Nabízelo by se začít větou typu "Norah Jones, jak ji neznáte," jenže my ji tak už známe. A ne z nijak dávné doby. Pro ty, kteří už zapomněli, v roce 2006 The Little Willies vydali svou první stejnojmennou nahrávku, taktéž plnou předělávek písní slavných country muzikantů. Jelikož měla u fanoušků slušný ohlas a muzikanty hraní country očividně také bavilo, vyšel na svět v letošním roce její následovník. The Little Willies opět sáhli po hvězdách žánru první velikosti. Nechybí Johnny Cash, Willie Nelson, Kris Kristofferson či Dolly Parton.

O tom, že co vzejde pod záštitou jména Norah Jones, musí být kvalitní, není třeba polemizovat. Zpěvačka s nepřeslechnutelným hlasem patří k nejlepším umělcům současnosti. A ačkoli je toto spíše seskupení pro zábavu, oproti vážným řadovým albům nezní vůbec špatně. Kdo holduje americké country klasice, zaručeně ho novinková nahrávka musí potěšit. Kombinace pohodové, prosluněné hudby, krásného hlasu charismatické zpěvačky, kombinovaného a doplňovaného zpěvem Richarda Juliana, celkově zabalené do jemně najazzlého hedvábného hávu přináší jedinečný zážitek. Oproti debutu, který se dočkal i vlastních skladeb, je na novince pouze jediná původní píseň "Tommy Rockwood", pod kterou je podepsán kytarista Jim Campilogno. Jedná se o veskrze jednoduchou skočnou žánrovku s dominující (jak jinak) kytarovou linkou.

Hodnotit takové klasiky, jako je "Lovesick Blues" od Hanka Williamse či "Wide Open Road" od samotného mistra Johnnyho Cashe, je celkem zbytečné. Hity si už prošly zkouškou časem a nutno dodat, že úspěšně. Stále je radost je poslouchat. Přihlédnout se dá k jejich přepracování, ale když se toho chytnou taková jména jako členové The Little Willies, je veškerá kritika také mimo mísu.

Jednotlivé covery jsou přepracovány nenásilně, s ohledem na jejich odkaz. Na druhou stranu dokázali je něčím novým obohatit, především výše zmíněnou jazzovou náladou. Vypíchnutí nejlepší skladby závisí na oblíbenosti songwriterů. Krásně se povedla na nahrávce poslední "Jolene", kde se hlas Norah Jones opravdu krásně poslouchá. S touto skladbou se porvalo už hned několik interpretů, i z žánrově diametrálně odlišných vod, například bluesrockové hvězdy The White Stripes. Ale právě na "For The Good Times" je tato nejnovější verze nejpovedenější. Díky střídání ženského a mužského elementu ve zpěvu je také opravdovou lahůdkou "Diesel Smoke, Dangerous Curves" od Cala Martina.

Pro fanoušky country, Norah Jones a dobré pohodové hudby je "For The Good Times" dobrou volbou. A ukrátí tak čas při čekání na očekávané nové zpěvaččino řadové album pojmenované "Little Broken Hearts".