Hodnotíš s odstupem "Fighting The Demons Within" jako správný vstupní krok pro River Jordan?

S odstupem času bychom asi udělali plno věcí jinak, ale šlo o přirozený vývoj kapely. Tenkrát byla nálada tvořit tvrdší skladby. Bez "FTDW" bychom se asi lidsky nedostali na dnešní melodickou vlnu. Rozhodně bychom nechtěli vrátit čas, byli jsme s albem spokojeni. Chtěli jsme lidem tenkrát říct, co v nás bylo, a za to se nestydíme. Písničky jako "Hear The Bells Before They Ring", "With My Bare Hands" nebo "Dreams To Awake For" pro nás dodnes hodně znamenají. Plno dalších skladeb znělo experimentálně, ovšem my jsme nikdy nebyli ani nebudeme prvoplánoví nebo poplatní současným hudebním trendům.

Ono ani není za co se stydět. Vždyť váš debut sbíral jeden kompliment za druhým. Na musicserveru byl dokonce zvolen albem týdne.

Ano, ocenění si velmi vážíme, je to důkaz pochopení naší tvorby. To muzikanta zahřeje vždy nejvíc. "FTDW" bylo přijato velmi kladně, ani jsme nedoufali v takové hodnocení. Bylo to zadostiučinění a důkaz, že naše cesta nemířila špatným směrem.

Po dvou letech vydáváte novinku "Call The Summer". Budou si ji moci fanoušci opět zdarma stáhnout na vašem webu?

S "Call The Summer" máme trochu jiné záměry. Rozhodně ho dáme lidem k poslechu zdarma, ale zároveň bude i na iTunes a připravujeme také digipack pro ty, kteří rádi vnímají nahrávku i vizuálně, tedy s designem a konceptem celého alba. Devadesátky byly zlaté časy muziky - koupil jsi kazetu, desku nebo CD, přinesl sis ho domů a měl jsi hmatatelný pocit z nosiče, který tobě jako fanouškovi kapela chtěla přinést. Je trochu škoda, že dnes je hudba tolik anonymní a často funguje jen jako soubor v mobilu nebo na harddisku. Už od dětství jsem rád kupoval originály a přivoněl si ke kazetě nebo CD z kamenného shopu. Pokrok samozřejmě nezastavíme a ani nechceme, hlavní je to, aby se muzika dostala k lidem. Na druhou stranu mi zase nepřijde ostudné, když kapela požaduje za svoji tvorbu peníze, protože investice do nahrání alba taky nejsou zadarmo.

Takže neplánujete využít vlastní label Next Page Records k distribuci fyzické kopie?

"Call The Summer" jsme nahráli ve studiích České Muziky po náhodném setkání s Karlem Peterkou, který nám dal nabídku na natočení alba jako muzikantům, kteří ho zaujali. Na tomto labelu teď bude vycházet vícero mladých kapel, které nechce nikdo vydávat, protože nepatří mezi nejprodávanější interprety. V podstatě je to stejný systém jako v Americe. Dva nebo tři interpreti vydělávají na to, aby vydavatelství mohlo vydávat i muziku, která není komerčně tolik žádaná, ale z uměleckého pohledu je škoda, aby se o ní veřejnost nedozvěděla jen proto, že kapela nemá finance na vydání. Album tedy vychází u vydavatelství Česká Muzika a musíme přiznat, že nám poskytlo nejlepší podmínky a volné ruce ve všem - nahrávkou počínaje, bookletem konče.

Dobře. Pojďme přímo k vaší nové nahrávce. Původně se v souvislosti s jejím vydáním hovořilo už o předloňském prosinci (2010). Nakonec ale vychází téměř o rok později.

Ano, měli jsme asi trochu velké oči. Plno ze skladeb vznikalo jen pár týdnů před termínem studia, akustická "Underwater Poetry" dokonce až po natočení všech základů. Po poslechu celého alba jsme usoudili, že vlastně není kam spěchat. Neradi bychom totiž vydali desku, která neřekne vše, co jsme cítili, že bychom říct chtěli. Navíc studio v Dubné, které bylo stavěno podle londýnského Abbey Road, dokoupilo plno zajímavých věcí, a ty jsme chtěli využít. Nemuseli jsme tím pádem třeba investovat peníze do masteru. Zmasterovali jsme si vše na analogu se zvukařem, který muziku nabíral a měl přesnou představu o tom, kudy chceme jít. V podstatě jsme točili všechny knoflíky už od začátku tak, aby nahrávka zněla trochu jako z 80. let. I když momentálně máme pocit, že zní moderně, někde v pozadí tam stále ten duch je.

Dlouho jste počítali s názvem "Calling Ambulance", dokonce jste na nahrávku v březnu poutali válečným singlem "D.A.W.N." Nakonec je tu létem provoněná deska, s letním názvem, těsně před vydáním uvedená oddychovkou "Hideout". Leckomu by to mohlo připadat, jako kdybyste náhle obrátili o sto osmdesát stupňů.

