Není to tak dávno, co se na MusicServeru objevil rozhovor s kapelou Mig 21. Před pár dny jim vyšla debutová deska "Snadné je žít" (recenzi najdete zde), a to zavdalo příčinu k rozhovoru dalšímu. Nejen o ní jsme se bavili se stejnými dvěma členy skupiny jako minule - Tomášem Polákem (T.P.) a Jiřím Macháčkem (J.M.) v den jejího křtu. Úvahy o tom, jestli se během posledního půlroku vzrůstající slávy Migu 21 něco změnilo, nechám na vás, pocitu jisté zrutinizovanosti jsem se alespoň já vyhnout nemohl. Pro ilustraci - první rozhovor jsem si s J.M. domlouval osobně a čas, který jsme mu věnovali, byl omezený jen společnou chutí v něm pokračovat; nyní jsem byl odkázán na produkční desky a na společné setkání nám bylo vymezeno max. 30 minut v přesném harmonogramu dalších "x" rozhovorů toho dne (MusicServer přišel na řadu po Vlastě). Koneckonců i fakt, že Mig 21 vystoupí zanedlouho samostatně ve velkém sále Lucerny, svědčí o o mnohém.

Při našem posledním rozhovoru jste se svěřili s plánem, jak chcete postupovat při nahrávání aktuálního alba. Změnilo se něco na původně zamýšleném postupu? Nahráli jste stejné písně, které jste si předem určili?

J.M.: Plán s nahráváním po čtyřech písních s pauzami se splnil naprosto. To vyšlo úplně přesně. A nahráli jsme vždycky ty čtyři písně, které jsme měli v plánu nahrát. Žádné jiné se nenahrály.

Jste spokojeni s nahrávkou?

J.M.: Nemohli bychom být spokojenější.

Nahrávali jste hodně naživo? Jaký byl poměr domíchávaného a živého hraní?

T.P.: Nemyslím si, že by bylo moc zajímavé rozebírat ten postup... ale nahrávali jsme napřed komplet všechno naživo, celá kapela i zpěv a pak se stopy přemazávaly postupně. Nakonec se to všechno přeneslo do jiného, digitálního, studia, kde se všechno stříhalo, měnily se formy písní, dohrávaly se nějaké nástroje, dělaly se zpěvy...

Měli jste nějaký odstup mezi nahráváním a masterováním?

J.M.: Neměli... a nemáme ho ani dnes.

Dá se říct, jak široká byla databáze písní, ze kterých jste vybírali na album?

J.M.: Nahráli jsme asi dvě třetiny repertoáru, který máme.

Kdyby byla bývala širší, pomohlo by vám to?

J.M.: Stejně bychom mohli nahrát maximálně třináct písní... takže je nakonec dobře, že jsme nemuseli vybírat z tak velkého spektra, jako jsme vybírali.

Myslel jsem to spíš naopak, jestli jste neměli pocit, že některé písně tam zařadit musíte, abyste naplnili přibližných pětačtyřicet minut desky?

T.P.: To ne. To, co jsme tam dali, jsme věděli, že tam chceme dát a že tam musíme dát.
J.M.: Některé písně jsme samozřejmě kvůli tomu museli nahrát rychleji a některé pomaleji, podle toho, jak naskakoval čas, to je snad jasné...

Jaká jsou podle vás slabší/silnější místa alba "Snadné je žít"?

J.M.: Já nejsem úplně spokojen s mezerami mezi písněmi, protože tam je úplné ticho. Ale to byl spíš pocit při počátečních posleších. Teď, když tu desku poslouchám potřicáté, počtyřicáté, tak jsem naopak ve chvílích těch mezer nejšťastnější.

A konkrétní písně...?

J.M.: Pochválit si nějaké písně? Nechceme. A to z jediného důvodu. Když něco pochválíme, tak je jasné, že metodou součtu a odečtu ty písně, které nepochválíme, jakoby pohaníme. A když si představím, že někdo má tu "pohaněnou" píseň rád, já mu nechci šahat na jeho lásku. Řekněme, že tedy nebudeme vyzdvihovat žádné písně.
T.P.: Je to jako s dětma. My mezi nima neděláme rozdíly, nezvýhodňujeme jedny na úkor druhých.
J.M.: Jsou to naše děti, některé z nich jsou takoví parchanti, to je jasný. Ale kdybychom něco řekli, tak bychom to ovlivnili a my teď už nic ovlivňovat nechceme. Když něco řekneme, tak potom můžeme zavdat příčinu a my nechceme zavdat příčinu. Jsme naopak zvědaví a chceme zůstat zvědaví. Tuhle otázku bychom naopak rádi položili my vám.

Na desce jste předhodili spoustu výrazových i žánrových poloh. Dalo by se už dnes říct, která z nich je vám bližší, případně která je pro další vývoj Migu nejpravděpodobnější?

