Odhodlanost a svoboda

Cirkus Cermaque přináší svou osobitou hudbou svěží a opravdový pohled na svět. Obohacuje své posluchače a pomáhá, "aby nám nezbyl ze sametu výprodej outfitu v outletu a dlouhý noci na netu. Abychom neměli ke čtení jen letáčky z Penny marketů. Nebo abychom neuvízli v životu jak v aspiku." A dělá to velmi dobře.

7/10

Cirkus Cermaque - Divozemí

Vydáno: 22.10.2011
Celkový čas: 68:18

Skladby: Čtvrtý máj, Stříbský mlýn, Krkavec, Kobylka, Měsíc a voda, Palach, Lorca, Vodka, U stínu Marie panny, Holubí modlitba, Ptáče, Svátek hudby, Divozemí, Pasáček Hlaváček, Portská, Znamení fénixe, Waltz

Vydavatel: Indies Scope Records

Ohodnoť toto album

"Poběžím proti větru / a jako hltá se sníh / spolykám hrstě květů / ať mě máj zadusí! zpívá svým nezávislým, přidrzlým a nespoutaným projevem v úvodní skladbě "Čtvrtý máj" teplický básník a písničkář Jakub Čermák a vy hned běžíte s ním. Cirkus Cermaque a zvlášť Čermák jako zpěvák dokáže rychle vtáhnout do děje, udělat si z posluchače svého kumpána a prožívat s ním jeho romantické příběhy a touhy.

"Divozemí" je už čtvrté Čermákovo album, které v posledních čtyřech letech složil. Je to ale první nahrávka kapely, která se kolem něj v Brně vytvořila. Písničky jsou tedy dostatečně odzkoušené, mají svůj tvar z koncertů, sedly si. A výsledkem je velmi naléhavá zpověď básníka, jehož charisma a svobodný projev ostatní muzikanti z kapely intuitivně a přirozeně svými nástroji podporují.

Jakub Čermák představuje Cirkus Cermaque

V Cirkusu se sešly dost rozdílné a výrazné osobnosti, a každý tak do tvořivého procesu přispívá po svém. Třeba klávesistka Rybička je skvělý systematik a její nastokrát přeškrtávané poznámky udržují jakžtakž nějakou kontinuitu a paměť jednotlivých písní a jejich verzí. Kaia Mach (klarinet, pikola, kytara) je živel, který nachystanou melodií většinou zapomene nebo zahodí a přijde se svou vlastní, poloimprovizovanou a začasto ještě lepší verzí. Ivan Paisrt (basa, kontrabas) je obrovský hudební talent z Vansdorfu, který (bohužel pro nás) jednou nohou žije v Německu, tedy dost daleko na to, aby s náma moh' zkoušet a pravidelnějš koncertovat, ale basové linky a melodie, které na "Divozemí" víceméně z fleku vymyslel, otevírají album ještě do úplně jiných, bohatších krajin a úrovní.

Cirkus Cermaque jakoby nebyli dnešní, působí jak kočovníci z minulého, možná předminulého století, díky poetice svých textů, romantice a odhodlanosti, která se v jejich písních zrcadlí. Zároveň i díky nástrojovému obsazení a také náladě, co z jejich hudby tryská a celým dlouhým (skoro sedmdesátiminutovým) albem nás provází. Muzikanti ale také působí, jako by byli befulci českých písničkářů. A v první linii, bez taktizování a napřímo pro ně připravovali a vybojovávali půdu pro jejich následující tvorbu. To vše zeměpisně někdy mezi Ruskem a Francií, s kombinací vášně obou těchto národů.

"Divozemí" je vskutku vydařeným albem s ohromnou duší. Duší, která tolik chybí třeba deskám kapely Zrní. A díky své emociální rovině téměř funguje na své celé rozsáhlé ploše. Kdyby se však skupina dokázala probrat svou tvorbou a vybrat písně tak, abychom se dostali na rozsah klasického vinylu, byla by tu před námi deska ještě o poznání silnější. Takto bohužel i nehraná nespoutanost občas působí trochu znaveně.

