A máme tu další sólový pokus člena známé kapely, po Scotu Weilandovi, Chrisu Cornellovi či Ianu Astburym přichází se svou kůží na trh kytarista Jane's Addiction a chvíli také Red Hot Chili Peppers - Dave Navarro. Na rozdíl od výše jmenovaných nejde o zpěváka, takže se musel vypořádat s touto pro něj novou rolí. Hned mohu prozradit, že to nedopadlo vůbec zle, ačkoliv Navarrova barva hlasu není z těch (kvalitně) nezaměnitelných, vůbec se neztratí a k muzice pasuje dobře.

A už jsme u muziky. Nevím, nakolik má gesto, které Navarro na obalu předvádí, v Americe stejný smysl (u nich nikdy nevíte), jako u nás českých sportovců, ale u nás to znamená "time" neboli oddechový čas. Možná tím chtěl naznačit, jak tu desku bere, už nějaký pátek se mluví o reuninou Jane's Addiction. (Mimochodem, Navarrův démonický pohled by mohl nějakou mladou dívku nalomit ke koupi, a třeba jí tak dostat ke kvalitnějším věcem než jsou chlapecké kapely. Hmm, blbost.)

Jo, ale k té hudbě. Znáte-li tvorbu mateřských Jane's Addiction nebo RHCP, mohli byste být trochu překvapeni. I když, chtěli byste, aby deska zněla jako další řadovka kapely? To, že Navarro do funkrockové mašinky RHCP úplně nezapadl, není žádným tajemstvím. Tahle deska možná trochu poodhaluje proč. Je totiž přímočařeji rocková, a to z různých oblastí. Někoho možná překvapí větší použití samplů, syntezátorů a jiných umělotin, i když dneska to dělá kdekdo. To má nejspíš na svědomí spolupracovník Rich Costey, který nahrávku i produkoval, ovšem Navarro složil vše sám, mezi spolupracovníky se však objevují nejen jména ze Seattle scény. Základním znamením je nepřekvapivě kytara, přesto na to, že je to sólovka kytaristy, se nějakých kytarových onanií nedočkáte. Často se na pilu netlačí (ve slokách) či se využije již zmíněných mašinek, především v rytmech lehce poučeným na taneční scéně, takže výsledný dojem je docela pestrý. Následující neberte vůbec jako znak kopírování, ale v druhé skladbě "Hungry" připomene kytara náladou Pearl Jam, v následující (i jinde) zase v hlavě chvílemi zabliká spojení gotický rock (i když ten rytmus je jinde), v "Avoiding The Angel" zase pěvecky připomene zesnulého Michaela Hutchence z INXS, a i hudba se jim až zas tak nevymyká. V elektroničtějších věcech ("Everything" a především "Not For Nothing") může hlava navrhovat jména jako Nine Inch Nails nebo Marilyn Manson. V ostatních kouscích by pro škatulkáře mohl pomoci moc neříkající termín post-grunge, je fakt, že si místy člověk může říci "tahle nějak by třeba zněli noví Soundgarden" ("Mourning Son"). Pro dokreslení, na desku dobře zapadne předělávka (dost slušná) "Venus In Furs" Lou Reeda .

Nutno však znovu připomenout, že nejde o nějaké pajcování, Navarro si namíchal svůj koktejl, a to, že při něm využil existujících ingrediencí, je logické. Na prvních pár poslechů docela nenápadná deska, bez "hitů", ale s přibývajícími poslechy si nemohu pomoci - Navarrovi se povedlo to, co Chris Cornell tak nějak nezvládl a nejen ex-bradkaře by tak deska mohla oslovit. I když v názvu tvrdí opak, já bych Navarrovi docela věřil.

P.S.: Pokud vám přijdou oficální stránky poněkud nepřehledné (což jsou), zkuste tuto adresu.