The All-American Rejects bývali skvělou kapelou. Skládali velké hity, za které zaslouženě sklízeli úspěchy hlavně doma ve Spojených státech. Nová, čtvrtá řadovka "Kids In The Street" tohle období definitivně ukončila. Pokud jste kdy měli Ritterovo muzikantství rádi, nekažte si dojem jejím poslechem.
Možná jste četli můj nedávný
příspěvek do Video Jukeboxu. Na
The All-American Rejects jsem v něm nenechal nit suchou. Nešlo přitom o úmyslnou filipiku na adresu kapely tolik populární, že se jako jedna z nemnoha zámořských poprockových kytarovek prosadila i v tuzemských rádiích (konkrétně se skladbou
"Gives You Hell"). Reflexe, ve které jsem se otřel i o zbrusu novou desku "Kids In The Street", měla poukázat na způsob, jakým
Rejecti hazardují s vlastním jménem. Jak jim dělá stále větší problém zaujmout při živém vystupování i osvědčenými hity. A především jak nezajímavou a povrchní hudbu v poslední době produkují. Takové je "Kids In The Street" plná.
Že se dnes frontman Tyson Ritter během koncertů raději mazlí s mikrofonem, než aby pořádně hrábl do strun a pokusil se z pódia publikum
vtáhnout do hry? Budiž. Že kouzlo
"Swing, Swing",
"Move Along" nebo
"Dirty Little Secret" vinou pohodlnosti kapely bohužel vyprchává? Tady může mrzet hlavně to, že se AAR ve svých nejlepších letech u nás nepředstavili. Ale že nevznikají další šlágry podobné těm, které jsem právě jmenoval? To je nejzásadnější problém. "Kids In The Street" je na skladě určitě nemá. Model Ritter tentokrát žádný takový nevymodeloval.
Tempo nahrávky? K uzoufání pomalé. Snad jen syntetizérem zmršená "Kids In The Street" neuspí. Na druhou stranu třeba při akustickém zavíráku "I For You" nebo "Heartbeat Slowing Down" se klimbá docela pěkně, to zase jo. Jestli jste si oblíbili výše zmíněný, čtyři roky starý singl "Gives You Hell", zkuste "Beekeeper's Daughter". Mohli byste si rozumět. Ale pokud jste jako já nechali v kapele kus mládí, zarazí vás, jak nudnou desku posloucháte. Staré dobré časy eponymu (2003) a "Move Along" (2005) jsou pasé. Ale to jsme tak nějak začali tušit hned po vydání
"When The World Comes Down" (2008, v ČR 2009), ne?
"Kids In The Street" je postavená na principu více kláves, méně kytar (původně výčet vtipně pokračoval slovy
stejně hekání). Přesně tak si to kapela dopředu stanovila. Podle Ritterových slov se už nechtěla omezovat schématem dvě kytary, basa, bicí. Zadání se tedy držela. Přesto, nebo spíš právě proto, to s obhajobou práce bude mít před komisí zatraceně těžké. A vůbec nemám na mysli zámořskou kritiku, která už tradičně jde
Rejectům na ruku. Někteří recenzenti dokonce do světa hlásají, že "Kids In The Street" je nejlepší deska, kterou několikanásobně platinový band dosud nahrál. Uf...
Nejsou AAR jako AAR?
Na oficiálních webových stránkách Prague City Festivalu, kde kapela na konci června vystoupí, stojí:
"Tento nastupující rockový fenomén, který si v Čechách získal již stovky fanoušků, nese název The-All American Rejects a do Prahy s největší pravděpodobností přiveze zbrusu nové album ''Kids In The Street'."
Trochu váhám, kohože nám to nakonec organizátoři přivezou. Slovo "nastupující" je v kontextu více než desetiletého fungování The All-American Rejects, navíc už v minulosti několikrát oceněného platinovými deskami, prazvláštní. A "fenomén"? Snad právě v době vrcholu popularity "Move Along". Dnes jsou tahle dvě slova vedle sebe nesmyslem k pousmání. Nebo že by PCF chystal nějaké překvapení a měl v rukávu nakonec někoho zcela jiného, kdo vydal totéž album?
Věřit v lepší zítřky v případě
The All-American Rejects už asi nemá smysl. Perspektiva Tysona Rittera coby muzikanta a lídra kapely se přiblížila bodu mrazu. Na "Kids In The Street" jemu, potažmo celé kapele, dochází dech. Před premiérovým vystoupením skupiny v České republice ne moc povzbuzující zpráva.
-
Už to tak bude.... (Jan Trávníček, 30.03.2012 13:08) Reagovat
Byl bych to býval napsal úplně stejně. Move Along poslouchám pravidelně dodneška, Kids In The Street po vydání všech singlů smažu...
-
Čo to meleš ! (skorumpovana kočikaren, 31.03.2012 00:22) Reagovat
Nový album je minimálne za 8/10. Nemá to síce také hity ako Move Along, It Ends Tonight či Swing Swing no album je nahrávané ako jeden celok (narozdiel od predchodcov) a pôsobí oveľa kompaktnejšie. Okrem toho songy sú chytlavé, nenašiel som ani jeden song ktorý by na nudil, naopak. Je tam veľa chytlavých okamihov ako úvodný Someday´s Gone, vynikajúci hit Beekepers´s Daugther, či azda najväčší hit albumu Fast and Slow. Taktiež Heartbeat Slowing Down by som vôbec nepovažoval za nudu či hranie na "emocie" je to slušny song a tiež by sa uchytil ako singel. Ostatné songy patria medzi "AAR" priemer no určite nie horšie. Celý album je pre mna omnoho lepší a aj hitovejší ako When The World Comes Down, ktorý ma nebavil a bol až moc jednoúčelový.
-
už jsem se bála, že jsem jediná (lenka, 31.03.2012 08:45) Reagovat
miluju jejich první album! a za tím si budu stát, dokud peklo nezamrzne! ale tohle se nedá poslouchat, opravdu mě zklamali. čekala jsem od toho od toho něco jiného, ne čím dál větší popinu, na kterou začali najíždět už na předchozím albu ("průlomovém" v čechách), souhlas s honzou, já to taky slyšela jenom jednou. nezaujalo mě vůbec nic...
-
Nesouhlasím. (Smash, 31.03.2012 11:45) Reagovat
Pro mě osobně, je to velmi! milé překvapení. 8/10
-
Proč tak tvrdě? (CarolC, 01.04.2012 11:45) Reagovat
Proč tak tvrdá kritika? Nezdá se mi ani trošku tak zlé jak je v recenzi napsáno.
Ba naopak... už jsem ho slyšela několikrát a hned na první poslech jsem měla už několik oblíbených songů - to se mi zas tak často nestává :D.