nepůsobí nijak hrubiánským dojmem. Nemají proč tak působit. Zatímco někteří si musejí budovat pečlivou image, aby si jich posluchačstvo všimlo, kapele jako je Incubus stačí hrát a natáčet desky. Proto si jich važme!