"Calling Ambulance" byl od začátku pouze pracovní název, který navrhl Tooth (bubeník River Jordan, pozn. aut.) těsně po složení "Hideout". Později se hodil i k původnímu obalu desky, na kterém byla osamocená telefonní budka zasazená do kalifornské pouště Mojave, ze všech stran vzdálená třicet mil od civilizace. Po focení v knihovně Strahovského kláštera a načrtnutí klipu k "Hideout" jsme ovšem změnili koncept bookletu a zjistili, že bychom vlastně chtěli volat úplně něco jiného než záchranku. Zároveň je to i první verš celé desky.

Mimochodem, "Hideout" mi lehce evokuje tvorbu jiné pražské kapely - Clou. Jsou vám inspirací?

To nás vůbec nenapadlo, ale těší nás to. Myslím si, že Clou hodně pomohli české hudbě obecně. "Island Sun" změnila vnímání muziky tisíců lidí u nás. My jsme spíš po složení "Hideout" vtipkovali na téma - jakože soundtrack k "Prci, prci, prcičky IV" - ale to jen tak z legrace (smích). Pro nás symbolizuje energii nové éry kapely.

Už víte, kdy a kde proběhne křest desky?

Datum i místo už se rýsuje, ale neradi bychom prozrazovali víc, aby vše dopadlo podle našich představ. Řeknu jen, že termínově spadá do druhé poloviny ledna a možná proběhne na více místech. (Křest nakonec bude 19. ledna v pražském Lucerna Music Baru, pozn. red.)

Předpokládám, že s novinkou vyrazíte i na turné.

Koncertní tour už taky dostává konkrétní rozměry. Bude probíhat v únoru a březnu a asi nic nepokazím, když oznámím, že pojedeme společně se spřízněnou kapelou High Five. Té bude v té době vycházet EP a hudebně i lidsky jsou si obě skupiny hodně blízko.

V minulém rozhovoru pro musicserver jsi v narážce na The Airbags řekl, že River Jordan je kapela, která bude chtít posluchače zaujmout vlastní hudbou, ne jménem. Daří se vám to?

Mám takový pocit, že dnes už posluchači nemají tolik předsudků jako tenkrát. Zároveň je ale scéna lidí, kteří poslouchají kytarovou muziku, velmi roztříštěná. Ale co vidím z koncertů, tak dokonce i ti, kteří nás dříve vůbec neznali, jsou naším projevem nadšeni. Tuším, že jsme se vydali dobrou cestou.

Určitě by se na tuzemské kytarové scéně našli i interpreti, kteří to mají přesně opačně - spoléhají se na své jméno, přitom požitek z jejich hudby je nulový. Jak se na podobné kapely díváš?

Mně nepřísluší kohokoli soudit. Každý muzikant, který stojí nohama na zemi, by měl vědět, kdy nadejde čas začít se ubírat jiným směrem, a zanechat tak po sobě stopu, která nezavane sněhem.

Blíží se konec roku a my, novináři, rádi bilancujeme a hodnotíme. Jaký byl hudební rok 2011 pohledem Michala Škrabáka?

Pro mě byl jeden z nejhezčích za poslední léta. Hned první týden v lednu začal natáčením "Call The Summer" a z hlediska River Jordan byl velmi tvůrčí. Vyšlo nám album, které jsme natočili v podmínkách, jaké jsem si vždy přál. Toho si opravdu moc vážím. Zároveň mi přijde, že roste chuť lidí poslouchat melodickou muziku, což jednoznačně dokázaly koncerty Anberlin a Jimmy Eat World na letošním Rock For People. Konkrétně Jimmy Eat World byl snad nejlepší festivalový koncert, který jsem kdy zažil. Tolik skromné a melodiemi protkané energie jsem v životě neviděl. Celé léto vyvrcholilo koncertem Yellowcard v pražském Lucerna Music Baru, kde jsem se přistihl s rukama nahoře od prvního do posledního tónu. Dokonce jsem vysvětloval lidem kolem sebe, že musíme všichni mávat, aby kapela věděla, že hraje nejlíp. Snad jsem okolním nepřišel jako úplný idiot, asi se dobře bavili. (smích) Byl to krásný večer. Povedený rok.

Tak to jsme na Yellowcard byli idioti dva...

No ale vážně, držel jsem jim ruce a mával s nimi. Myslím, že tam lidi dostávali záchvaty smíchu.

Snad bude podobně vtipný a zábavný i rok 2012. Jaký bys ho přál River Jordan?

Přál bych nám, ale i všem ostatním kapelám, které tvoří hudbu pro radost, aby lidi chodili na koncerty a brali s sebou přátele a přátele přátel, o kterých vědí, že by se jim takový kytarový večer mohl jen trochu líbit. A taky si přeju, aby bylo brzo léto - aby se ho lidi nebáli zavolat a probudit v sobě.