• zrní voní! (cermaque, 13.01.2012 11:55) Reagovat

  moc doporučuju poslední album Zrní: "Hrdina počítačový hry jde do světa" - ta má nejen, obrovskou náladu a duši, ale i velmi aktuální sdělení k současnýmu světu - a v surový romantice si tu rozhodně nijak nezadáme... jinak ovšem děkujem za povzbudivý čtení! jč
  
  

• tleskám (Tomáš, 13.01.2012 13:21) Reagovat

  Čermák je bezpochyby textařský talent, který mi strašně evokuje Kryla. Jelikož to tady, koukám, čte, tak bych ho moc poprosil, aby nahrál Vodku i v unplugged verzi, jak ji hraje na koncertech. Ty aranže u této písně mi vůbec nesedí a myslím, že jen tak se španělkou má daleko větší sílu. A ten text je prostě skvělej, konečně zajímavej autor, který neklouzá po povrchu a klišé.
  
  

• Proč? (Tomáš, 13.01.2012 16:44) Reagovat

  Souhlasím s panem "redaktorem", že deska Cirkusu je dobrá a recenze je pěkná, ale proč si proboha bere do pera kapelu Zrní? Jestliže jste, pane redaktore, profesionál, tak používejte alespoň aktuální informace. Protože používat odkaz na dva roky starou desku je přinejmenším amatérské. 27.1. máte možnost shlédnout koncert Zrní v Malostranské besedě.
  
  

  • Re: Proč? (Honza Průša (autor), 13.01.2012 17:04) Reagovat

    Proč Zrní? Protože jsou si s CC poměrně blízko, ale CC jsou dle mého (pravda subjektivního ale tak je to u recenze vždy) názoru o třídu jinde.
    
    Neodkazuju se k "Voní", ale ke kapele jako takové. Slyšel jsem samozřejmě i celého Hrdinu počítačové hry ... , oproti Voní je tam znát velký posun a třeba Jabloně je fakt povedená píseň. Nicméně podle mne i tak celé desce chybí to, co nazývám duše a čím Divozemí přetéká.
    
    A to neporovnávám skromnost CC a neuvěřitelnou podbízivost Zrní.
    
    

• Proč? (S., 13.01.2012 20:29) Reagovat

  S názorem na CD naprosto souhlasím, snad s jedinou výhradou, že mi vůbec přehnaně dlouhé nepřipadá. Čemu ale nerozumím ani za mák, je to stavění do protikladu Cirkusu Cermaque a kapely Zrní. Pokud vím, tak mezi nimi panuje víc něž v hudební branži obvyklé přátelství. Poetika Zrní (nebo tedy Jana Ungera) je jiná, ale že by byla bezduchá...může říct jenom ten, kdo je asi naladěn na naprosto jinou frekvenci.
  
  Aha! Jakub píše totéž :-)
  
  

Rozhovory: Ensoul - Kdo si poslechne naši desku, začne se prý usmívat a cítí se hezky Začátkem října vydali Petr Vaněk se Sárou Bukovskou debutové album svého projektu Ensoul - "Roztáhnout křídla". Svou hudbu chtějí formou netradičního audiovizuálního konceptu představit také naživo. Povídali jsme si s nimi o... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Mirek Kemel koncipoval album "Mordyjé" jako sbírku povídek pro každou náladu Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Všechny barvy hudby. Dream Theater v Praze důstojně a radostně oslavili čtyřicet let na scéně Když se vloni do řad Dream Theater vrátil bubeník Mike Portnoy, řada fanoušků si ulehčeně oddechla. Znamenalo to totiž naději, že skončí více než dekáda tápání a spíše průměrných alb. Ještě než kapela v kompletní sestavě... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 16:37 v sekci Naživo

9/10

Recenze: Jacob Collier přináší na "Djesse Vol. 4" čirou radost z hudby a její pestrosti V roce 2018, ještě jako takřka neznámý hudebník, odstartoval Jacob Collier svoji albovou sérii "Djesse". Během šesti let a dalších tří dílů se z něj stal hojně vyhledávaný umělec, který může spolupracovat de facto s kýmkoli.... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 13:45 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Ani na svém desátém albu "The Night the Zombies Came" si Pixies nevedou špatně Pixies se letos fanoušky rozhodli překvapit již desátou studiovkou "The Night the Zombies Came". Titul desky je skutečně příznačný, když pomyslíme, že vyšla necelý týden před děsuplným Halloweenem. Dokáže se ale vyrovnat... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 09:00 v sekci Recenze