Kariéra newyorské pětičlenné partičky The Strokes se zdá být na úžasném začátku. I když svá dvě EP vydali nejdříve u malé firmy ve Velké Británii, ostrovní kritika se do nich úplně zbláznila a ještě než bylo vůbec ohlášeno debutové album, britské časopisy jim věnovaly tolik prostoru, jako ani některým zavedeným hvězdám ne. První recenze debutového alba "Is This It" hovořily o "nové Nirvaně", či spíše o "nejdůležitější desce od dob Nevermind", jak Q, tak New Musical Express albu přidělily maximální bodové ohodnocení a hlášky jako "potenciální album roku" se vyskytovaly snad všude. Na nováčky poměrně závratný úspěch. A když k tomu přidali i malý skandálek s obalem alba, kvůli němuž desku některé obchody nechtěly prodávat, dozvěděly se o nich i úplně jiné vrstvy lidí, než rockoví posluchači. A to se teprve chystají vydat svůj debut v domovských Státech, kde ovšem v závislosti na tragédii v New Yorku a Washingtonu vyměnili skladbu "New York City Cops" za jinou.

Po takovéhle přípravě jsem se opravdu těšil na skvělé album a řeknu vám, že po prvních pěti posleších jsem byl neuvěřitelně zklamaný. Tohle že má být jedno z nejlepších alb roku? Pche, nějaké jednoduché poprockové písničky, navíc znějící jako nedodělané demo, o elektronice, která by jejich zvuk nějak obvzvláštnila, pánové asi v životě neslyšeli, zpěvák spíše křičí, než zpívá a ještě je jeho vokál často trochu zdeformovaný... Naštěstí jsem desku poslouchal stále dokola a poznal, že britští kolegové tentokrát opravdu nešáhli vedle a nesnaží se uměle vytvořit další Oasis (když s novými Beatles už to konečně vzdali). "Is This It" není deska na první poslech, musíte se do ní opravdu ponořit a poté najdete zlato, které se skrývá dost hluboko pod povrchem. A pak poznáte, že album je v podstatě sbírka jedenácti prvotřídních hitů.

Srovnání s Nirvanou možná trošku pokulhává, ale i když po hudební stránce nemají až tolik společného (ne, grunge skutečně nečekejte), přístupem k samotné hudbě už ano. Ta je totiž většinou ohlodaná na kost, kytary, basa, bicí, zpěv a není co řešit. Ačkoli hudba je syrová, není nijak zvlášť tvrdá, označení poprock je sice moc změkčené, ale v podstatě zachycuje skutečnost. Písničky mají neuvěřitelný drive, skvělé melodie kapela sype z rukávu, a po čase poznáte, že ona syrovost není nedokonalost, ale záměr. Zvláštní způsob zpěvu frontmana a hlavního skladatele Juliana Casablancase, který nezní nijak zvlášť školeně, k hudbě skvěle sedí. Zatímco u jiných desek můžete s klidem písničky rozdělit minimálně na tři skupiny (skvělé, dobré, odpad), u debutu The Strokes to nejde. Skladby jsou si rovnocenné a vypíchnout jen některé je docela těžké. Určitě však mohu doporučit singlovku "New York City Cops", "Last Nite" nebo závěrečnou "Take It Or Leave It", v níž zpěvák už regulérně řve, ale ku prospěchu věci.

Za album roku bych "Is This It" sice neoznačil, ale musím uznat, že se kapele podařilo nahrát silný a mimořádně vyrovnaný debut. Pokud máte rádi přímočarý, ale také chytrý rock, The Strokes byste určitě neměli minout bez povšimnutí.