Metal a vážná hudba. To je spojení, které mnohým nejde na mysl. Jak je to možné? Vezmete nedostižný a vycepovaný vokál, přidáte klavírního mistra, rychloprsté kytaristy a neúnavného perkusionistu. Dostanete Rhapsody Of Fire. Ano, Rhapsody Of Fire, kteří dorazili v rámci turné i k nám!
Live: Rhapsody Of Fire
support: Ibridoma, Elvenking
místo: Masters Of Rock Café, Zlín
datum: 17. dubna 2012
Fotogalerie
© Petra Hubáčková / musicserver.cz "Nejvíc mě dostalo setkání s Christopherem Leem. Měl tak metr devadesát pět a já byl proti němu takhle malý," vzpomíná Fabio Lione na jeden ze svých nejsilnějších zážitků za celou svou pěveckou kariéru.
A my,
obyčejní lidé v publiku, si připadáme 'takhle' malí, když z plna hrdla pěje "The Magic Of The Wizard's Dream". Všechna čest před tímto osmatřicetiletým chlapíkem, jehož hlas by dokázal pohnout i skálou! Ano. Přesně s takovým respektem vzhlíželi fanoušci v úterý večer na lídra populárních
Rhapsody Of Fire.
© Petra Hubáčková / musicserver.cz Už když vstoupili na pódium a zazněly první tóny "Triumph Or Agony" (po vydatném intru, samozřejmě), byl klub na Čepkově plný operního vokálu. Samozřejmě ani ostatní muzikanti nezůstávali pozadu: Alex Staropoli, jinak chladný muž bez emocí, se za klávesami slušně zapotil a kytaristé s bubeníkem dali do svého projevu úplně vše.
Publikum hlasitě odměňovalo kapelu za každý řízný kousek, který muzikanti sázeli jeden za druhým. Velké překvapení sklidily i skladby, které kapela běžně naživo nehraje. Bohužel si na ně návštěvníci museli počkat až ke konci setu: kousky jako "Epicus Furor" nebo "Emerald Sword" zazněly totiž až jako druhý přídavek. O to tesknivěji se fanoušci s muzikanty loučili a na závěr jim věnovali bouřlivé ovace.
© Petra Hubáčková / musicserver.cz Na rozdíl od hlavních hvězd se u
Elvenking tím nejzajímavějším začínalo. Publikum si jejich příchod na scénu vytleskalo a odměnou jim byly písně jako "The Wanderer" nebo "The Divided Heart". Fandové si rádi zaskákali a pořádně se opřeli do hlasivek. Zpěvák Damnagoras s lidmi komunikoval milým nenuceným způsobem a stačilo mu jediné gesto, aby přiměl (nejen) osazenstvo balkonku tleskat. Ani šestičlenná sebranka s kudrnatým houslistou nezklamala a máničky je ani nechtěly nechat odejít.
O to radši se však všichni rozloučili s první kapelou večera jménem Ibridoma. Jejich vystoupení bylo skutečně kuriózní: muzikanti pořádně nevěděli, jak si před dav stoupnout, a zpěvák pobíhal po pódiu jako rozzuřený trpaslík. Nejhorší ale byl ten špatný zvuk, se kterým kapela bojovala od začátku. A se světly to taky žádná sláva nebyla.