Hodní kluci se dostanou do nebe, Enter Shikari kam budou chtít. Hardcorová drzost, s jakou si dovolili vpadnout do stereotypu britské kytarové scény, ohromila u "Take To The Skies". Na "Common Dreads" to byla nečekaná divočina. Taneční orgie mezi samply a řídnoucími kytarami nedaly spát. Víc Prodigy, míň Enter Shikari. To už si ale pan T. postěžoval: "Kapela, která neví, co chce, a nedokáže se rozhodnout, jestli bude hrát metal nebo disco. Čili koncentrovaná póza, kdy se znouzec(t)nost vydává za úmysl." (v originále bez diakritiky, více v názorech zde). Křivka popularity anglické kapely byla už tehdy tak strmá, že leckoho z jejího sledování opravdu mohlo bolet za krkem. Nová deska "A Flash Flood Of Colour" je další mimořádnou provokací a jen tak mimochodem nejbarevnější sbírkou, kterou formace natočila, s jasným a naléhavým sdělením.

Enter Shikari jako Rise Against Velké Británie. Důvod? Roughton Reynolds. Ten roste ve znalého a odvážného textaře, jehož témata na "A Flash Flood Of Colour" mají šířku i hloubku. Texty jsou angažované, ale nikoli dovedené ad absurdum. Apel vyřvaný s dávkou mladické nasranosti podává zprávu o stavu světa. Míří na střet techniky se společností a má dostatečnou sílu na to, aby ho posluchači přijali za svůj. Následovali jej. Nebo o tom aspoň začali přemýšlet. Podobným způsobem dokáže působit právě Tim McIlrath. Tady ale užší souvislost s chicagským punkrockem končí.

Enter Shikari mají velkou devízu ve variabilitě projevu. Mohou si zvolit, jestli chtějí tu danou píseň postavit spíš na kytarovém základu, či zvolí cestu samplů a elektroniky. Rou Reynolds zase, zda využije naplno nashromážděnou vnitřní agresivitu, nebo raději posadí vokál do čisté polohy, kde nahrávku od nahrávky nabírá na jistotě. Nakonec se ale stejně nezapomene obsadit do oblíbené role řečníka-vůdce.

Pro zvuk "A Flash Flood Of Colour" kapela vytvořila propracovanější aranže, než které jsou na "Common Dreads". Škála hluků, pazvuků, ale už žádné chaotické běsnění. Jen zaskřípění dveří. Novinka zní oproti minulé desce mnohem klidněji a má pro ES nezvyklé baladické pasáže ("Pack Of Thieves", "Constellations"). Hudební dospívání ale vytušíme i odjinud. Enter Shikari konečně docílili toho, po čem volám od první desky - vytáhli ze šuplíku "Nahráli jsme s Danem Wellerem" to opravdu zásadní a poprvé udělali z alba příkladně koherentní, navíc pestrou sbírku bez jediné zbytečné minuty. V základní edici tedy uslyšíte optimální počet jedenácti skladeb, zájemci mohou sáhnout po rozšířené verzi, kam kapela zařadila i dvojici singlů "Destabilise" a "Quelle Surprise".

"A Flash Flood Of Colour" považuji za skvělé dílo s ještě větším potenciálem strhnout s sebou davy, než jaký měla obě předchozí alba. Enter Shikari nesklouzli k recyklování sebe samých, čehož jsem se obával. Sebevědomě přišli s novými postupy, a to včetně nápadu natáčet v exotickém Thajsku. Mám na jazyku něco ve smyslu, že jsou na vrcholu své hudební dráhy. Ale neřeknu to nahlas, protože věřím, že ta příležitost přijde příště. Každopádně nám ten rok pěkně začíná.