T.P.: To se nedá přesně říct, protože písně vznikají spontánně a vlastně si to řídí do jisté míry samy. Chtít hledat polohu, která nám sedí a co budeme dělat, je malinko zavádějící a zbytečně by to svazovalo. Jestliže to má na druhé desce být dechovka a my budeme cítit, že je to to, co chceme, tak to bude dechovka.
J.M.: Jinými slovy na tohle je opravdu brzo.

S obalem desky jste spokojení?

J.M.: My ano, vy ne?

Měl bych nějaké výhrady...

J.M.: Ano, zhodnoťte nám ten obal...

Víc se mně líbí levá část dvojstran s texty, než fotky napravo, jejich popisnost mi přijde zbytečná.

J.M.: To byl záměr, ty mají být popisné.

Podceňujete vaše posluchače? Má to být pro ty "hloupější" z nich?

J.M.: Má to být právě pro ty chytřejší.
T.P.: Má to být něco jako slabikář. Text písně a k nim obrázek z těch slov. Když je to o skejtu, je tam skejt, když o pilotech, co kouří dýmku, jsou tam piloti, co kouří dýmku. Princip máma má maso, je tam máma a maso.

Jak je to s klipem k desce?

J.M.: Klip je hotov. Natočil ho David Ondříček a je to na písničku "Snadné je žít".
T.P.: A možná by měl být pak někde na internetu, snad bude k dispozici i na našich stránkách (www.mig21.cz).

Stránky Migu 21 si udržujete sami?

J.M.: To nám dělají kluci, Franta Skála nejmladší a Adam Burda. Jak budou stránky vypadat po obsahové stránce, nad tím máme dohled my, nad formální stránkou oni.

Myslíte, že deska "Snadné je žít" nějak vyčnívá z kontextu toho, co se v současnosti na naší scéně vydává?

J.M.: Já bohužel neznám dost dobře ten kontext. Desek se vydává poměrně hodně a my nejsme schopni posoudit, jestli některým z nich akorát neschází dost silná mediální podpora. Zároveň jsme zvědaví, jestli do nějakého kontextu zapadneme, nebo jestli z něj budeme vyčnívat.
T.P.: Vyčkejme na recenze...
J.M.: A to pozor, nejen na recenze, podle nich to možná ani nepoznáme. V každém případě čekáme velmi naléhavě na reakce na album.
T.P.: Nakonec jsme i rádi, že moc nevnímáme, co je kolem, nemáme to srovnání a zaplaťpánbu za to. Protože kdyby se člověk chtěl furt s někým srovnávat, zapomněl by na to, co vlastně chce sám.
J.M.: Nakonec ti ale nezbude nic jiného, než že se s tím budeš muset srovnat.

Znamená pro vás vydání desky krok směrem k větší profesionalizaci (třeba i ve smyslu toho, jestli vás Mig má nyní šanci "uživit" víc než předtím)?

J.M.: Ano, zprofesionalizovali jsme se do té míry, že už nemáme zkušebnu s někým dohromady, ale svou vlastní; že jsme koupili další přístroj, a sice...
T.P.: ...čtyřstopý minidisc, který pomáhá tomu, aby to, jak zní Mig na desce, mohl znít i naživo...
J.M.: ...na druhou stranu jsme se nezprofesionalizovali v tom smyslu, že bychom všichni chodili na zkoušku včas, ale zatím s tím nemáme problém, protože to, co nás drží pohromadě, není naše profesionalita, ale láska.

Na křest desky do velké Lucerny (2.11.2001) připravujete něco navíc oproti minulým koncertům?

T.P.: No, třeba právě ten stroj...
J.M.: Máme také pár překvapení. Máme novou partičku lidí, kteří se nám starají o zvuk a světla a s nimi přichází profesionální zvuk a světla. To znamená, že nás diváci nejen uslyší, ale i uvidí. V novém světle a v novém zvuku. A chtěli bychom také, a to je překvapení, které jsme ještě nikomu nesdělili, vztyčit na koncertě v Lucerně vlajku skupiny Mig 21. To je také novinka.

Změnily se od našeho minulého rozhovoru hranice toho, kam byste eventuelně nešli za cílem zvýšení popularity?

J.M.: Takové hranice nikdy neexistovaly, půjdeme kamkoli.

V únoru jste ještě tvrdili, že takové hranice máte, jen že o nich nechcete mluvit.

J.M.: Aha, v tom případě je všechno jinak a odvolávám to, co jsem řekl a říkám, že takové hranice jsme neměli ani tehdy, když jsme tvrdili, že je máme.

Z mé strany je to vše, máte něco, co byste chtěli vzkázat čtenářům MusicServeru?

J.M.: Co jsme vzkázali minule?

Zaplatíme a pudem.

J.M.: Pokud jsme minule vzkázali, že zaplatíme a pudem, tak dnes bychom chtěli vzkázat - zaplaťte vy a my pudem!

Děkuji za rozhovor.