Wanastowky si hrají (tak trochu) na underground. Nebo tak něco

Minulou glosu věnoval Honza Průša nové desce Wanastowek "Letíme na Wenuši" či spíše tomu, v jakém vznikla relativním utajení. Čert ví, jestli v tom Kodym a spol. viděli záměr, nebo šlo spíš o to, že si desku vydávají v podstatě sami (ve spolupráci s firmou Pink Panther Design, která stojí třeba za Kabáty) a bez vydavatelství v médiích neumějí moc chodit. Jakékoli informace šly zjistit pouze z jejich profilu na Facebooku, kde ještě před pár dny nebyla snad ani tisícovka fanoušků, a i když jsem byl jedním z nich, přišlo mi, že sotva začali nahrávat, měla už jít deska do obchodů. WTF? Co na tom, že kapela fandům oznámila, že cédéčka budou v obchodech už 7. listopadu, což se samozřejmě o několik dnů zpozdilo. Až 11. listopadu přišla z jejich PR agentury tiskovka, kde už jako datum oficiálního vydání stojí 17. listopad. Přijde mi, že se do toho WV vrhli po hlavě a až posléze zjišťovali, že to není až taková sranda, protože vždycky se někde něco pokazí a celý proces zpomalí.

Jako by se jejich přístupem vše vrátilo do dob, kdy se vydala deska a teprve pak se začalo přemýšlet nad tím, že je třeba nějaká propagace. Bez klipu, bez singlu, byť jediného rozhovoru... Jediná zpráva, která proběhla bulvárními/zpravodajskými servery, byla krátká reportáž o focení obalu desky s nahou modelkou. Kdo viděl booklet, pozná, že z této fotosession se do něj nakonec nic nedostalo.

Holt asi kapela byla tak natěšená, že má novou desku, že se rozhodla vykašlat na všechno ostatní, co nejdřív ji vrhnout mezi lidi a až pak řešit, aby se o ní dozvěděl i někdo jiný než jejich skalní fanoušci. Taky přístup.

---

iTunes v Česku? Je to OK

Když koncem září odstartoval v Česku zničehonic iTunes Music Store, zachvátilo domácí vydavatelství mírné nadšení. V jabkovém obchodě se totiž hudba skutečně začala prodávat. Ale to byl začátek, kdy spousta uživatelů i-zařízení prostě jen něco koupila, aby zjistili, jak to funguje a že to fakt funguje, obchod byl plný zajímavých slev a vše bylo čerstvé. Nyní už je stav stabilizovaný a nakupují pouze lidé, pro které je to samozřejmost. Protože se v žebříčcích skladeb i alb občas vyskytují opravdu prapodivné kousky, začalo se mi zdát, že prodeje asi spadly tak nízko, že stačí, aby jeden titul koupil jeden člověk, a dostane se do hitparády.

A tak jsem provedl pokus - koupil jsem EP mladé zpěvačky Queen Of Hearts a čekal, jestli se v žebříčku objeví. A ono ne. Když už nic, dokazuje to, že se hudba v českém iTunes Storu stále prodává docela dobře, protože minimálně dvě stě desek, které žebříček tvoří, se muselo prodávat lépe než ten můj jeden kus. A to se celá alba tradičně prodávají mnohem méně než jednotlivé písničky, takže šance na umístění s oním jedním prodejem byly v albovém pořadí mnohem větší.

Osobně věštím iTunes Music Storu v Česku dobrou budoucnost, protože jak se bude povědomí o něm dostávat i mimo jablíčkářskou komunitu, bude mu přibývat zákazníků. A ve stavu, v jakém český hudební průmysl nyní je, je každý milion korun v prodejích zatraceně moc znát.

---

Hudební masakry jsou masakr

V době Facebooku se může zdát, že je fenomén blogů už minulostí. Přece jen jsou ale oblasti, v nichž je stále tou nejlepší platformou. Jedním z nich je blog Hudební masakry Jardy Konáše, na němž autor publikuje klipy z minulosti i současnosti těch největších domácích hudebních obskurit. Doporučuji ale číst a klipy si pouštět o samotě, těžko byste vysvětlovali, že si tyhle šílenosti pouštíte opravdu jen pro zábavu...