Nou fjůčr! Zničenou budoucnost slibuje přebal soundtracku k filmu "DONT STOP", který na příběhu dvou kamarádů, jež si založí pod vlivem The Clash kapelu, nastiňuje rozmach punkového hnutí na začátku 80. let v železně opevněném Československu. Co na to uši? Fjůčr je zatím docela světlá.
7/10
Různí - DONT STOP (soundtrack)
Skladby: Get Wicked (The Prostitutes), Outta Here (November 2nd), Naked Monkey (The Barockers), I Don't Care (Dead Pope's Company), Přikrejt a spát (Emile Buisson), No Surprise (The Prostitutes), Pissing Is Funny (The Barockers), Don't Stop (Emile Buisson), Dancing On The Kitchen Table (November 2nd), Intermezzo (Richard Řeřicha), 4 Wrecks (Dead Pope's Company), Say My Name (Steve Walsch & Alexandra Langošová), TV Message (Emile Buisson), Hard Stick (November 2nd), Wipe Out (Mishan Pajdiak), Boys Cry (Anya, Mishan And Apollon Quartet), Get No Sleep (November 2nd)
Vydáno: 02.07.2012
Celkový čas: 28:36
Vydavatel: Evolution Films / ADN
Počátky českého (československého) punku, to jsou jména jako Hlavy 2000, Zikkurat, Kečup nebo A64, dávno zaprášená časem, a pak třeba starouši
Visací zámek, kteří slýchávají
"Sláva! Hurá!" už od roku 1982. Režisér Richard Řeřicha k těmto formacím přiřadil (ne tak úplně) filmovou partu
Emile Buisson, kterou hrdinové Dejvid a Miki, milující britské legendy stylu
The Clash, ve snímku
"DONT STOP" založí. Že při promo šňůře k uvedení do kin sestava přerostla i do reálného světa, možná netřeba uvádět - na vybraných klubových pódiích je bylo možné vidět i s dalšími interprety ze soundtracku, tedy
The Prostitutes,
The Barockers nebo
Dead Pope's Company.
S deskou (a to doslova, neboť OST vyšlo fyzicky pouze na vinylu, jinak v
mp3) se pak ještě pojí jméno kytarovky
November 2nd, taktéž projektu
Alvik a "Intermezzo" přidal dokonce samotný režisér. Výsledek tedy není jednolitá punkárna, jak by se mohlo očekávat, ale spíše koláč z poloviny
připunkle makový, zatímco tvarohová půlka sahá od kytar až po elektroniku či smyčce, přičemž obě jsou samozřejmě říznuté hláškami z filmu (
"Nou fjůčr!" apod.). To na ploše necelých 29 minut a v 17 položkách playlistu, mezi nimiž ovšem chybí třeba "London Calling" od The Clash, která ve snímku také zazní.
Vezměme to postupně. The Prostitutes soundtrack otevírají kusem "Get Wicked", který spolehlivě navodí retro náladu, jejich další věc "No Surprise" (z jejich posledního alba) ale mezi okolní punkárny vůbec nezapadá. Jak by také jo, když The Barockers a Dead Pope's Company jsou divočáci a moc se s tím nemazlí. Zároveň právě jejich skladby tu reprezentují současný punk-rock tak, jak ho cítí mladá vlna - co má paměť sahá, tak koncert DPC byl doslova výbuch energie, ze sluchátek to je o něco slabší, ale pořád dobré. Filmová parta Emile Buisson zastupuje pro změnu osmdesátkovou garáž a začátečnické neumětelství, a to docela přesvědčivě, i když člověk ví, že je to "jen jako". Nicméně klip výše napoví více. A mimochodem, jedině Emile Buisson
rebelují v češtině.
Novembři Roman Helcl a uhrančivá
Saša Langošová plus producent
Steve Walsh jsou pak ti, kdo soundtracku dali do vínku v hudebních doprovodech některých scén multižánrovost. "Hard Stick" je punkovější instrumentálka, ale "Say My Name" tepe tanečně. Vrcholem mezi scénickými položkami je ovšem křehká "Boys Cry", kterou mají na svědomí
alvikovci Mishan Pajdiak a zpěvačka Anya Stuart a Apollon Quartet - jen klavír, smyčce a zpěv, klid před závěrečnou
novembří bouří "Get No Sleep", původně z jejich debutu
"Midnight Desert".
Co na to říct? Na to, z jakých ingrediencí je tento filmový koláč připraven, chutná dobře a hlavně nezadusí. Není světoborný, ale navodí odpovídající atmosféru, pobaví, rozšíří hudební obzory... a to se všechno počítá.