Svůj vztah k Dylanovi nemůžu definovat zcela jednoznačně. Dlouhá léta jsem jen věděl, že existuje a znal jsem jen to, co zná každý. Nemohu se v žádném případě považovat za jeho znalce - vždyť z písniček, jež vyšly na jeho více než čtyřiceti deskách, znám jen ubohý zlomek. Ale jako bych pociťoval, že čím jsem starší, tím víc toho svého Boba Dylana nalézám. Asi na to člověk musí dospět. Z malých úlomků - písní, dokumentů a zážitků - si poskládat vlastní obraz a ten zdokonalovat hledáním starších kousků, z nichž některým už bude čtyřicet let. Jen ještě pořádně zmáknout ty jeho texty...

Tak tedy "Love And Theft", čtyřicátá třetí dlouhohrající deska, šedesátka na krku a pořád je kam jít? Nekonečné turné (a skvělá kapela, co Dylana doprovází, jej podpořila i ve studiu), první Zlatý glóbus a Oscar (za píseň "Things Have Changed" z filmu "Wonder Boys")... A nová deska je tak krásná... Dylan s knírkem ála Clark Gable, který se k jeho frajerskému výkonu příznačně hodí, zpívá svým typickým chraplavě-brumlavým hlasem, jakoby jeden poslouchal soundtrack k dokumentu o historii americké hudby - swing, country, folk, boogie, rockabilly, rock and roll, všechno tam najdete. Nic není tak úplně nové a klidně věřím renomovanějším, že všechno se už dá najít na Dylanových starých deskách. Ale jak to všechno hraje! S každým poslechem je člověku pořád lépe. Jestli má nějaká hudba léčebné účinky, tak právě tahle.

Těžko hodnotit tohle album bez celé té bohaté minulosti, protože nebýt jí, nebylo by ani téhle desky ve stávající podobě. Ale na "Love And Theft se dá pohlížet i jen jako na pestrou (zdánlivě nesourodou) sbírku staromilských písniček, jež sjednocuje Dylanův hlas. Všechno rozjíždí rychlá a na výrazných perkusích vystavěná "Tweedle Dee & Tweedle Dum". Potom "Mississipi" (úplně jiná, ale také povedená verze písně, kterou Dylan obdařil Sheryl Crow již před třemi lety) a dřevní skiffle "Summer Days", a tak dále, různé nálady a pocity. Přes zahulené bary a tančírny, zaprášená zápraží i nablýskané sály vás provedou tyhle písničky až do postele, kde vám starý pán zapěje na dobrou noc závěrečnou ukolébavku "Sugar Baby".

Tak Bobe, kdybych měl tvůj sněhobílý klobouk, smekl bych ho. Tahle deska se ti povedla. Pozdravuj kapelu a stav se zase k nám na nějaký ten koncertní dýchánek.