George Michael patří mezi největší popové ikony na světě. V 80. letech budoval kariéru s Andrewem Ridgeleyem v šíleném duu Wham! (pamatujete na "Wake Me Up Before You Go-Go?"), pak ale jako sólista vydal svůj první singl "Careless Whisper", kterého se prodalo šest miliónů, a se skupinou byl konec. Od té doby zpěvák prodal více než 100 miliónů(!) desek, přičemž celých 25 miliónů náleží debutovému albu "Faith", které se nedávno dočkalo reedice. Během tří desetiletí na scéně se jeho písně sedmkrát podívaly na špici britské hitparády a osmkrát na vrchol té americké, získal dvě ceny Grammy, prošel si drogovým obdobím, sexuálními skandály, řídil pod vlivem alkoholu, stal se nejhranějším umělcem v britských rádiích mezi lety '84 a '04 a podíval se i za mříže. Před několika lety také přiznal svou homosexualitu, vydal paměti a v neposlední řadě také jen pět sólových alb.

Na co si však čas nenašel, byl koncert v České republice. V roce 2007 sice přijet měl, ale vystoupení bylo na poslední chvíli zrušeno kvůli nehodě kamionu s vybavením. Čas nápravy nastal v letošním roce, během kterého si naši středoevropskou metropoli poměrně oblíbil. Posuďte sami - jako doprovod pro své turné si vybral Český národní symfonický orchestr, turné zahájil 22. srpna prvním koncertem ve Státní opeře Praha pro pár stovek nejvěrnějších, v říjnu se do Prahy vrátil na natáčení klipu "Where I Hope You Are" a v pondělí u nás "poprvé regulérně" vystoupil v českém kulturním svatostánku - vysočanské O2 areně.

Pro aktuální turné "Symphonica" zvolil Georgios Kyriacos Panayiotou, jak zní jeho pravé jméno, místo klasických aranží, jak již název napovídá, symfonický orchestr. Zda mu Český národní symfonický orchestr skutečně po bohatých zkušenostech doporučil, jak se proslýchá, sám mistr Sting, není až tak podstatné, důležité je, že to byla dobrá volba. Profesionálové během téměř dvouhodinové show ani jedinkrát výrazněji nepochybili, a dodali tak hitům nový rozměr. A jelikož autor těchto řádků navštívil v září loňského roku famózní koncert Žihadla, stěží se lze ubránit srovnávání se show, která byla z větší části také motivací pro návštěvu Michaela. O tom ale až později.

Osmačtyřicetiletý zpěvák se zuby bělejšími než první sníh se rozhodl své symfonické turné pojmout poněkud netradičně. Pokud jste byli v srpnu ve Státní opeře, máte poměrně dobrou představu o tom, jak to vypadalo v O2 areně. Coververze, kam se podíváš. Nutno zmínit, že album "Songs From The Last Century" z roku 1999 je jich plné, a tak by jejich zařazení nebylo až tak překvapivé, zazněly z něj například "Brother, Can You Spare A Dime?" Binga Crosbyho, "My Baby Just Cares For Me" Niny Simone nebo You've Changed". Nic proti předělávkám, mnohdy se jedná o příjemné zpestření, ale proč vyplňovaly téměř celou hrací dobu? Kromě výše zmíněných tak dostaly prostor ještě "Idol" Eltona Johna, vynikající "Going To A Town" Rufuse Wainwrighta, roztančená "Wild Is The Wind" Davida Bowieho a další. Odpověď na otázku zčásti poskytl sám britský umělec, svým vokálem by totiž dokázal zazpívat i Občanský zákoník. Při "True Faith" od New Order se poprvé chlupy na těle vzpřímily, a to i navzdory použitému auto-tuneu. Nejemotivnější okamžik však nastal při "Let Her Down Easy" Terence Trenta D'Arbyho doprovázené jen klavírem. Nádhera.

Poměrně střídmé nasvícení a vkusné projekce vesmíru, přírody či Johna Lennona a dalších propagátorů míru lehce narušily prostitutky při "Roxanne" z repertoáru Stingových The Police. Podle hřmícího potlesku můžeme soudit, že většinová část publika konečně poznala první písničku.

Osobitý umělec toho moc nenapovídal, jen písně lehce uvedl zmíněním jejich autora, stihl však věnovat píseň své matce ("You Have Been Loved"), složit poctu zesnulé Amy Winehouse ("Love Is A Losing Game") nebo zmínit bolavý rozchod s Kennym Gossem, se kterým prožil dlouhých patnáct let, při novinkové "Where I Hope You Are". Asi nejkontroverznější písní v setlistu byla "Russian Roulette" od barbadoské krásky Rihanny. Zdánlivě nezapadající píseň však Michael zejména v prvním refrénu tak neuvěřitelně vygradoval, že to mělo, laskavý čtenář promine, sílu jako kráva.

Koncert se většinou nesl v poklidném tempu, a když už to chvílemi vypadalo, že se začnete nudit, vložil George Michael mezi balady rychlý kousek, při kterém si přítomné dámy (nebo pánové?) mohly užít jeho pověstných tanečních kreací. Právě v živelnějších pasážích se však ukázal nevyvážený zvuk, kdy bylo slyšet vše, jen ne sám interpret. Právě tyto živější kousky vyvrcholily fantastickým "Feeling Good" se záběry na polonahou ex-manželku Marilyna Mansona Ditu Von Teese a závěrečným medley, kdy po gospelové vložce zazněly "Amazing", "I'm Your Man" od Wham! a především "Freedom '90". To už se málokdo udržel v křesle a na Michaelův příkaz tancoval a zvedal ruce, jak jen mohl. Na úplný závěr ještě majitel Lenonnova klavíru přidal "I Remember You" Franka Ifielda a proběhly závěrečné titulky.

Hitů jako "Spinning The Wheel", "Jesus For A Child", "Fastlove" a dokonce ani "Freak", "Faith" a hlavně "Careless Whisper" jsme se tedy nedočkali. A přiznejte se, kolik z vás čekalo do poslední chvíle na "Last Christmas"? V přímém srovnání hodnotím jako lepšího Stinga, který nabídl výrazně více dech beroucích okamžiků, a dokonce i Bryana Adamse, který byl srdnatější a přehrál více hitů, přesto se ale jednalo o vynikající zážitek. Koneckonců - nepamatuji, kdy naposledy jsem viděl v pražském metru tolik usmívajících se lidí.