"Časy se mění". Nastávají "Dobrý časy" a Václav Neckář prožívá velký návrat. Spolupráce s duem Švejdík/Neuwerth mu dodala novou energii. Album nikam nechvátá, je civilní, ale přesto plné emocí. Zároveň uchvátí způsob, jakým došlo na generační spojení a sladění na jednu vlnu a jakým na sobě Václav pracoval.
Kruh se, zdá se, uzavírá. Nikdo by asi před mnoha lety nepřipustil, že když Golden Kids přezpívali dylanovskou klasiku "The Times They Are A-Changin'" (s textem Zdeňka Rytíře),
Václav Neckář pak ve skutečnosti podobnou
dějovou spirálu sám prožije. Vyhnanství z Pragokoncertu,
azyl v Ústí nad Labem, těžká nemoc - to vše jsou úskalí, kterými si musel projít. Pak se karta konečně otočila tou správnou stranou. Prvotním signálem byla "Půlnoční", jež se stala hlavní devizou filmu "Alois Nebel". Nejen nádražácká témata se stala pojítkem s Jaromírem Švejdíkem a Dušanem Neuwerthem, kteří stáli u zrodu celé desky. Mezigenerační zpověď tak získala reálné, působivé obrysy. V názvu "Dobrý časy" je zkrátka převeliká symbolika.
Zprvu asi panovala nejistota, jak toto spojení může dopadnout. Po prvotním ostychu se začala postupně vrstvit výsledná mozaika. Z původního strohého hudebního doprovodu se rodily silné melodie s různými prvky, tvořené indie folkem, country a stylizací Cash/Cohen; včetně muzikálního chvění
Umakartu. Vedle těchto gradujících vrstev nechybí i několik doprovodných vokálů a sbory (
Doubravánek). Neckář se v této
hmotě pohybuje jistě, je znát, že na sobě usilovně zapracoval za dohledu svého bratra Jana. Jeho prezentace coby písničkáře funguje čistě, uvolněně a bez vehementního dření, bez jakéhokoliv tlaku, co to dá, jednoduše aby méně bylo více.
Dávný komplet "Příběhy, písně a balady" (vydaný v letech 1982/83) zde nachází nepřímo svého pokračovatele. "Dobrý časy" jsou baladické, zamyšlené a přinášejí hned několik znamenitých momentů. "Tajemství", "Rybník" a "Bejvávalo" se hodně otáčejí zpátky do minulosti, téměř do klukovských let, kdy děláte rozvážné/nerozvážné věci. "Tohle není píseň o lásce" je vztahové melodrama a u hymnické "Hledal jsem Tě Pane" chvílemi běhá až mráz po zádech. Ukrytá síla ve víru je dech beroucí a asi ji už Vaškovi nikdo nikdy neodpáře (v dobrém smyslu). "Ráno" je asi nejvíce pohodová, téměř pozitivní písnička, jejíž refrén se záhy naučí i vaše děti. Stejně tak působí zasněný "Čaroděj" milující noční oblohu.
Závěr alba se nepřímo navrací k "Aloisovi Nebelovi", nejenom díky působivé "Půlnoční". "Noční vlaky" by totiž mohly prezentovat dějovou linii Němého, který vše pozoruje zpovzdálí, nemluví, přesto vypráví svůj příběh. Přesně v tomto pojetí se ukrývají nejsilnější roviny Švejdíkových textů, které nechávají posluchači dostatek obrazotvornosti a dávají šanci si tam dosadit vlastní kus řečiště myšlenek. Stejně tak působí "Na Rafandě", kde dvojhlas Neckáře a
Lenky Dusilové přibližuje životní zklamání hlavního hrdiny, ztrátu jeho lásky. Nejsou zde žádné dramatické zápletky, komplikované uzly slov,
Jaromír Švejdík píše přímočaře, stejně jako v textových bublinách komiksu pojí jednotlivé verše - neverše. Jeho poetika je úsporná, bez balastu, svým způsobem syrová, přesto s hudbou působí výtečně a sám Vašek Neckář se s ní dokonale ztotožnil.
"Dobrý časy" jsou svou atmosférou spíše podzimní, až melancholickou deskou, přesto vydání na jaře má taky něco do sebe. Obrazem zrození se tady prezentuje nová zkušenost nejenom pro
Václava Neckáře. "Dobrý časy" je krásně celistvé, civilní a zároveň emocionální vykračování po prašné cestě vzpomínek, kamsi do Jeseníku, kde je sice relativně
drsný kraj, ale kde vládne dobrák čaroděj Dobroděj, plaše se usmívající, se slamákem na hlavě.